Alice Nahonová (16. srpna 1896, Antverpy – 21. května 1933, Antverpy) byla belgická básnířka píšící ve vlámštině (nizozemštině). Její krátké, lyrické verše se vyznačují jednoduchostí, jemnou melancholií a často náboženským nebo etickým podtextem; nejznámější je báseň Avondliedeke (česky Malá večerní píseň).
Život
Její otec se narodil v Nizozemsku ve francouzské rodině, matka pocházela z Putte nedaleko Mechelenu. V mládí Alice trpěla chronickou bronchitidou, která byla chybně diagnostikována jako tuberkulóza, a proto strávila dlouhé období v různých nemocnicích a léčebnách. Zdravotní potíže ovlivnily jak její život, tak i témata a náladu její poezie.
Studovala a završila vzdělání v oblasti zemědělství, později navštěvovala kurzy pro zdravotní sestry a zároveň se věnovala literatuře. Pracovala také jako knihovnice v Mechelenu. Na sklonku života žila na středověkém hradě Cantecroy v Mortselu, předměstí Antverp.
Dílo a tvůrčí profil
Alice Nahonová psala převážně krátké, melodické básně, v nichž se často objevují motivy přírody, dětství, melancholie, víry a úcty k životu. Její jazyk je jednoduchý a přístupný, což jí získalo široké čtenářské publikum. Mnoho jejích veršů bylo tištěno v literárních časopisech a následně seskupeno do sbírek. Největší popularitu jí přinesla právě báseň Avondliedeke, která se stala součástí etické a mystické tradice večerní meditace v nizozemsky píšící literatuře.
Literární kritika jí někdy vyčítala přílišnou sentimentálnost, avšak i přesto zůstává významnou postavou vlámské poezie první poloviny 20. století. Její dílo je často zařazováno do antologií a studijních kurzů zaměřených na vlámskou literaturu.
Odkaz
Alice Nahonová je v Belgii připomínána nejen svými básněmi, ale také pamětními místy a pojmenováními (ulice, školy apod.). Její verše si udržely místo v kulturní paměti díky své opravdovosti, hudebnosti a duchovnímu zabarvení.
