Úmluva OSN o ochraně migrujících pracovníků a jejich rodin (1990) — přehled
Úmluva OSN (1990) o ochraně migrujících pracovníků a jejich rodin – přehled práv, záruk proti zneužívání a aktuální stav ratifikací a dopadů.
Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků je smlouva OSN, která komplexně upravuje práva všech migrujících pracovníků a zároveň poskytuje ochranu jejich rodinám. Byla přijata 18. prosince 1990 a v platnost vstoupila v roce 2003. Úmluva se zaměřuje především na migranty, kteří nemají státní příslušnost v zemi pobytu, a snaží se omezit zranitelnost těchto osob vůči zneužívání, vykořisťování či obchodování s lidmi.
Co úmluva upravuje
Úmluva vymezuje rozsah ochrany pro migrující pracovníky a jejich rodiny a vyžaduje, aby státy-dutiny i státy přijímající vytvářely podmínky pro respektování těchto práv. Mezi hlavní oblasti ochrany patří:
- nezbytná základní práva (např. právo na život, zákaz mučení a jiného krutého zacházení),
- práva ekonomická, sociální a kulturní (právo na práci za spravedlivých a bezpečných podmínek, na spravedlivou odměnu, na sociální zabezpečení),
- práva občanská a politická (rovné zacházení před zákonem, přístup k soudům, ochrana před bezdůvodným vyhoštěním),
- práva rodinná (ochrana rodinného života, usnadnění sloučení rodin a zabezpečení práv dětí migrujících pracovníků),
- ochrana před zneužíváním (boj proti nucené práci, obchodování s lidmi a vykořisťování).
Povinnosti států
Úmluva ukládá závazky nejen státům, kde migranti žijí a pracují, ale také státům jejich původu a tranzitu. Mezi povinnosti patří:
- zajištění rovného zacházení s migrujícími pracovníky v oblastech, kde o tom úmluva rozhoduje (s výjimkami vymezenými textem úmluvy),
- zákaz diskriminace založené na státní příslušnosti, rase, pohlaví, náboženství apod.,
- zajištění přístupu ke zdravotní péči, vzdělání dětí a základním sociálním službám v rozsahu stanoveném úmluvou,
- poskytování právních a konzulárních prostředků pro ochranu migrantů, včetně přístupu k právní pomoci a možnosti odvolání proti rozhodnutím o vyhoštění,
- mezistátní spolupráce při boji proti nelegálnímu zaměstnávání, obchodování s lidmi a dalším formám zneužívání.
Dohled a implementace
Úmluva zřizuje monitorovací mechanismy OSN, které sledují uplatňování práva státy-smluvními stranami. Státy jsou povinny pravidelně předkládat zprávy o plnění svých závazků. Výsledkem jsou doporučení směřovaná ke zlepšení ochrany migrujících pracovníků a jejich rodin. Tyto zprávy a závěry rovněž slouží občanské společnosti a obhajobě práv migrantů jako podklad k dalšímu tlaku na změny v praxi.
Ratifikace a politické překážky
K prosinci 2019 úmluvu ratifikovalo pouze 55 států. Ratifikace zůstává omezená zejména mezi tradičními cílovými zeměmi migrace — mnoho evropských západních států, Severní Amerika, některé asijsko-pacifické státy a státy Perského zálivu úmluvu neratifikovaly. Mezi často zmiňované důvody váhání patří obavy, že úmluva by mohla omezit suverenitu státu v oblasti migrační politiky, zvýšit administrativní nároky nebo udělit širší práva cizincům, než je politicky přijatelné ve státě přijímajícím migraci.
Význam a kritika
Podporovatelé úmluvy zdůrazňují, že představuje důležitý mezinárodní standard pro ochranu jedné z nejzranitelnějších skupin – migrantů bez státní příslušnosti země pobytu – a že zlepšení právní ochrany může snížit riziko zneužívání a obchodování s lidmi. Kritici nebo státy, které neratifikovaly, upozorňují na možné konflikty s vnitrostátními zákony a na to, že některá ustanovení považují za příliš rozsáhlá vzhledem k národní politice migrace.
Vztahy k dalším mezinárodním nástrojům
Tato úmluva je součástí širšího rámce mezinárodního práva v oblasti lidských práv a v její preambuli se připomínají úmluvy Mezinárodní organizace práce o migrujících pracovnících a o nesvobodné práci. Jejím doplňkem a zároveň součástí diskuse o právech migrantů je i práce specializovaných orgánů OSN a regionálních organizací. Tuto úmluvu rovněž připomíná preambule Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která poukazuje na průřezovou povahu ochrany zranitelných skupin.
Úmluva proto slouží jako referenční právní norma pro vlády, nevládní organizace i mezinárodní instituce, které usilují o zlepšení pracovních a sociálních podmínek migrujících pracovníků a o posílení jejich právní ochrany v praxi.
Související stránky
Další webové stránky
- Úmluva o právech všech migrujících pracovníků (úplné znění)
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků?
Odpověď: Jedná se o smlouvu Organizace spojených národů o právech všech migrujících pracovníků i jejich rodin. Byla přijata 18. prosince 1990 a v platnost vstoupila v roce 2003.
Otázka: Co je cílem této úmluvy?
Odpověď: Účelem této úmluvy je chránit práva migrujících pracovníků, kteří nemají státní příslušnost země, v níž pobývají, což může často vést ke zhoršení pracovních podmínek nebo dokonce k obchodování s lidmi.
Otázka: Kolik zemí tuto úmluvu ratifikovalo?
Odpověď: K prosinci 2019 ji ratifikovalo pouze 55 zemí. Většina z nich se nachází v severní Africe a Jižní Americe, ale žádný přijímající stát ze západní Evropy nebo Severní Ameriky tak dosud neučinil. Další důležité přijímající země, jako je Austrálie, arabské státy Perského zálivu, Indie a Jihoafrická republika, ji rovněž dosud neratifikovaly.
Otázka: Existuje nějaký odkaz na tuto úmluvu jinde?
Odpověď: Ano, připomíná ji preambule Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Otázka: Kdy tato úmluva vstoupila v platnost?
Odpověď: Tato úmluva vstoupila v platnost v roce 2003 poté, co byla přijata 18. prosince 1990.
Otázka: Na jaké úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) se odvolává? Odpověď: Tato úmluva připomíná úmluvy MOP o migrujících pracovnících a nesvobodné práci podle její "preambule".
Vyhledávání