Karolinská dynastie byla franským šlechtickým rodem, který v letech 751-987 vládl velké části západní Evropy. Jednalo se o rod starostů, králů a knížat, kteří vystřídali dynastii Merovejců. Nejznámějším členem rodu byl Karel Veliký. Dynastie byla pojmenována po Karlově dědečkovi Karlu Velikém, Karlu Martelovi. Ten byl starostou paláce Austrasie a Neustrie. Starostové paláce byli skutečnou mocí v pozadí trůnu.
Karel Martel (což znamená "kladivo") odkázal své bohatství a moc svým dvěma synům, Pepinovi III. a Karlomanovi. V roce 771 Karloman zemřel a svou polovinu odkázal Pepinovi, který se stal starostou paláce. Když byl poslední z merovejských králů Childeric III. sesazen papežem v Římě, stal se Pepin franským králem. Papež Štěpán III. odcestoval do Francie a vložil mu na hlavu korunu. Pepin odkázal království svým dvěma synům, Karlovi a Karlomanovi.
Karel a jeho bratr se o království nějakou dobu dělili. Karloman poté odcestoval do Říma a stal se mnichem. Karel se stal jediným králem. Své jméno "Karel Veliký" (Karel Veliký) si pak vysloužil tím, že porazil Lombarďany, Sasy a Avary. V roce 800 byl Karel Veliký papežem Lvem III. korunován císařem Svaté říše římské. Dynastie přešla na jeho syna Ludvíka Pobožného a jeho vnuky. V době, kdy Ludvík zdědil království, začala karolinská říše již upadat. Na konci 9. století skončila. Se zánikem říše skončila i dynastie.
