Can-can (psáno také cancan nebo Can Can) je energický a často provokativní kabaretní tanec, který se vyznačuje vysokými kopnutími, akrobatickými prvky a efektní manipulací se sukní. Typicky jej tančí sboristky v kostýmech s vrstvami spodničkami, krátkými sukněmi nebo rozparkami a černými punčochami podle módy 90. let 19. století. Tanec vznikl v tanečních sálech nižších vrstev a postupně se stal populárním v pařížských kabaretech a music-hallech.
Původ a historie
Can-can se poprvé objevil v Paříži kolem 1830—pochází z lidových a salonních tanců (např. quadrille) a z burleskních variací, které se tančily v zábavních čtvrtích. Ve 2. polovině 19. století se taneční styl vyvinul v samostatnou estrádní formu a stal se jedním z symbolů pařížského nočního života. Na pařížském Montparnassu a v dalších čtvrtích se can‑can stal atrakcí, jež přitahovala široké spektrum diváků — od místních až po zahraniční turisty.
Charakteristika tance
Can‑can kombinuje choreografii s potřebou pobavení a šoku publika. Mezi typické prvky patří:
- vysoká kopnutí (grand battement) a synchronizované nohy sboru
- roztočky, salta, klečení a roznožky jako akrobatické prvky
- rychlé zvedání a rozčilování sukní tak, aby byly vidět vrstvy spodničkami či punčochy
- přísná rytmika a živá, někdy provokativní mimika tanečnic
Díky těmto prvkům byl can‑can vnímán jako provokativní a často i skandální — postupně se však zdivačil do kondenzované estrádní podoby, která zdůrazňovala precizní choreografii a kolektivní efekty.
Hudba
Nejsilněji s kankánem asociovaná skladba je galop z opery Jacquese Offenbacha Orfeus v podsvětí (známý jako „Galop infernal“). Tato melodie byla mnohokrát zjednodušena a upravena pro potřeby scénického vystoupení; provádí se v různých instrumentacích včetně orchestrální, klavírní nebo na akordeon. Typická hudba pro can‑can bývá rychlá, rytmická a energická, aby umožnila provádění náročných tanečních figur.
Slavné tanečnice a místa
V 90. letech 19. století dosáhl can‑can svého vrcholu popularity v pařížských kabaretech. Mezi známé interprety patřily například La Goulue a Jane Avril, které svými vystoupeními v Moulin Rouge a dalších podnicích přitahovaly velké publikum a byly za své vystoupení dobře placeny. K dalším slavným scénám patřily Folies Bergère, Alhambra a řada music‑hallů, kde se can‑can stal součástí repertoáru.
Dědictví a vliv
Can‑can se stal ikonou francouzské kultury 19. století a dodnes ovlivňuje módu, film, muzikály a turistické představení pařížských kabaretů. V moderních revuálních produkcích (včetně rekonstrukcí v Moulin Rouge) se kombinuje historická choreografie s novými kombinacemi akrobacií a jevišních efektů. Can‑can také inspiroval mnoho filmových a hudebních adaptací a zůstává symbolem bouřlivého, společensky vyhroceného konce 19. století (fin de siècle).
Poznámka: Can‑can nikdy nebyl jednotný styl — v různých obdobích a scénách se lišil hudební doprovod, kostýmy i choreografie. Přesto zůstává jeho základní charakter: energické, synchronizované a vizuálně efektní vystoupení.
