Brazil

Pozemek

Film se odehrává v dystopické byrokratické budoucnosti. Sam Lowry je vládní zaměstnanec na nízké úrovni. Sní o sobě jako o okřídleném bojovníkovi, který zachraňuje dívku v nesnázích. Moucha se zasekne v tiskárně a způsobí chybu. Výsledkem je zatčení Archibalda Buttlea místo Archibalda Tuttlea. Buttle při výslechu umírá. Tuttle je rebelující opravář klimatizací a podezřelý terorista.

Sam je pověřen úkolem dát věci do pořádku. Sam navštíví vdovu Buttleovou a seznámí se s jejich sousedkou Jill Laytonovou. S údivem zjistí, že vypadá jako žena z jeho snu. Jill se snaží pomoci paní Buttleové zjistit, co se stalo jejímu manželovi. Její snahy však blokuje byrokracie. Neznámo proč je nyní považována za Tuttleovu teroristickou spolupachatelku. Důvodem je její snaha nahlásit omyl při Buttleově zatčení.

Sam nahlásí závadu na klimatizaci ve svém bytě. Centrální služby nechtějí pomoci. Tuttle mu nečekaně přichází na pomoc. Tuttle dříve pracoval pro Central Services. Odešel, protože se mu nelíbilo papírování. Tuttle opraví Samovu klimatizaci. Poté přijíždějí dva pracovníci Central Services, Spoor a Dowser. Sam je musí rozptýlit, aby Tuttle mohl utéct. Dělníci se později vrátí a pod záminkou opravy Samovy klimatizace ji rozbijí.

Sam zjistí, že jediným způsobem, jak se o Jill dozvědět, je povýšení na pozici vyhledávače informací. Zde bude mít přístup k jejím tajným záznamům. Předtím odmítl povýšení, které mu zařídila jeho matka Ida. Je posedlá tím, že si nechá udělat plastickou operaci u plastického chirurga doktora Jaffeho. Na Idině oslavě Sam hovoří s náměstkem ministra panem Helpmannem. Povýšení se dočká.

Sam získá Jilliny záznamy. Vypátrá ji dřív, než ji stihnou zatknout. Poté zfalšuje záznamy a tvrdí, že je mrtvá. To jí umožní utéct. Oba spolu prožijí romantickou noc. Vláda je zatkne se zbraní v ruce. Sam je obviněn z velezrady za zneužití svého nového postavení. Sam je připoután na židli ve velké místnosti. Má být mučen svým starým přítelem Jackem Lintem. Sam se dozvídá, že Jill byla zabita, když kladla odpor při zatýkání.

Jack se chystá zahájit mučení. Tuttle vnikne na ministerstvo, zastřelí Jacka, zachrání Sam a vyhodí budovu ministerstva do vzduchu.

Sam a Tuttle spolu prchají. Tuttle zmizí mezi hromadou papírů ze zničené budovy.

Sam narazí na pohřeb Idiny kamarádky. Ta zemřela po příliš náročné kosmetické operaci. Sam zjistí, že jeho matka se nyní podobá Jill. Ta je příliš zaneprázdněná obletováním mladých mužů, než aby se zajímala o synovu situaci.

Pohřeb narušují stráže. Sam spadne do otevřené rakve. Propadá se černou prázdnotou. Přistane na ulici ze svých snů. Snaží se uniknout policii a příšerám tak, že šplhá po hromadě ohebných trubek.

Otevře dveře a projde jimi. S překvapením zjistí, že se nachází v nákladním autě, které řídí Jill. Oba společně opouštějí město.

Tento "šťastný konec" je však klam. Ve skutečnosti je stále připoután k židli. Naznačuje se, že mu Jack provedl lobotomii. Když si Jack a pan Helpmann uvědomí, že Sam propadl blaženému šílenství, prohlásí ho za ztracený případ a opustí místnost. Sam zůstává v křesle, usmívá se a brouká si "Aquarela do Brasil".

Obsazení

Hlavní obsazení

• Jonathan Pryce jako Sam Lowry. Pryce tuto roli označil za jeden z vrcholů své kariéry. Do role byl zvažován také Tom Cruise.
• Kim Greistová jako Jill Laytonová. První Gilliamovou volbou pro tuto roli byla Ellen Barkinová; zvažovány byly také Jamie Lee Curtisová, Rebecca De Mornayová, Rae Dawn Chongová, Joanna Pacuła, Rosanna Arquetteová, Kelly McGillisová a Madonna. Gilliam údajně nebyl s výkonem Greistové spokojen, a proto se rozhodl některé její scény vystřihnout nebo upravit.
• Robert De Niro jako Archibald "Harry" Tuttle. De Niro chtěl hrát ve filmu i poté, co mu byla odmítnuta role Jacka Linta, a tak mu Gilliam nabídl menší roli Tuttlea.
• Katherine Helmondová jako paní Ida Lowryová. Podle Helmondové jí Gilliam zavolal a řekl: "Mám pro tebe roli a chci, abys přišla a zahrála si ji, ale nebudeš v ní vypadat moc hezky." Líčení prováděla Gilliamova manželka Maggie. Během natáčení trávila Helmondová deset hodin denně s maskou nalepenou na obličeji; její scény musely být odloženy kvůli puchýřům, které jí to způsobilo.
• Ian Holm jako pan Kurtzmann, Samův šéf.
• Bob Hoskins jako Spoor, topenář zaměstnaný vládou, který nesnáší Harryho Tuttlea.
• Michael Palin jako Jack Lint. Robert De Niro si přečetl scénář a projevil zájem o roli, ale Gilliam už ji slíbil Palinovi, svému příteli a pravidelnému spolupracovníkovi. Palin popsal postavu jako "někoho, kdo byl vším, čím postava Jonathana Pryce nebyla: je stabilní, měl rodinu, byl usedlý, pohodlný, pracovitý, okouzlující, společenský - a naprosto a totálně bezohledný. To byl způsob, jakým jsme cítili, že můžeme v Jacku Lintovi probudit zlo."
• Ian Richardson jako pan Warrenn, Samův nový šéf ve společnosti Information Retrieval.
• Peter Vaughan jako pan Helpmann, náměstek ministra informací.

Vedlejší obsazení

• Jim Broadbent jako doktor Louis Jaffe, plastický chirurg Idy Lowryové.
• Brian Miller jako pan Archibald Buttle, muž uvězněný a nešťastnou náhodou zabitý za zločiny Archibalda Tuttlea.
• Sheila Reidová jako paní Veronika Buttleová, vdova po Archibaldu Buttleovi.
• Barbara Hicks jako paní Alma Terrain.
• Kathryn Pogson jako Shirley Terrain, dcera Almy.
• Bryan Pringle jako číšník Spiro.
• Derrick O'Connor jako Dowser, Spoorův partner.
• Elizabeth Spenderová jako Alison "Barbara" Lintová, Jackova manželka.
• Holly Gilliam, dcera režiséra Terryho Gilliama, jako Holly Lint, Jackova dcera.
• Derek Deadman a Nigel Planer jako Bill a Charlie, dělníci opravující strop u Buttlesů.
• Gorden Kaye jako portýr M.O.I.
• Myrtle Devenishová jako Jackova sekretářka.
• Roger Ashton-Griffiths jako kněz.
• Jack Purvis jako doktor Chapman.
• Andre Gregory jako Luke

Cameos

• Spoluautor scénáře Charles McKeown jako Harvey Lime, Samův spolupracovník.
• Režisér Terry Gilliam jako kuřák v Shang-ri La Towers.

Výroba

Psaní

Gilliam vytvořil příběh a společně s Charlesem Alversonem napsal první verzi scénáře. Alverson dostal za svou práci zaplaceno, ale nebyl uveden.

Gilliam, McKeown a Stoppard spolupracovali na dalších návrzích. Brazil vznikl pod názvy The Ministry a 1984 ½. Ten odkazoval na Orwellův originál Nineteen Eighty-Four a také na 8 ½ Federica Felliniho. Gilliam uvádí Felliniho jako jeden z těchto režijních vlivů. Během natáčení filmu se objevovaly i další pracovní názvy. Patřily mezi ně Ministerstvo mučení, Jak jsem se naučil žít se systémem - zatím a Tak proto je buržoazie na hovno. Konečná volba Brazílie souvisela s názvem signální melodie.

V rozhovoru se Salmanem Rushdiem Gilliam prohlásil:

Brazílie pochází konkrétně z doby, kdy se blížil rok 1984. To se blížilo. Původní název filmu Brazil byl vlastně 1984 ½. Fellini byl jeden z mých velkých bohů a psal se rok 1984, takže je dejme dohromady. Bohužel ten parchant Michael Radford natočil verzi 1984 a nazval ji 1984, takže mi to vyfoukl.

Gilliam tento film někdy označuje jako druhý ze své "trilogie imaginace", která začíná filmem Lupiči času (1981) a končí Dobrodružstvím barona Prášila (1988). Všechny jsou o "šílenství naší trapně uspořádané společnosti a touze uniknout jí jakýmikoliv prostředky". Všechny tři filmy se zaměřují na tyto problémy a pokusy uniknout jim prostřednictvím představivosti - Časové bandity očima dítěte, Brazil očima třicátníka a Prášila očima staršího muže. V roce 2013 Gilliam také označil Brazil za první díl dystopické satirické trilogie, kterou tvoří s filmy 12 opic z roku 1995 a Teorém nula z roku 2013 (i když později svá slova popřel).

Gilliam uvedl, že se ve filmu Brazil inspiroval knihou George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři. Přiznal však, že knihu nikdy nečetl. Kritici poukázali na mnoho podobností a rozdílů mezi oběma díly.

Forma 27B/6 v Brazílii je narážkou na byt George Orwella na adrese 27B Canonbury Square v Londýně. Zde Orwell bydlel v době, kdy psal některé části románu Devatenáct set osmdesát čtyři.

Výrobní design

Gilliam často používá velmi široké objektivy a nakloněné úhly kamery. Ty jsou ve srovnání s běžnou hollywoodskou produkcí neobvykle široké. Gilliam natočil širokoúhlé záběry filmu pomocí 14mm (Zeiss), 11mm a 9,8mm (Kinoptik) objektivů. Objektiv 9,8 mm byl nedávnou technologickou novinkou. Byl to jeden z prvních objektivů s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností, který neměl rybí oko. V průběhu let se 14mm objektivu začalo mezi filmaři neformálně říkat "Gilliam". Je to díky tomu, že jej režisér od filmu Brazil často používal.

Hudba

Geoff Muldaur přednesl verzi slavné písně Aryho Barrosa "Aquarela do Brasil" z roku 1939. Název znamená "Akvarel Brazílie". V angličtině se často nazývá jednoduše "Brazil".

Autorem hudby je MichaelKamen. Jeho orchestrace pro film ji učinila přijatelnější pro moderní vkus. Tato verze je často používána v kontextech, které mají jen málo společného s Brazílií a více s Gilliamovou dystopickou vizí.

Kamen, který k filmu složil hudbu, původně nahrál píseň "Brazil" se zpěvem Kate Bush. Tato nahrávka nebyla zahrnuta do samotného filmu ani do původního vydání soundtracku. Byla zařazena na pozdější vydání soundtracku.

Gilliam vzpomíná, jak se inspiroval k použití této písně:

Bylo to město métallurgie, kde všechno pokrýval šedý kovový prach... Dokonce i pláž byla celá pokrytá prachem, bylo tu opravdu šero. Slunce zapadalo a bylo velmi krásné. Ten kontrast byl mimořádný. Představil jsem si muže, který tam seděl na téhle špinavé pláži s přenosným rádiem, naladěným na ty podivné eskapistické latinskoamerické písničky jako Brazil. Ta hudba ho nějak unášela a svět mu připadal méně modrý.

Vydání

Bitva o finální střih

Film produkovala společnost Arnona Milchana Embassy International Pictures. Gilliamův původní sestřih filmu má 142 minut a končí na temné notě. Tuto verzi mezinárodně vydala společnost 20th Century Fox.

O americkou distribuci se postarala společnost Universal, jejíž vedení mělo pocit, že konec filmu byl špatně otestován. Předseda představenstva společnosti Universal Sid Sheinberg trval na dramatické úpravě filmu, aby měl šťastný konec. Navrhl otestovat obě verze, aby se zjistilo, která z nich má vyšší hodnocení. V jednu chvíli na filmu pracovaly dva střihačské týmy, jeden bez Gilliamova vědomí. Studio vytvořilo verzi filmu Brazil s přívětivějším koncem pro spotřebitele.

Dlouho se čekalo, až bude film uveden do kin, a nic nenasvědčovalo tomu, že se tak stane. Gilliam uveřejnil celostránkový inzerát v odborném časopise Variety, v němž Sheinberga vyzýval, aby Brazil uvedl v zamýšlené verzi. Sheinberg o svém sporu s Gilliamem veřejně hovořil v rozhovorech a v deníku Variety uveřejnil vlastní inzerát, v němž nabízel prodej filmu. Gilliam uspořádal soukromé projekce filmu Brazil (bez souhlasu studia) pro filmové školy a místní kritiky. Téhož večera, kdy měl v New Yorku premiéru uchazeč o cenu společnosti Universal, snímek Out of Africa, získal Brazil cenu Asociace losangeleských filmových kritiků za "nejlepší film". To přimělo společnost Universal, aby nakonec souhlasila s vydáním upravené 132minutové verze pod dohledem Gilliama v roce 1985.

Příjem

Na serveru Rotten Tomatoes má film 98% hodnocení. Shoda kritiků na této stránce zní: "Brazil, vizionářská orwellovská fantazie Terryho Gilliama, je odvážná černá komedie plná zvláštních, nápaditých vizuálních efektů."

Na serveru Metacritic získal 88 %.

Kenneth Turan, kritik listu Los Angeles Times, označil film za "nejsilnější satirický politický film od dob Dr. Divnolásky".

Janet Maslinová z The New York Times napsala: "Brazil Terryho Gilliama, veselá, vtipně odpozorovaná vize extrémně bezútěšné budoucnosti, je vynikajícím příkladem síly komedie, která dokáže podtrhnout vážné myšlenky, dokonce i ty vážné."

Roger Ebert byl v deníku Chicago Sun-Times méně nadšený, filmu udělil dvě hvězdičky ze čtyř a prohlásil, že je "těžké ho sledovat".

Ocenění

V roce 2004 označil časopis Total Film Brazil za 20. nejlepší britský film všech dob.

V roce 2005 zařadili filmoví recenzenti časopisu Time Richard Corliss a Richard Schickel Brazil mezi 100 nejlepších filmů všech dob.

V roce 2006, krátce před odvysíláním na stanici FilmFour, zařadila stanice Channel 4 film Brazílie mezi "50 filmů, které musíte vidět, než zemřete".

Film se umístil na 83. místě v žebříčku 500 nejlepších filmů všech dob, který sestavil časopis Empire.

Časopis Wired zařadil Brazílii na páté místo v žebříčku 20 nejlepších sci-fi filmů.

Časopis Entertainment Weekly zařadil Brazil na šesté místo mezi nejlepšími vědeckofantastickými filmy vydanými od roku 1982. Časopis také zařadil film na 13. místo svého seznamu "50 nejlepších kultovních filmů".

Film byl nominován na dva Oscary: za původní scénář a výtvarnou režii.

Podle Gilliama v rozhovoru s Clivem Jamesem v jeho online pořadu Talking in the Library je Brazil - k jeho překvapení - zřejmě oblíbeným filmem americké krajní pravice.

Domácí média

Film Brazil vyšel čtyřikrát v edici The Criterion Collection: v roce 1996 jako pětidiskový LaserDisc box set, v letech 1999 a 2006 jako třídiskový DVD box set, v roce 2006 jako jednodiskový DVD set a v roce 2012 jako dvoudiskový Blu-ray set. Obaly třídiskových box setů z let 1999 a 2006 jsou vzhledově totožné, ale druhé vydání je kompatibilní s širokoúhlými televizory.

S výjimkou jednodiskové verze mají všechny verze stejné speciální prvky: 142minutový sestřih filmu (Gilliamem označovaný jako "pátý a poslední sestřih"), Sheinbergův 94minutový sestřih "Láska přemůže vše" pro syndikovanou televizi a různé galerie a featuretty.

Blu-ray se 132minutovou americkou verzí filmu vydala společnost Universal v USA 12. července 2011. Obsahuje pouze tuto verzi filmu a žádné další bonusy.

Vliv

Film

Mezi další filmy, které se inspirovaly kamerou, výtvarným řešením a/nebo celkovou atmosférou Brazílie, patří filmy Delikatesy (1991) a Město ztracených dětí (1995) Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Caroa, Super Mario Bros (1993) Rockyho Mortona a Annabel Jankelové, The Hudsucker Proxy (1994) bratří Coenů a Dark City (1998) Alexe Proyase.

Výprava a styl osvětlení filmu Batman Tima Burtona jsou přirovnávány k Brazílii. Tim Burton a scénograf Anton Furst studovali Brazílii jako referenci pro Batmana.

Závěr filmu The Descent režiséra Neila Marshalla byl hodně inspirován filmem Brazil a Marshall v jednom rozhovoru vysvětlil, že "původní závěr filmu Brazil byl obrovskou inspirací pro původní závěr filmu The Descent - myšlenka, že někdo může navenek zešílet, ale uvnitř najde štěstí."

Technologie

Vysoce technologická estetika Brazílie inspirovala scénografii bytu Maxe Cohena ve filmu Pí. Brazílie posloužila také jako inspirace pro film Sucker Punch (2011).

Brazílie je také uznávána jako inspirace pro spisovatele a umělce steampunkové subkultury.

Dystopická premisa videohry We Happy Few z roku 2018 je z velké části inspirována Brazílií.