Ted Nelson

Nelson zahájil projekt Xanadu v roce 1960. Chtěl vytvořit novou počítačovou síť, která by byla snadno použitelná a srozumitelná. O projektu psal ve svých knihách Computer Lib/Dream Machines (1974) a Literary Machines (1981). Většinu svého dospělého života strávil prací na projektu Xanadu a vyprávěním o jeho výhodách.

Projekt Xanadu nebyl příliš úspěšný. Důvodů bylo mnoho, ale ne všichni se shodují na tom, proč projekt nedopadl dobře. Novinář Gary Wolf zveřejnil v červnovém čísle časopisu Wired z roku 1995 nelichotivou historii Nelsona a jeho projektu s názvem "Prokletí Xanadu". Nelson na svých webových stránkách vyjádřil znechucení, označil Wolfa za "krvavého šakala" a pohrozil mu žalobou. Své výhrady také uvedl v dopise pro Wired a vydal podrobné vyvrácení článku.

Nelson říká, že Tim Berners-Lee uskutečnil některé myšlenky z Xanadu tím, že vynalezl World Wide Web. Nelsonovi se však nelíbí World Wide Web, XML a všechny vložené značky. Nelson si myslí, že Berners-Leeho práce je příliš jednoduchý způsob, jak uskutečnit jeho původní plán:

HTML je přesně to, čemu jsme se snažili zabránit - neustále se rozbíjející odkazy, odkazy směřující pouze ven, citace, které nelze sledovat až k jejich původu, žádná správa verzí, žádná správa práv. - Ted Nelson (Ted Nelson one-liners )

Nelson byl spoluzakladatelem společnosti Itty bitty machine company neboli "IBM", což byl malý obchod s počítači, který fungoval v letech 1977 až 1980 v Evanstonu ve státě Illinois. Itty bitty machine company byla jedním z mála maloobchodů, které prodávaly původní počítač Apple I. V roce 1978 významně ovlivnil myšlení IBM, když nastínil svou vizi potenciálu osobních počítačů týmu, který o tři roky později uvedl na trh IBM PC.

Ted Nelson v současné době pracuje na nové informační struktuře ZigZag. Více informací o ZigZagu najdete na webových stránkách projektu Xanadu. Na těchto stránkách jsou také dvě verze kódu Xanadu, které si návštěvníci mohou stáhnout. V současné době také vyvíjí XanaduSpace - systém pro zkoumání propojených paralelních dokumentů (ranou verzi tohoto softwaru si můžete volně stáhnout z [3]. Je hostujícím pracovníkem Oxfordské univerzity - působí v Oxford Internet Institute -, kde se zabývá informacemi, počítači a rozhraními člověk-stroj.

Nelson získal v roce 1959 bakalářský titul z filozofie na Swarthmore College, v roce 1963 magisterský titul ze sociologie na Harvardově univerzitě a v roce 2002 doktorát z médií a řízení na Keio University.

V roce 1998 byla Tedu Nelsonovi na sedmé konferenci WWW v australském Brisbane udělena cena Yuri Rubinsky Memorial Award. Sdělil publiku, že to bylo první ocenění, které kdy za svou práci obdržel.

V roce 2001 byl Francií povýšen do rytířského stavu jako "Officier des Arts et Lettres". V roce 2004 byl jmenován členem Wadham College v Oxfordu a přidružen k Oxfordskému internetovému institutu, kde v současnosti provádí svůj výzkum.

V roce 2007 oslavil své 70. narozeniny pozvanou narozeninovou přednáškou na Southamptonské univerzitě.

Je synem zesnulého režiséra Ralpha Nelsona, držitele ceny Emmy, a oscarové herečky Celeste Holmové.

Manželství jeho rodičů trvalo krátce a on vyrůstal převážně u prarodičů v Greenwich Village a s rodiči se stýkal jen relativně málo. Je částečně norského původu.

V anime Serial Experiments Lain je projekt Xanadu uváděn jako předchůdce The Wired (fiktivní komunikační síť podobná internetu a systém rozšířené reality) a Nelson je zmiňován jako původce hypertextu.

Populitismus ("pop-u-leet-ism") je další neologismus, který vytvořil Nelson jako kombinaci slov "populismus" a "elita". Odkazuje na zacházení s širokou populací s výsadami elitářství. Slovo naznačuje společnost textu, kterou si představují teoretici jako Shoshana Zuboff a Jay David Bolter, prostor psaní, v němž stopy autority přetrvávají pouze jako lokální a kontingentní efekty, sociální ekvivalent dekonstruované funkce autora. "Populární" kultura by mohla znamenat první krok k realizaci "hry dokonalé informace" Jeana-Francoise Lyotarda, kde mají všichni stejný přístup ke světu dat a kde "[p]ro stejnou kompetenci (už ne v získávání vědění, ale v jeho produkci) je to, na čem v konečném důsledku závisí extra performativita, 'imaginace', která umožňuje buď udělat nový tah, nebo změnit pravidla hry". To je utopie informace v procesu, ultimátní wetwarový sen klerikálů: diskurz přeměněný se stoprocentní účinností na kapitál, přičemž mechanismem tohoto magického procesu je nomologie neboli tvorba pravidel - což je sice poněkud specializovaná forma "imaginace".