Tansen (asi 1500–1586), známý také jako Tan Sen nebo Ramtanu, patří k nejvýznamnějším osobnostem severoindické (hindustánské) klasické hudby. Narodil se v hinduistické rodině a svou hudební přípravu získal a zdokonaloval v oblasti kolem Gwalioru v severozápadní části dnešního Madhjapradéše. Svou kariéru zahájil a značnou část dospělého života působil na dvoře rádži Rámčandry Singha z Rewy (r. 1555–1592), kde byl ceněn pro své umění a znalosti.
Pozvání na dvořecí scénu Mughalské říše
Ke dvěma významným okamžikům v Tansenově životě patří jeho příchod na císařský dvůr. Mughalský císař Akbar poslal posly k rádžovi Rámčandrovi Singhovi s žádostí, aby se Tansen připojil k hudebníkům na mughalském dvoře. V roce 1562, přibližně ve věku 60 let, se tento vaišnavský hudebník skutečně připojil k Akbarovu dvoru, kde se rychle stal jedním z nejváženějších členů císařského kulturního dvora.
Role, styl a repertoár
Tansen byl skladatel, hudebník a zpěvák, kterému se připisuje velké množství skladeb používaných v severní části indického subkontinentu. Byl mistrem zpěvu v stylu dhrupad, považovaném za jednu z nejstarších a nejuctívanějších forem hindustánské klasiky, a byl také vynikajícím instrumentalistou — zejména na nástrojích jako rudra vina (bezstrunný typ viny), které pomáhal zdokonalit a zpopularizovat. Tansen je tradičně spojován se systémem rág a s jejich časově-sezónními vazbami; řadě rág se v ústní tradici připisuje právě on.
Legenda a realita
O Tansenovi koluje řada legend v kronikách Akbarova dvora i v rodinných (gharana) tradicích. Mezi nejznámější příběhy patří ten, že svým provedením rágy Megh Malhar dokázal vyvolat déšť, nebo že rága Deepak údajně rozsvěcela lampy. Další vyprávění mluví o tom, že jeho hudba uklidnila divokého bílého slona, takže císař se mohl bezpečně svézt. Tyto příběhy mají spíše ráz legendy a ukazují, jak silný symbolický význam mělo Tansenovo jméno v pozdějších generacích; vědecký výzkum odděluje historická fakta od nadsázky, přesto však podtrhuje Tansenův skutečný vliv na rozvoj hudebního repertoáru a stylu.
Tituly a odkaz
Akbar jej považoval za jednoho ze svých Navaratnů (devět klenotů) a udělil mu čestný titul Mian (nebo Miyan), který v praxi znamenal uznání za učeného umělce. Tansenova škola a žáci položili základy linie, jež ovlivnila pozdější vývoj hindustánské hudby a několik významných gharan (hudebních škol) si nárokuje jeho odkaz. Po jeho smrti zůstalo Tansenovo jméno symbolem mistrovství: v Gwalioru a dalších místech se konají festivaly věnované jeho památce, existují ceny a instituce nesoucí jeho jméno, a jeho samádhí (pamětní místo) v Gwalioru je dodnes místem úcty pro hudebníky i návštěvníky.
Tansenova historická osobnost tak spojuje reálný přínos pro formování hindustánské klasické hudby s bohatou vrstvou folklóru a legend, které ukazují, jak hluboce hudba pronikla do kulturní paměti indického subkontinentu.