Papež Benedikt XII (latinsky Benedictus Duodecimus; zemřel 25. dubna 1342), rodným jménem Jacques Fournier, byl francouzský kněz římskokatolické církve a 198. papež v letech 1334-1342.

Byl třetím ze sedmi papežů, kteří žili v Avignonu ve Francii.

Život před zvolením

Jacques Fournier se pravděpodobně narodil kolem roku 1285 v oblasti jižní Francie (údaje o přesném místě se liší). Vstoupil do cisterciáckého řádu, studoval teologii a rychle si získal pověst učeného a přísného řeholníka. Působil jako opatem a později byl jmenován biskupem. Jako biskup v regionu Languedocu se aktivně věnoval vyšetřování kacířských skupin (zejména pozůstatků katarství) a vedl řadu inkvizičních řízení; záznamy z jeho biskupské činnosti jsou cenným pramenem pro studium náboženského a společenského života ve 14. století.

Pontifikát (1334–1342)

Benedikt XII byl zvolen papežem 20. prosince 1334 po smrti svého předchůdce Jana XXII. Jako pontifik se profiloval jako umírněný reformátor.

  • Usiloval o reformu církevní správy a omezování rozmařilosti v kuriích; pokoušel se vrátit k přísnějšímu a řádovějšímu způsobu života papežského úřadu.
  • V roce 1336 vydal důležité dogmatické rozhodnutí týkající se tzv. beatifické vidění (konstituce známá jako Benedictus Deus), které se zabývalo otázkou, kdy duše blahoslavených spatří Boha.
  • Zahájil rozsáhlejší stavební práce v Avignonu — dal podnět k výstavbě a úpravám palácového komplexu, který měl papežům poskytnout reprezentativní a pevnostní sídlo (stavby byly později rozšířeny dalšími papeži).
  • Vzhledem ke složité evropské politické situaci se věnoval diplomatickým jednáním s vládci, především s francouzskou korunou a panovníky Svaté říše římské, a snažil se udržet autoritu církve v konfliktních otázkách.

Důsledky a odkaz

Benedikt XII je obecně hodnocen jako papež s důrazem na pořádek a reformu; jeho pontifikát nebyl dramatický konflikty, ale představoval krok ke stabilizaci a reorganizaci kurie. Zvláštní význam má:

  • jeho teologické ustanovení týkající se beatifického vidění, které mělo dlouhodobé následky v katolické doktríně,
  • archivní záznamy z předpapežského období (jeho inkviziční spisy) — cenný historický materiál o náboženských hnutích a každodenním životě ve 14. století,
  • zahájení stavebních úprav v Avignonu, které přispěly k podobě pozdějšího Palais des Papes.

Benedikt XII zemřel 25. dubna 1342 a byl pohřben v Avignonu. Jeho pontifikát představuje důležité období předkulminace avignonského pobytu papežů a je vnímán jako snaha o návrat k disciplinovanějšímu a řádnějšímu vedení církve.