Pelham Humfrey (též Humphrey) (narozen v Londýně roku 1647, zemřel 14. července 1674 ve Windsoru) byl anglický barokní skladatel. Přestože zemřel ve věku 26 let, měl významný vliv na anglické skladatele, jako byli William Turner a Henry Purcell. Žil v době restaurace, kdy Anglii po dvou desetiletích republikánské vlády, během níž nebyla hudba v kostelech povolena, opět vládl král.

Život a kariéra

Humfrey se vyučil v tradici anglického církevního a dvořního zpěvu; v mládí byl členem sboru Chapel Royal, což mu otevřelo cestu ke královskému dvoru a k hudebnímu životu po obnově monarchie. Jako mladý hudebník vycestoval na kontinent, kde se seznámil s novinkami francouzské a italské hudební školy — tyto vlivy poté přenášel do anglického prostředí. Po návratu do Anglie zastával na dvoře významné funkce spojené se zpěvem a výukou chlapců‑sboristů; v tomto období také učil a ovlivnil generaci mladších skladatelů, mezi nimiž byl i Henry Purcell. Humfrey zemřel náhle v pouhých 26 letech ve Windsoru; podle dobových záznamů šlo o náhlou nemoc, která ukončila jeho slibnou kariéru.

Hudební styl a dílo

Humfrey kombinoval anglickou tradici s prvky z kontinentu — zejména se projevily francouzské a italské postupy v jeho melodice, harmonii a výrazových prostředcích. Jeho tvorba zahrnuje především duchovní skladby (antifony, anthemy a verse anthems), ale také menší komorní skladby a písně určené pro dvořní slavnosti. Charakteristické pro jeho styl jsou jemné chromatičnosti, citlivé textové nastudování a tendence k silnému citovému vyjádření, což bylo v anglickém prostředí té doby poměrně nové.

  • Duchovní hudba: anthemy a verse anthems pro sbor a sóla s doprovodem varhan nebo consortu.
  • Skladby pro dvůr: písně a krátké instrumentální kusy využívané při slavnostech a ceremonii.
  • Manuskriptová pozůstalost: z Humfreyho tvorby se dochovalo omezené množství skladeb v rukopisech Chapel Royal a v dalších sbírkách; některé byly později upraveny či přehrány jeho žáky.

Vliv a odkaz

Přestože Humfreyho oeuvre není rozsáhlé, jeho význam spočívá v tom, že jako jeden z prvních anglických skladatelů po Restauraci přinesl do místní hudby moderní kontinentální postupy a cit pro dramatické vyjadřování. Jeho práce měla přímý dopad na mladé skladatele v Chapel Royal; Henry Purcell a William Turner čerpali z Humfreyho způsobu práce s textem a harmonickými barevnostmi. Hudební historici hodnotí Humfreyho jako klíčovou osobnost přechodu mezi puritánskou přestávkou v anglické církevní hudbě a novou, barokně založenou praxí po roce 1660.

Dochované zdroje a moderní interpretace

Díla Pelhama Humfreyho se dochovala fragmentárně v rukopisných sbírkách Chapel Royal a v několika dalších archivech. V 20. a 21. století se o jeho hudbu začali zajímat editory a interpreti raně barokní hudby: objevují se moderní edice některých anthemů a nahrávky, které pomáhají znovu představit Humfreyho dílo současnému publiku. Hudebníci oceňují především jeho cit pro melodii a výraz, které přispěly k formování anglického baroka.

Přínos: Pelham Humfrey je v hudební historii považován za důležitý most mezi anglickou tradicí před republikou a pozdně 17. stoletím — a to i přesto, že jeho život i dílo byly přerušeny příliš brzy.