Kazi Nazrul Islam (24. května 1899-29. srpna 1976) byl bangladéšský básník, hudebník a revolucionář. Jeho přezdívka byla "rebelující básník". Byl prvním, kdo tvořil básně hovořící o intenzivní duchovní vzpouře proti fašismu a útlaku. Nazrul je bangladéšským národním básníkem. Jeho památka je připomínána v Indii.
Narodil se v muslimské rodině v Indii a získal náboženské vzdělání. Pracoval jako muezzin v místní mešitě. Při práci s divadelními skupinami se učil poezii, dramatu a literatuře. Po působení v britské indické armádě se Nazrul stal novinářem v Kalkatě (tehdy Kalkata). Byl proti britskému rádži v Indii. O revoluci hovořil prostřednictvím svých básnických děl. Příkladem jsou knihy "Bidrohi" ("Rebel") a "Bhangar Gaan" ("Píseň zkázy") a také jeho publikace "Dhumketu" ("Kometa"). Jeho činnost v indickém hnutí za nezávislost často vedla k tomu, že se dostal do vězení britských úřadů. Během pobytu ve vězení napsal Nazrul knihu "Rajbandir Jabanbandi" ("Výpověď politického vězně").
Nazrul píše o tématech, jako je láska, svoboda a revoluce. Byl proti jakémukoli fanatismu, včetně náboženského a genderového. Během své kariéry psal Nazrul povídky, romány a eseje, ale nejznámější jsou jeho básně. Založil nové formy, jako jsou bengálské ghazaly. Nazrul napsal a složil hudbu ke svým téměř 4 000 písním. Ty jsou souhrnně známé jako Souborné dílo Kaziho Nazrula Isláma, které jsou dnes široce populární. Ve věku 43 let (v roce 1942) začal trpět neznámou nemocí. Ztrácel hlas a paměť. Často se říká, že důvodem byla pomalá otrava britskou vládou. Dlouhá léta žil sám. Na pozvání bangladéšské vlády se Nazrul s rodinou v roce 1972 přestěhoval do Dháky. Zemřel o čtyři roky později.