Hildegarda z Bingenu (narozena 1098 v Bemersheimu u Alzey, zemřela 17. září 1179) byla německá spisovatelka, skladatelka a mystička. Byla abatyší, která je známá svými literárními díly a písněmi. Psala také o lékařských a vědeckých věcech a psala dopisy mnoha významným politikům.

Život

Hildegarda se narodila ve šlechtické rodině a podle tehdejšího zvyku byla jako desáté dítě poslána do kláštera. V mládí žila u představené Jutty z Sponheimu, která jí poskytla duchovní a praktické základy žitého života v klášteře. V patnácti letech přijala řeholní závoj (stala se jeptiškou).

Ve svých 38 letech se stala představenou společenství a později založila vlastní konvent na Rupertsbergu v údolí Rýna nedaleko Bingenu; později vznikl i dceřiný dům na druhém břehu řeky poblíž Rüdesheimu. Během svého života hodně cestovala, přijímala návštěvy a hovořila s mnoha významnými osobami své doby. Po její smrti se Hildegarda stala předmětem místního uctívání; v moderní době jí papež Benedikt XVI. (v roce 2012) udělil čestný titul učitelky církve (Doctor of the Church) a její památka se slaví 17. září v liturgickém kalendáři.

Dílo a psané záznamy

Hildegarda zaznamenávala své vize a duchovní zážitky, které sama popisovala jako Boží zjevení. Tyto vize shrnula v několika rozsáhlých spisech, z nichž nejznámější jsou práce nazývané Scivias (Poznej cesty Páně), dále Liber vitae meritorum (Kniha zásluh života) a Liber divinorum operum (Kniha Božích děl). Své texty často diktovala písařům a spolupracovala s několika pomocníky, kteří její vize zapisovali a organizovali do literárních celků.

Hudba a dramatické dílo

Hildegarda vytvořila bohatý hudební repertoár, který je dnes soustředěn pod názvem Symphonia armoniae celestium revelationum. Napsala řadu liturgických zpěvů a antifon, které se odlišují volnějším melodickým stylem, větší rozsahem a výraznou lyrikou než mnohé tehdejší zpěvy. Je rovněž autorkou muzikální morality Ordo Virtutum (Řád ctností), jež je považována za raný druh muzikálního dramatu – obsahuje mnoho melodií (uvádí se kolem 82), role představují alegorické postavy (ctnosti i hříchy) a jedná se o unikát v raně středověké tvorbě.

Lékařská a přírodovědná díla

Hildegarda psala i o přírodě, léčitelství a lidském těle. Mezi jejimi spisy jsou práce známé jako Physica (o přírodních věcech) a Causae et curae (O příčinách a léčbě), kde popisuje byliny, minerály, zvířata a jejich použití v léčbě, dále fyziologické poznatky týkající se člověka a nemocí. Její přístup kombinuje pozorování přírody, lékařskou zkušenost a teologickou interpretaci zdraví a nemoci.

Vize, spiritualita a dopisy

Hildegarda byla široce známá pro své vizionářské zkušenosti, které interpretovala v kontextu vztahu mezi Bohem, člověkem a stvořením. Svá zjevení vykládala poetickým, obrazným jazykem a často se v nich objevují motivy světla, stromu života či kosmických vztahů. Kromě spisů psala také četné dopisy — adresovala je papežům, biskupům, opatům, řeholním představeným i světským vladařům — a tyto korespondence ukazují, že její názory měly v jejím okolí značný vliv.

Odkaz

Hildegarda z Bingenu je považována za jednu z nejvýznamnějších žen středověké kultury: jako autorka duchovních textů, skladatelka, lékařka a mystička výrazně ovlivnila pozdější chápání středověké spirituality a ženské teologie. Je jednou z prvních známých autorek, o jejichž životě a díle máme poměrně bohaté informace, a její tvorba je dnes předmětem zkoumání historiků, musicologů i odborníků na dějiny medicíny. Její hudba se pravidelně provádí i v moderním repertoáru a její spisy nadále inspirují teologické i kulturní diskuse.