Démosthenés – athénský řečník a státník, odpůrce makedonské expanze

Démosthenés – život a projevy athénského řečníka a státníka, odpůrce makedonské expanze: rétorika, politické boje a odkaz v dějinách antického Řecka.

Démosthenés (384–322 př. n. l., řecky Δημοσθένης, Dēmosthénēs) byl významný řecký státník a řečník ze starověkých Athén. Jeho projevy představují vrchol klasického attického řečnického umění a zároveň jsou cenným zdrojem poznání o politice a kultuře starověkého Řecka ve 4. století př. n. l. Démosthenés se rétorice věnoval studiem projevů předchozích velkých řečníků a podle tradice překonával vlastní řečové potíže soustavným cvičením (legendy zmiňují nácvik s oblázky v ústech a trénink dechu na pobřeží). Své první soudní projevy pronesl kolem dvacátého roku života; účinně argumentoval při sporu o své dědictví, když se snažil získat zpět peníze a majetek od svých poručníků.

Raný život a právnická činnost

Své živobytí si Démosthenés nějakou dobu zajišťoval jako profesionální řečník a právník, psal řeči pro použití v soukromých soudních sporech (tzv. logograf). V této době si vybudoval reputaci schopného obhájce a stylového renovátora attického jazyka. Ve svých 21 letech byl také jmenován velitelem válečných lodí v Athénách, což svědčí o jeho společenském postavení a o tom, že nezůstal pouze u soudních síní, ale zapojil se i do veřejného života a obranných záležitostí města.

Politická kariéra a odpor vůči Makedonii

Démosthenés se postupně zapojil do veřejné politiky; první veřejné politické projevy pronesl v roce 354 př. n. l. Nejvýznamnější část jeho kariéry věnoval odporu proti makedonské expanzi. Byl horlivým vlastencem a idealizoval Athény, po celý život usiloval o obnovu jejich nezávislosti a staré námořní a kulturní převahy. Jeho projevy měly dvě hlavní linie: varování před hrozbou, kterou představuje agresivní politika Filipa II.z Makedonie, a snaha uzavřít protimakedonská spojenectví mezi řeckými městy.

Mezi jeho nejznámější projevy patří tzv. Olynthiaky a Filippiky, v nichž důrazně nabádal Athény k obraně řecké svobody a k aktivní politice proti Makedonii. Jeho snahy byly však často oslabovány rozdílnými zájmy polis, únavou z válek a politickými soupeři, takže mnohé pokusy zabránit Philippovým plánům zkrachovaly. Po zavraždění Filipa II. (336 př. n. l.) a nástupu Alexandera Velikého se Démosthenés aktivně podílel na snahách udržet či obnovit svobodu řeckých měst; když došlo k širšímu povstání proti makedonské nadvládě, hrál Démosthenés v úvodu odporu důležitou roli.

Spory, vítězství v řečnických soubojích a pozdní léta

Démosthenés vedl i politické a právní spory s domácími oponenty. Nejznámějším protivníkem mu byl Aischines; proti němu pronesl slavnou obhajobu ve sporu o čest a finanční odměny nazvanou O koruně (Peri stephanou), v níž obhájil své veřejné činy a získal rozhodující vítězství. Díky tomuto projevu si upevnil pověst schopného státníka i mistra oratoria.

Jeho dílo se skládá z řady projevů a řečí – dochovalo se jich přibližně šedesát (údaj se liší podle edic). Stylově je charakterizován jako vášnivý, naléhavý a současně pečlivě strukturovaný: Démosthenés uměl kombinovat logická argumentační schémata s emocionálním apelováním na posluchače. Jeho řečnické zásluhy oceňovali i pozdější kritici a obdivovatelé: Alexandrijský kánon sestavený Aristofanem Byzantským a Aristarchem Samothráckým řadil Démosthena mezi deset největších attických řečníků a spisovatelů. Podle Longina „zdokonalil do krajnosti tón vznešené řeči, živé vášně, hojnost, pohotovost, rychlost“. Cicero ho slavně nazval „dokonalým řečníkem“, kterému nic nechybí, a Quintilianus ho označil jako „lex orandi“ (etalon řečnictví) a napsal, že „inter omnes unus excellat“ (stojí sám mezi všemi řečníky).

Povstání, pronásledování a smrt

Po smrti Alexandra Velikého (323 př. n. l.) se situace v Řecku dramaticky změnila a vznikla příležitost k povstání proti makedonské nadvládě (tzv. Lamijská válka a související povstání). Athény se zapojily do odporu; když byl povstalecký odboj v čele s Athénami nakonec potlačen, stal se Démosthenés předmětem pronásledování ze strany makedonské správy. Antipatr, Alexandrův místodržící, poslal své muže vysledovat přední vůdce povstání. Démosthenés uprchl do svatyně v Eleusis, aby se vyhnul zatčení; když se mu blížili pronásledovatelé vedení Antipatrovým důvěrníkem Archiasem, vzal si nakonec život (322 př. n. l.), aby se nedostal do rukou nepřátel.

Dědictví

Démosthenés zanechal hluboký vliv na řecké i pozdější evropské rétorické tradice. Jeho projevy se studovaly v antických i středověkých a novověkých školách jako model účinného politického a právnického projevu. Dochované texty poskytují cenné svědectví o politickém myšlení a praktickém životě Athén v období, kdy se mění postavení klasického Řecka pod tlakem makedonské moci. Jeho osobní odhodlání, rétorická zručnost a politická angažovanost ho učinily jednou z nejpozoruhodnějších postav antického řečnictví.

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdo byl Démosthenes?

Otázka: Jak se Démosthenés naučil rétoriku?

Otázka: Kdy pronesl své první soudní řeči?

Otázka: Jaké zaměstnání přijal ve svých 21 letech?

Otázka: Proč se začal zajímat o politiku?

Otázka: Jaké byly jeho cíle jako politika?

Otázka: Jak byl Démosthenés uznáván ostatními velikány v dějinách?

Hledání podle dopisu