Antonin Gregory Scalia (11. března 1936 – 13. února 2016) byl konzervativní právník a člen Nejvyššího soudu Spojených států, kde sloužil jako přidružený soudce od roku 1986 do své smrti. Do soudního sboru ho nominoval Ronald Reagan. V právní komunitě byl známý svým důrazem na interpretaci ústavy podle původního smyslu a zákonného textu; tento přístup bývá označován jako originalismus a textualismus.
Život a kariéra
Scalia se narodil v Trenton, New Jersey, italsko‑americkým rodičům a vyznával katolickou víru; v mládí byl římským katolíkem. Vystudoval vysokou školu a právo a před příchodem na Nejvyšší soud působil v různých právních funkcích, včetně praxe v soukromém sektoru, vládní služby a u odvolacího soudu (U.S. Court of Appeals for the District of Columbia Circuit). Během své soudcovské dráhy byl také aktivní v akademické sféře jako pedagog a autor odborných textů.
Právní filozofie a významné rozhodnutí
Scalia prosazoval interpretaci právních předpisů, která klade důraz na text zákona a na to, jak mu rozuměli jeho autoři. V judikatuře často vystupoval proti širokému použití soudního přizpůsobení práva mimo jasný text zákona. Mezi jeho nejznámější rozhodnutí patří názor, který ovlivnil výklad druhého dodatku ústavy ve věci District of Columbia v. Heller (2008), kde soud potvrdil individuální právo držet zbraň pro sebeobranu.
Styl, kontroverze a odkaz
Scalia byl známý silným rétorickým projevem, ostrými disenty a schopností formulovat rozhodnutí jasným a někdy provokativním jazykem. Jeho názory a metody vyvolávaly celoživotní akademické i veřejné debaty; zastánci ho oceňovali za konzistenci a jasnost, kritici poukazovali na ideologickou zaujatost v některých oblastech. Po jeho smrti v roce 2016 pokračuje diskuse o vlivu jeho přístupu na americké právo a o jeho dlouhodobém vlivu na konzervativní právní školu.
Úmrtí
Antonin Scalia zemřel 13. února 2016. Jeho působení na Nejvyšším soudu a jeho spisy zůstávají předmětem studia a diskuzí mezi soudci, akademiky a právníky.