Willy Brandt
Willy Brandt (18. prosince 1913 - 8. října 1992) byl německý kancléř v letech 1969-1974. Narodil se jako Herbert Ernst Karl Frahm v německém Lübecku. Byl předsedou Sociálnědemokratické strany Německa v letech 1964-1987 a nositelem Nobelovy ceny za mír (1971). Zemřel 8. října 1992 v Unkelu na Rýně.
Willy Brant: Kancléř Západního Německa v letech 1969-1974
Životopis
Narodil se jako syn Marthy Frahmové a Johna Möllera v roce 1913 v Lübecku. Svého otce nikdy nepoznal a vyrůstal s matkou a dědečkem.
Když nacisté převzali vládu v Německu, uprchl do Norska. Vedl kontaktní kancelář pro odboj proti nacistickému režimu. Poté, co ztratil německé občanství, se stal Nor. Němci ho při obsazování Norska zatkli. Uprchl do Švédska. V roce 1945 se Brandt vrátil do Německa jako spisovatel skandinávských novin.
Byl třikrát ženatý:
- Carlotta Thorkildsen - 1940 až 1948
- Rut (Hansen) Bergaustová - 1948 až 1980
- Ruth Seebacherová - 1983 až 1992
Politický život
Jeho politická kariéra začala v roce 1948. Stal se poslancem za SPD ve Spolkovém sněmu za berlínský obvod. Od roku 1950 do roku 1971 byl poslancem zemského parlamentu v Berlíně.
Stal se předsedou berlínského parlamentu (1955) a starostou Berlína (1957). V roce 1961 se Willy Brandt začal ucházet o post kancléře (Bundeskanzler) za sociální demokraty (SPD). V roce 1966 se stal vicekancléřem "velké koalice" SPD a Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) pod vedením kancléře Kurta Georga Kiesingera. Zahájil sociálně-liberální koalici mezi SPD a Svobodnou demokratickou stranou Německa (FDP). Willy Brandt se stal kancléřem v roce 1969.
Provedl mnoho změn v několika politických oblastech. Například:
Politika společnosti
- Nové rozvodové zákony
- Volební právo bylo stanoveno na 18 místo 21 let
- Snadnější prohlásit se za odpírače vojenské služby z důvodů svědomí
Vzdělávací politika
- Žádné poplatky za studium
- Finanční pomoc pro chudé studenty
- Otevření dalších univerzit
Zahraniční politika
- Nová východní politika západního Německa.
Cestoval do východního Německa, Varšavy a Moskvy, aby zlepšil vztahy. Následovalo jeho přijetí linie Odra-Nisa a řada sporů v parlamentu i ve společnosti.
V roce 1971 dostal za svou politiku Nobelovu cenu míru.
V roce 1972 Rainer Barzel z CDU věřil, že se mu podaří ukončit Brandtovu vládu, ale při hlasování o nedůvěře neuspěl. Brandt byl později téhož roku znovu zvolen do druhého funkčního období. V roce 1974 byl Günther Guillaume, který pracoval v Brandtově kanceláři, odhalen jako špion. Brandt odstoupil a kancléřem se stal Helmut Schmidt.
Brandt zůstal v čele SPD a později i Socialistické internacionály. V letech 1978-1983 byl poslancem Evropského parlamentu. Funkce šéfa SPD se vzdal v roce 1987. Willy Brandt zemřel na rakovinu tlustého střeva ve svém domě v Unkelu, městě na řece Rýn, 8. října 1992 ve věku 78 let. Byl mu vystrojen státní pohřeb a byl pohřben na hřbitově v Zehlendorfu v Berlíně.
