Wilfred Owen – anglický básník první světové války | Život a dílo
Wilfred Owen – anglický básník první světové války: život a dílo, frontovní zkušenosti a nejsilnější básně, které proměnily vnímání války v literatuře.
Wilfred Edward Salter Owen MC (18. března 1893 – 4. listopadu 1918) byl anglický básník a voják, považovaný za jednoho z nejvýraznějších a nejvlivnějších britských básníků první světové války. Jeho poezie patří k nejdrsnějším a nejsoučasnějším literárním svědectvím hrůz zákopové války a zásadně ovlivnila poválečné vnímání konfliktu v literatuře i kultuře.
Owen se narodil v hrabství Shropshire a vyrůstal jako prostřední z dětí v rodině, měl dva bratry a sestru. Rodina se brzy přestěhovala do Birkenheadu, kde chodil do školních zařízení, a později navštěvoval technickou školu ve Shrewsbury. I když složil přijímací zkoušky na univerzitu, rodinné finanční poměry mu neumožnily pokračovat ve vysokoškolském studiu. Před válkou působil jako asistent vicemistra (asistent vikáře) a následně odjel do Francie, kde žil a vyučoval angličtinu v jedné francouzské rodině.
Po vypuknutí války vstoupil asi rok od jejího začátku do britské armády jako nižší důstojník a v roce 1916 byl nasazen s manchesterským plukem na západní frontu. Podmínky v zákopových liniích byly extrémně tvrdé; Owen prožil bezprostřední boje, bombardování i ztráty přátel, což na něm zanechalo těžké psychické stopy. Po sérii špatných zkušeností a nervových zhroucení byl odeslán do válečné nemocnice Craiglockhart v Edinburghu, kde podstoupil léčbu u psychiatra.
Během pobytu v Craiglockhartu se začal intenzivně věnovat psaní básní a stal se redaktorem nemocničního časopisu The Hydra. Do téhož zařízení krátce poté nastoupil jako pacient známější básník Siegfried Sassoon a mezi nimi vzniklo blízké přátelství. Sassoon výrazně pomohl Owenovi zdokonalit poezii, kriticky ji upravovat a také ho seznámil s literárními kruhy a vydavateli. Po návratu Sassoona na frontu získal Owen místo v administrativě v severním velitelském skladu v Riponu, kde nebyl nasazen v boji a měl čas psát a přepisovat své básně.
Když lékaři i nadřízení uznali, že je Owen natolik v pořádku, aby se vrátil do služby, rozhodl se – přestože jeho přátelé měli o jeho návrat velké obavy – vrátit na frontu. Jedno odpoledne strávil se Siegfriedem Sassoonem, který byl po těžkém zranění poslán domů; Sassoon ho přesvědčoval, aby zůstal mimo frontu, ale Owen se nakonec v červenci 1918 do Francie vrátil.
Možná z touhy napravit podezření ze zbabělosti a dokázat svou odvahu, se Owen snažil prokázat své schopnosti v boji. Dne 1. října 1918 vedl při útoku u vesnice Joncourt a svůj oddíl s velkým osobním nasazením; za statečnost mu byl udělen Válečný kříž. Krátce poté byl při pokusu přejít kanál Sambre těžce zraněn a 4. listopadu 1918 zemřel – pouhých sedm dnů před uzavřením příměří; bylo mu 25 let.
Owen se nikdy neoženil. V literatuře existuje spekulace o jeho sexuální orientaci; někdy je uváděn jako homosexuál, avšak chybějí přímé důkazy, které by to definitivně potvrdily. Jeho nejbližší vztahy a citové vazby jsou předmětem odborných i populárních interpretací, především v souvislosti s intenzitou citů, které popisuje v dopisech a některých básních.
V tvorbě Wilfreda Owena převládají motivy hrůzy, utrpení a znechucení nad idealizovanou představou války. Jeho básně jsou známé pro ostré realistické obrazy, empatii vůči vojákům a ironickou kritiku válečné propagandy. Mezi nejznámější patří Dulce et Decorum Est, Anthem for Doomed Youth, Futility, Disabled, Exposure a Strange Meeting. Poezie se vyznačuje inovativním rytmem a zvukovými postupy, často užívá tzv. pararýmu (polorýmu), sycené asonance a konfrontující obraznost, která čtenáře donucuje čelit válečnému utrpení bez romantizace.
Většina Owenovy tvorby byla vydána posmrtně a teprve tehdy získal širší uznání. Jeho básně ovlivnily generace autorů a dodnes jsou součástí literárních kurikul, antologií a veřejných pamětních akcí, které reflektují zkušenost první světové války. Owenův hlas jako svědka a kritik války zůstává jedním z nejvýraznějších a nejcitovanějších v anglické válečné poezii.
Jeho dílo a život jsou zkoumány nejen literárními historiky, ale i psychology a kulturními historiky, kteří zdůrazňují, jak jeho poezie přetvořila společenské vnímání obětí a barbarství moderní války. Wilfred Owen tak zůstává klíčovou postavou pro pochopení emocionálních a morálních dopadů konfliktu na jednotlivce i společnost.
Básně
Dvě z jeho nejznámějších básní jsou Hymna pro odsouzené mládí a Dulce et decorum est, která si vypůjčila frázi od Horáce.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaké bylo povolání Wilfreda Edwarda Salty Owena?
A: Wilfred Edward Salty Owen byl anglický básník a voják.
Otázka: Kolik měl sourozenců?
Odpověď: Měl tři sourozence: dva bratry a sestru.
Otázka: Kam chodil Owen do školy?
Odpověď: Do školy chodil v Birkenheadu a později navštěvoval technickou školu v Shrewsbury.
Otázka: Jakou práci měl před válkou?
Odpověď: Před válkou pracoval jako asistent vikáře a pak odjel do Francie učit děti jedné francouzské rodiny angličtinu.
Otázka: Kdo mu pomohl zlepšit jeho psaní, když byl ve válečné nemocnici v Craiglockhartu?
Odpověď: Během pobytu ve válečné nemocnici v Craiglockhartu mu pomohl zlepšit psaní jiný známější básník Siegfried Sassoon.
Otázka: Jaké ocenění obdržel Owen 1. října 1918 za statečnost?
Odpověď: Dne 1. října 1918 mu byl udělen Vojenský kříž za statečnost.
Otázka: Kdy Wilfred Edward Salty Owen zemřel?
Odpověď: Zemřel 4. listopadu 1918 ve věku 25 let, pouhý týden před koncem první světové války.
Vyhledávání