Bílá loď

Ztroskotání lodi

Bílá loď byla nová loď s kapitánem Thomasem FitzStephenem. Jeho otec Stephen FitzAirard byl kapitánem lodi Mora pro Viléma Dobyvatele, když v roce 1066 vpadl do Anglie. FitzStephen nabídl svou loď anglickému králi Jindřichu I., aby ji použil k návratu do Anglie z Barfleuru v Normandii. Jindřich už měl jiné plány, ale dovolil mnoha členům svého královského dvora, aby se na Bílou loď vydali. Patřil mezi ně i jeho jediný syn Vilém Adelin. Patřil k ní také jeho nemanželský syn Richard z Lincolnu, jeho nemanželská dcera Matylda FitzRoyová, hraběnka z Perche, a mnoho dalších šlechticů. Podle kronikáře Orderica Vitalise posádka požádala Viléma Adelina o víno a ten jim ho dodal ve velkém množství. V době, kdy byla loď připravena k odjezdu, bylo na palubě asi 300 lidí, i když někteří odešli ještě před vyplutím kvůli nadměrnému pití.

Kapitán lodi Thomas FitzStephen dostal od účastníků zábavy rozkaz, aby dostihl a předjel královskou loď, která již vyplula. Bílá loď byla rychlá, nejlepší konstrukce a nedávno byla vybavena novým materiálem. Díky tomu si kapitán a posádka byli jisti, že do Anglie dorazí jako první. Když však loď za tmy vyplouvala, narazila levým bokem na ponořenou skálu zvanou Quillebœuf a loď se rychle potopila. Vilém Adelin nasedl do malého člunu a mohl přežít, ale obrátil se zpět, aby se pokusil zachránit svou nevlastní sestru Matyldu (hraběnku z Perche), když uslyšel její volání o pomoc. Jeho člun se naplnil vodou, když se ostatní snažili dostat dovnitř, aby se zachránili, a Vilém se utopil spolu s nimi. Podle Orderica Vitalise přežili jen dva, kteří se celou noc drželi skály. Jedním z nich byl řezník z Rouenu, druhým Geoffrey de l'Aigle. Kronikář dále tvrdil, že když se Thomas FitzStephen po potopení vynořil a dozvěděl se, že Vilém Adelin nepřežil, nechal se raději utopit, než aby se postavil králi.

Jedna z legend říká, že loď byla odsouzena k záhubě, protože na ni nesměli obvyklým způsobem nastoupit kněží.

Úpadek do anarchie

Přímým důsledkem smrti Viléma Adelina bylo období známé jako anarchie. Po katastrofě na Bílé lodi měl Jindřich I. pouze jedno legitimní dítě, druhou dceru Matyldu. Přestože Jindřich I. několikrát přinutil své barony složit přísahu, že budou podporovat Matyldu jako jeho dědičku, nikdy v Anglii nevládla samostatně žena. Matylda byla neoblíbená také proto, že byla provdána za Geoffreye V., hraběte z Anjou. Ten byl tradičním nepřítelem anglické normanské šlechty. Po Jindřichově smrti v roce 1135 si angličtí baroni nebyli jisti, zda chtějí Matyldu za královnu regnantku.

Jeden z mužských příbuzných Jindřicha I., Štěpán z Blois, králův synovec z manželství se sestrou Adélou, uzurpoval Matyldu i své starší bratry Viléma a Theobalda a stal se králem. Štěpán údajně plánoval cestu na Bílé lodi, ale těsně před jejím vyplutím ji opustil; Orderic Vitalis to přičítá náhlému záchvatu průjmu.

Po smrti Jindřicha I. zahájila Matylda a její manžel Geoffrey z Anjou, zakladatel dynastie Plantagenetů, dlouhou a ničivou válku proti Štěpánovi a jeho spojencům o vládu nad anglickým trůnem. Období zvané anarchie trvalo od roku 1135 do roku 1153 a mělo ničivé následky zejména v jižní Anglii.

Historik žijící v té době Vilém z Malmesbury napsal:

"Spolu s Vilémem zde zahynuli také Richard, další z králových synů, kterého mu před jeho nástupem na trůn porodila žena bez hodnosti, statečný mladík, drahý svému otci z poslušnosti, Richard d'Avranches, druhý hrabě z Chesteru, a jeho bratr Otheur, Geoffrey Ridel, Walter z Everci, Geoffrey, arciděkan z Herefordu, hraběnka z Chesteru, králova neteř Lucia-Mahaut z Blois a mnoho dalších ... Žádná loď nikdy nepřivezla do Anglie tolik utrpení."

Poezie

• Dante Gabriel Rossetti, "The White Ship: a ballad" (Bílá loď: balada); poprvé publikováno 1881 v jeho sbírce Balady a sonety.
• Geoffrey Hill, "Bílá loď". Ve své první knize For the Unfallen (Za nepadlé, 1959).
• Felicia Hemans, "Už se nikdy neusmál", asi 1830