Bílá loď (francouzsky la Blanche-Nef) byla historická loď, která se potopila v Lamanšském průlivu. Ztroskotala 25. listopadu 1120 poblíž normandského pobřeží u Barfleuru. Přežili pouze dva lidé na palubě. Mezi utonulými byl i Vilém Adelin, jediný přeživší legitimní syn a dědic anglického krále Jindřicha I.. Smrt Viléma Adelina vedla k nástupnické krizi a řetězci událostí, které změnily dějiny Anglie.
Průběh katastrofy
Bílá loď byla podle kronik považována za rychlou a poměrně novou plavidlo, určené pro přepravu urozených cestujících mezi Normandií a Anglií. Loď vyplula z přístavu Barfleur na noční plavbu přes Lamanšský průliv směr Anglie. Podle soudobých zpráv (např. kronikářů jako Orderic Vitalis nebo William of Malmesbury) bylo na palubě mnoho šlechticů, dvora i služebnictva; několik pramenů zmiňuje i časté pití a veselí před odjezdem. Loď narazila na potápějící se skálu či mělčinu nedaleko pobřeží a velmi rychle se potopila. V důsledku paniky a těžkých plovoucích oděvů mnoho lidí nedokázalo doplavat k břehu; většina cestujících zahynula.
Příčiny a svědectví
Příčina zmíněného ztroskotání byla zřejmě kombinací noční plavby, neznalosti přesného pobřeží, možného přetížení lodi a chyb či nedbalosti posádky. Soudobé kroniky kladou důraz na fakt, že část posádky i cestujících byla pod vlivem alkoholu, což mělo zhoršit schopnost reagovat v krizové situaci. Přesné okolnosti se liší podle pramenů a nelze je dnes definitivně potvrdit; údaje o počtu obětí se také liší, ale mnohé kroniky uvádějí řádově stovky mrtvých (často se uvádí přibližně 300). Z průběhu katastrofy vyvstává i otázka, proč přežili pouze dva lidé; kroniky zmiňují, že přeživší byli pravděpodobně schopni doplavat na kus dřeva či na mělčinu a dostat se na pobřeží.
Důsledky pro anglickou a normandskou politiku
Nejvážnějším následkem potopení Bílé lodě byla politická krize v Anglii: smrt Viléma Adelina znamenala, že Jindřich I. přišel o legitimního mužského dědice. Král se po této tragédii snažil zajistit následnictví pro svou dceru, známou jako Empressa Matilda (Maud), a donutil významné barony složit přísahu věrnosti její budoucí vládě. Přesto po Jindřichově smrti v roce 1135 trůn obsadil Jindřichův švagr Štěpán z Blois (Stephen of Blois), což vedlo k vleklému konfliktu známému jako Anarchie (přibližně 1135–1153). Dlouhotrvající boj o trůn oslabil centrální moc a měl dalekosáhlé následky: teprve po dohodě a po nástupu Matildina syna Jindřicha II. Plantageneta byla situace stabilizována a započalo období nové dynastie, která významně proměnila anglickou monarchii.
Památka a archeologie
Místo přesného vraku Bílé lodě nebylo s jistotou identifikováno a většina fyzických stop po plavidle se nedochovala. Katastrofa však zůstala v paměti kronik a v historické literatuře jako klíčový moment, který změnil linii následnictví v Anglii. V moderní době událost přitahuje pozornost historiků a potápěčů; dochází k debatám o přesné lokalizaci vraku, ale žádné široce přijímané archeologické objevy spojené s Bíloú lodí nebyly publikovány.
Význam v dějinách
Potopení Bílé lodě je často zmiňováno jako příklad toho, jak náhodná událost může mít obrovské politické a dynastické důsledky. Smrt jediného legitimního mužského dědice Jindřicha I. vedla k obsazení trůnu jiným uchazečem, dlouhé občanské válce a nakonec ke změně dynastie na Plantagenety. Událost tak představuje jeden z rozhodujících momentů středověkých dějin Anglie a Normandie.
