Vivien Leighová (narozena jako Vivien Mary Hartley, 5. listopadu 1913 – 7. července 1967) byla anglická herečka, proslulá především svými filmovými i divadelními kreacemi. Nejvíce se proslavila rolí Scarlett O'Harové ve filmu Gone with the Wind (1939) a Blanche DuBoisové ve filmu Tramvaj do stanice Touha (1951). Za obě tyto role získala Leighová Oscara pro nejlepší herečku; jejich význam pro její kariéru i pro filmovou historii je dodnes uznáván.
Život a raná léta
Leighová se narodila v Dárdžilingu v Bengálsku v Britské Indii. Po návratu do Anglie vystudovala herectví a začala se prosazovat nejprve na jevišti a později i ve filmu. Její půvab a charisma jí otevřely dveře k významným rolím, zároveň však často vedly k tomu, že ji někteří kritici vnímali nejdříve především jako „hezkou herečku“ než jako hlubokou umělkyni.
Kariéra ve filmu a na jevišti
Film jí přinesl obrovský mezinárodní ohlas především díky roli Scarlett O'Harové ve snímku Gone with the Wind (1939). Při natáčení tohoto filmu Leighová psala časté dopisy, v nichž mimo jiné kritizovala scénář a i změnu režiséra z George Cukora na Victora Fleminga. K této změně podle dobových zpráv došlo i na naléhání Clarka Gablea, který měl pocit, že Cukor věnuje mnoho pozornosti režii hereckých partnerek, zejména Leighové a Olivie de Havillandové. V osobních dopisech se Leighová zmínila i o svých výhradách vůči některým spoluhráčům (v jedné anekdotě si stěžovala na zápach z úst Clarka Gablea způsobený zubní protézou).
Navzdory úspěchům ve filmu byla Leighová silně oddaná jevištní tvorbě. V letech 1940–1960 byla provdána za Laurence Oliviera, s nímž často vystupovala v divadelních hrách i v několika filmových inscenacích. Olivier považovala za mimořádného herce a sama usilovala o to, aby mu byla rovnocennou partnerkou na prknech, která pro oba představovala „skutečné“ herectví. Její filmová kariéra proto často odrážela menší zájem o filmové médium ve prospěch živého divadla; kritici ji někdy srovnávali s Olivierem, což vedlo k nerovnému hodnocení jejich výkonů.
Osobní život, zdraví a vliv na kariéru
Leighová měla složitý osobní život. Jejím prvním manželem byl Herbert Leigh Holman; jejich svazek skončil rozvodem v době, kdy už byla zapletena do vztahu s Olivierem. Později se provdala za Laurence Oliviera, s nímž zůstala v osobním i profesním kontaktu i po jejich oficiálním rozvodu. Během života se potýkala se zdravotními a psychickými problémy, které výrazně ovlivnily její práci. Trpěla bipolární poruchou a opakovaně onemocněla tuberkulózou, což vedlo k hospitalizacím a přerušení kariéry. Tyto problémy někdy vedly k obtížným pracovním vztahům a k vnímání jako komplikované spolupracovnice.
Úmrtí a odkaz
Vivien Leighová zemřela 7. července 1967 v Londýně. Její smrt byla spojena s komplikacemi způsobenými tuberkulózou. Přestože její život byl poznamenán nemocí a osobními tragédiemi, zůstává jednou z nejvýraznějších hereček 20. století: dvakrát oceněnou Oscarem, s nezapomenutelnými filmovými a divadelními rolemi, které dodnes ovlivňují herecké generace i vnímání klasického filmového i divadelního repertoáru.
