Obviňování oběti
Obviňování oběti znamená, že oběť trestného činu je za něj odpovědná. Od 70. let 20. století se tento termín začal běžně používat ve Spojených státech. Používal se především v souvislosti s procesy za znásilnění a také s procesy s rasistickým pozadím.
V roce 1947 Theodor W. Adorno definoval to, co později nazval "obviňováním oběti", jako "jeden z nejzlověstnějších rysů fašistické povahy". Krátce poté Adorno a tři další profesoři Kalifornské univerzity v Berkeley vytvořili vlivnou a velmi diskutovanou F-škálu (F jako fašista), publikovanou v knize The Authoritarian Personality (Autoritářská osobnost, 1950), která mezi fašistické rysy na škále zahrnovala "pohrdání vším diskriminovaným nebo slabým". Běžným příkladem obviňování obětí je idiom "koledovala si o to", např. "koledovala si o to", který se říká o oběti násilí nebo sexuálního útoku.
Opačné názory
Roy Baumeister, sociální a osobnostní psycholog, tvrdí, že obviňování oběti není vždy špatné. Podle něj může vést k novým myšlenkám, které ukazují, že oběť byla za čin alespoň částečně zodpovědná. Baumeister tvrdí, že běžná vysvětlení násilí a krutosti nepomáhají, protože říkají, že oběť byla nevinná. Podle něj v klasickém vyprávění "mýtu o čistém zlu" nevinné, dobře míněné oběti jdou po svých záležitostech, když je náhle napadnou strašní padouši. Situace však není tak jednoduchá; ve většině případů oběť udělala něco, čím pachatele buď rozzlobila, nebo jeho jednání napomohla. Přesto mohou být následující činy důležitější než první přestupek "oběti".
Příklady
V roce 2005 pronesl australský muslimský kazatel Feiz Mohammad v Austrálii projev, v němž obviňoval ženy z toho, že jsou oběťmi znásilnění. Řekl: Mohamed Mohamed prohlásil: "Každou minutu je někde na světě oběť znásilnění. Proč? Nikdo jiný za to nemůže než ona sama. Vystavila svou krásu na odiv celému světu... Bez ramínek, bez zad, bez rukávů, ukazující nohy, nic než saténové sukně, sukně s průstřihy, průsvitné halenky, minisukně, těsné džíny: to vše, aby dráždilo muže a apelovalo na jeho tělesnou [sexuální] přirozenost.
V případu, který se proslavil v roce 2011, byla jedenáctiletá oběť opakovaných skupinových znásilnění v texaském Clevelandu obhájcem obviněna z toho, že muže záměrně sexuálně přitahovala, aby se ji pokusili znásilnit. "Jako pavouk a moucha. Neříkala snad: 'Pojď do mého salonu, řekl pavouk mouše?", zeptal se svědka. Deník New York Times otiskl článek, v němž nekriticky informoval o tom, jak mnozí lidé z komunity obviňují oběť, za což se později omluvil.
Když byla v prosinci 2012 v Indii znásilněna a zabita žena, případ, který vzbudil celosvětový ohlas, někteří indičtí vládní úředníci a političtí představitelé obviňovali oběť z toho, že byla oblečená a že byla venku pozdě v noci.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to obviňování oběti?
Odpověď: Obviňování oběti znamená, že oběť trestného činu je za něj odpovědná.
Otázka: Kdy se ve Spojených státech začal běžně používat termín "obviňování obětí"?
Odpověď: Pojem "obviňování obětí" se ve Spojených státech začal běžně používat v 70. letech 20. století.
Otázka: V jakém kontextu se termín "victim blaming" používal především v souvislosti s procesy za znásilnění?
Odpověď: Termín "victim blaming" se používal hlavně v souvislosti se soudními procesy za znásilnění.
Otázka: Kdo v roce 1947 definoval pojem "obviňování oběti" a jak jej popsal?
Odpověď: Theodor W. Adorno definoval "obviňování oběti" v roce 1947 jako "jeden z nejzlověstnějších rysů fašistické povahy".
Otázka: Co vytvořil Adorno a tři další profesoři na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 1950?
Odpověď: Adorno a tři další profesoři na Kalifornské univerzitě v Berkeley vytvořili v roce 1950 svou vlivnou a velmi diskutovanou F-škálu.
Otázka: Co F-škála zahrnovala mezi fašistické rysy?
Odpověď: F-škála zahrnovala mezi fašistické rysy stupnice "pohrdání vším diskriminovaným nebo slabým".
Otázka: Jaký je běžný příklad obviňování obětí?
Odpověď: Běžným příkladem obviňování obětí je idiom "koledovala si o to", např. "koledovala si o to", který se říká o oběti násilí nebo sexuálního útoku.