Tatami
Tatami ([畳 tatami] chyba: (nápověda)) rohože tatami jsou tradiční japonskou podlahovou krytinou. Vrchní povrch je vyroben z tkané slámy. Tradiční tatami jsou plněné slámou. V dnešní době jsou některé z nich baleny polystyrenem. Tatami jsou jednotlivé rohože. Mají jednotnou velikost a tvar. Mají okraje z brokátu nebo obyčejné zelené látky.
Tatami bylo původně luxusním zbožím pro bohaté v době, kdy nižší vrstvy měly podlahu pokrytou rohoží. Tatami se postupně rozšířilo. Nakonec se koncem 17. století dostaly i do domácností prostých lidí.
Pokoj se šesti rohožemi, podlahou tatami a šódži
Historie
Japonci používají tatami již od doby Nara (710-794). Byly pletené a zesílily jako moderní tatami. Lidé, kteří žili v éře Heian, si na tatami stoupali, aby ukázali svou sílu, a tatami rozprostírali pouze v nezbytné části místnosti.
Použití tatami bylo trochu jiné než nyní. Styl šóin tradiční japonské obytné architektury vznikl v éře Kamakura. V této době lidé přestali rozkládat tatami po místnosti a umisťovali je doprostřed. Začali tatami rozkládat po celé místnosti. Lidé se rozhodli rozprostřít tatami u krbu a sedět vzpřímeně s nohama složenýma pod sebou.
Tatami se mění spolu s životním stylem lidí. Tatami se pro lidi stalo běžným v polovině éry Edo. Zemědělci je začali používat v éře Meidži. Odstranění regulace tatami je v éře Meidži učinilo běžnějšími. Japonci tatami často suší. Pokud byl povrch tatami zabarvený, lidé je často obraceli. S hospodářským růstem po druhé světové válce začali lidé používat židle a koberce. Japonci si myslí, že podlaha není dostatečně relaxační ani zvukotěsná, proto lidé tatami používají i nyní.
Výroba tatami
Tatami se vyrábí z rostliny igusa. Rýže se vysazuje na rýžových polích v srpnu. V listopadu se sazenice vykopou a vybere se dobrá sazenice. Vybrané sazenice se v prosinci znovu vysadí na rýžová pole. Do konce června až poloviny července vyroste kvalitní rush do výšky asi jednoho metru a příští rok se sklidí.
Po sklizni by měla být suchá a měla by si zachovat zvláštní vůni a barvu. Sušina se vybírá podle délky a tloušťky a kontroluje se, zda není otlučená.
Po skončení sklizně se vyrábí tatami. Protože japonské pokoje jsou různě velké, vyrábí se tatami různých velikostí. Nejprve se vyrobí základ tatami. Tatami se tká na speciálním stroji. Je to podobné jako tkaní na kimonu. Další částí je knot tatami, kterému se říká toko. Když je toko silné 40 centimetrů nebo více, a tvar je narovnán. Rohož je hotová a nazývá se mushiro. Tatami je kompletní, když je spojeno s toko a na okrajích rohože je přišito zdobení.
Igusa
Igusa je vytrvalá rostlina z čeledi igusovitých. Igusa příjemně voní. Má svěží, travnatou vůni. V angličtině se jí říká rushes. Igusa kvete od května do června. Rostlina dorůstá délky maximálně 100 centimetrů. Roste v bažinách, kde je dobrý sluneční svit. V Japonsku roste 30 druhů igusy v mnoha různých oblastech.
Tatami se vyrábí z přírodní igusy, která musí být pružná od kořene až po špičku a její tloušťka i barva se mírně liší. Na tatami se používá přibližně 4000 až 7000 igus. Obecně platí, že na nejlepší tatami se používá více a delších igusových chuchvalců.
Použití igusy má mnoho výhod, například čistí vzduch, tepelně izoluje, je pružná, chladí (zejména v horkých letních obdobích), je šetrná k životnímu prostředí a pohlcuje zvuk. Tatami igusa je také hladké na dotek, takže je příjemné pro miminka a malé děti. Většina Japonců má tatami ráda. Mnoho domácností má alespoň jednu místnost s tatami.
Tatami
Tatamiberi je látka, která pokrývá okraj a zároveň zdobí tatami. Některá tatami ji nemají. V angličtině se jí říká okraj rohože. Šířka tatamiberi je asi tři centimetry. Materiálem na tatamiberi je bavlněná příze, provázek ze syntetického materiálu a zlatá nit. Vlastnosti se mění podle toho, jaké nitě se s tatamiberi kombinují. Tkaná rukojeť krásné barvy ozvláštní prostor. Existují dva typy a atmosféra místnosti se mění podle tatamiberi.
Existuje mnoho druhů tatamiberi. Tatamiberi se však používalo k prokázání postavení. Například císař, ministři, kněží a učenci měli různé styly. To bylo zaznamenáno v "Amanomokuzu" v roce 1420.
Japonsko má etiketu týkající se tatamiberi. Japonci se učí, že na tatamiberi se nesmí šlapat. Při šlápnutí na nejslabší část se tatamiberi snadno roztrhne. Šlápnutím na tatamiberi vybledne barva na okraji bavlny a konopí v tatami. Etiketa proto znamená "nepoškodit rohož neopatrným našlapováním při návštěvě jiného domu, věnovat jí pozornost". Na tatamiberi se také ve starých dobách vyšívaly rodinné erby. Šlápnutí na rodinný erb bylo tabu.
