Příměří v Tanggu (Tangku) 1933 – dohoda Číny a Japonska o Mandžusku
Příměří v Tanggu 1933: detailní přehled dohody mezi Čínou a Japonskem, která ukončila japonskou invazi do Mandžuska — historická analýza, kontext a důsledky.
Příměří v Tanggu, někdy nazývané příměří v Tangku (čínsky: 塘沽协定; 塘沽協定; Tánggū Xiédìng; Tanku kyōtei (塘沽協定)) bylo příměří podepsané mezi Čínou a Japonským císařstvím v okrese Tchang-tu v Tchien-ťinu 31. května 1933, které formálně ukončilo japonskou invazi do Mandžuska, která začala o dva roky dříve.
Pozadí
Invaze Japonska do Mandžuska začala po incidentu u Mukdenu (známém také jako Mandschurijský incident) v září 1931. V průběhu roku 1932 Japonci vytvořili loutkový stát Mandžukuo a pokračovali v tlaku na čínské území i během následujících let, zejména obsazením oblasti Če-lu (Rehe) v zimě 1932–1933. Mezinárodní společenství reagovalo mimo jiné zprávou Lyttonovy komise, nicméně bez účinného donucení. Čínská centrální vláda pod vedením Čankajška (Chiang Kai-shek) byla mezitím oslabena vnitropolitickými konflikty a rozhodla se uzavřít příměří s cílem získat čas pro konsolidaci moci a řešení vnitřních problémů.
Hlavní body dohody
- Příměří a stažení jednotek: dohoda stanovila okamžité přerušení bojů a postupné stažení čínských vojsk z některých pohraničních oblastí.
- Demilitarizovaná zóna: byla zřízena demilitarizovaná pásma mezi obsazeným Mandžuskem a čínskými územími, přičemž čínské jednotky měly zákaz přesunu a rozmisťování těžkých zbraní v těchto zónách.
- Japonské bezpečnostní záruky a práva: dohoda fakticky umožnila Japonsku udržet si vliv nad severovýchodní Čínou a posílit kontrolu nad strategickými komunikacemi a železnicemi v oblasti.
- Žádné definitivní vyřešení statusu Mandžuska: příměří neřešilo právní status Mandžuska (Mandžukuo) a ve výsledku ponechalo de facto japonskou kontrolu nad tímto územím.
Důsledky a význam
Příměří v Tanggu mělo několik dalekosáhlých následků:
- Formálně ukončilo velké pozemní operace japonské armády v roce 1933, ale současně potvrdilo ztrátu čínské kontroly nad Mandžuskem a umožnilo Japonsku konsolidovat Mandžukuo jako faktický satelit.
- Mezinárodní reakce byla kritická (např. Stimsonova doktrína Spojených států odmítající uznání výsledků vojenské agrese), avšak bez reálného zásahu proti Japonsku. Japonsko mezitím v březnu 1933 vystoupilo z Ligy národů.
- Vnitropoliticky byla dohoda chápána jako kompromis Čankajška – soustředit se na komunistickou hrozbu a vnitřní konsolidaci místo pokračování otevřeného konfliktu s Japonskem. Tento krok však vyvolal kritiku domácí i zahraniční za údajné ustupování agresi.
- Příměří vytvořilo prostor pro další japonskou expanzi do severní Číny v následujících letech a položilo základy pro eskalaci napětí, které v červenci 1937 vyústilo v incident u mostu Marco Polo a v následnou celostátní čínsko-japonskou válku.
Historické hodnocení
Dnes je Příměří v Tanggu vnímáno jako milník, který označil přechod od izolovaných střetů k dlouhodobé japonské expanzi v Číně v 30. letech 20. století. Historici zdůrazňují, že ačkoli příměří pozastavilo bezprostřední boje, nevedlo k trvalému řešení konfliktu a spíše upevnilo dělení regionu, což mělo vážné následky pro další vývoj v Asii až do konce druhé světové války.
Rozhovor o příměří v Tanggu
Pozadí
Po mukdenském incidentu 18. září 1931 vtrhla japonská Kvantungská armáda do Mandžuska a do února 1932 obsadila celou oblast. Poslední císař dynastie Čching Pchuj, který žil v exilu v Tchien-ťinu, byl Japonci vyzván, aby přijal trůn nového císařství Mandžukuo, které ovládala japonská armáda. V lednu 1933, aby střežily jižní hranice Mandžukua, vtrhly společné japonské a mandžuské síly do Rehe a poté, co tuto provincii do března dobyly, zahnaly zbývající čínské armády na severovýchodě za Velkou zeď do provincie Hebei.
Západní mocnosti obviňovaly Japonsko, ale neudělaly nic jiného. Když Společnost národů požadovala, aby Japonsko přestalo bojovat, Japonsko 27. března 1933 ze Společnosti vystoupilo.
Protože japonská armáda měla jasný rozkaz od císaře Hirohita (který chtěl rychle ukončit boj s Čínou), aby se nepouštěla do útoku na Velkou čínskou zeď, zastavili Japonci v květnu 1933 svůj útok.
Hovory
Dne 22. května 1933 se sešli zástupci Číny a Japonska, aby jednali o ukončení boje. Japonské požadavky byly vážné: mělo být zřízeno demilitarizované pásmo v délce sto kilometrů jižně od Velké čínské zdi, od Pekingu po Tchien-ťin, přičemž samotná Velká čínská zeď měla být pod japonskou kontrolou. Do zóny neměly být vpuštěny žádné pravidelné vojenské jednotky Kuomintangu, ačkoli Japonci směli používat průzkumná letadla nebo pozemní hlídky, aby kontrolovali dodržování dohody. Veřejný pořádek v zóně měla udržovat policejní jednotka Sbor pro zachování míru v demilitarizované zóně. Kromě toho přinutili Čínu uznat Mandžukuo za legitimní vládu.
Dvě tajné doložky vynechaly z tohoto Sboru pro zachování míru všechny protijaponské dobrovolnické armády a stanovily, že případné problémy, které by Sbor pro zachování míru nemohl vyřešit, budou řešeny dohodou mezi japonskou a čínskou vládou. Poté, co čínská vláda pod vedením Čankajška prohrála všechny významné bitvy a značnou část území a co se čínská vláda zabývala spíše bojem proti Komunistické straně Číny než proti Japoncům, souhlasila se všemi požadavky. Nová demilitarizovaná zóna se navíc z větší části nacházela na zbývajícím území mandžuského vojevůdce Zhanga Xuelianga.
Výsledek
Výsledkem tchangského příměří bylo faktické uznání Mandžukua kuomingtangskou vládou a uznání ztráty Rehe. Na krátkou dobu ukončilo boje mezi Čínou a Japonskem a na krátkou dobu se vztahy mezi oběma zeměmi zlepšily. Dne 17. května 1935 byl japonský legát v Číně povýšen na velvyslanectví a 10. června 1935 byla uzavřena dohoda He-Umezu. Tchangské příměří poskytlo Čankajškovi čas, aby spojil své síly a soustředil své úsilí proti Komunistické straně Číny, i když za cenu ztráty severní Číny. Čínské veřejné mínění se však stavělo proti příměří tak výhodnému pro Japonsko a tak hanebnému pro Čínu. Přestože příměří stanovilo demilitarizované nárazníkové pásmo, japonské územní touhy vůči Číně zůstaly zachovány a ukázalo se, že příměří bylo jen krátkou přestávkou do doby, než znovu vypukly boje se začátkem druhé čínsko-japonské války v roce 1937.
Vyhledávání