Příměří v Tanggu, někdy nazývané příměří v Tangku (čínsky: 塘沽协定; 塘沽協定; Tánggū Xiédìng; Tanku kyōtei (塘沽協定)) bylo příměří podepsané mezi Čínou a Japonským císařstvím v okrese Tchang-tu v Tchien-ťinu 31. května 1933, které formálně ukončilo japonskou invazi do Mandžuska, která začala o dva roky dříve.

Pozadí

Invaze Japonska do Mandžuska začala po incidentu u Mukdenu (známém také jako Mandschurijský incident) v září 1931. V průběhu roku 1932 Japonci vytvořili loutkový stát Mandžukuo a pokračovali v tlaku na čínské území i během následujících let, zejména obsazením oblasti Če-lu (Rehe) v zimě 1932–1933. Mezinárodní společenství reagovalo mimo jiné zprávou Lyttonovy komise, nicméně bez účinného donucení. Čínská centrální vláda pod vedením Čankajška (Chiang Kai-shek) byla mezitím oslabena vnitropolitickými konflikty a rozhodla se uzavřít příměří s cílem získat čas pro konsolidaci moci a řešení vnitřních problémů.

Hlavní body dohody

  • Příměří a stažení jednotek: dohoda stanovila okamžité přerušení bojů a postupné stažení čínských vojsk z některých pohraničních oblastí.
  • Demilitarizovaná zóna: byla zřízena demilitarizovaná pásma mezi obsazeným Mandžuskem a čínskými územími, přičemž čínské jednotky měly zákaz přesunu a rozmisťování těžkých zbraní v těchto zónách.
  • Japonské bezpečnostní záruky a práva: dohoda fakticky umožnila Japonsku udržet si vliv nad severovýchodní Čínou a posílit kontrolu nad strategickými komunikacemi a železnicemi v oblasti.
  • Žádné definitivní vyřešení statusu Mandžuska: příměří neřešilo právní status Mandžuska (Mandžukuo) a ve výsledku ponechalo de facto japonskou kontrolu nad tímto územím.

Důsledky a význam

Příměří v Tanggu mělo několik dalekosáhlých následků:

  • Formálně ukončilo velké pozemní operace japonské armády v roce 1933, ale současně potvrdilo ztrátu čínské kontroly nad Mandžuskem a umožnilo Japonsku konsolidovat Mandžukuo jako faktický satelit.
  • Mezinárodní reakce byla kritická (např. Stimsonova doktrína Spojených států odmítající uznání výsledků vojenské agrese), avšak bez reálného zásahu proti Japonsku. Japonsko mezitím v březnu 1933 vystoupilo z Ligy národů.
  • Vnitropoliticky byla dohoda chápána jako kompromis Čankajška – soustředit se na komunistickou hrozbu a vnitřní konsolidaci místo pokračování otevřeného konfliktu s Japonskem. Tento krok však vyvolal kritiku domácí i zahraniční za údajné ustupování agresi.
  • Příměří vytvořilo prostor pro další japonskou expanzi do severní Číny v následujících letech a položilo základy pro eskalaci napětí, které v červenci 1937 vyústilo v incident u mostu Marco Polo a v následnou celostátní čínsko-japonskou válku.

Historické hodnocení

Dnes je Příměří v Tanggu vnímáno jako milník, který označil přechod od izolovaných střetů k dlouhodobé japonské expanzi v Číně v 30. letech 20. století. Historici zdůrazňují, že ačkoli příměří pozastavilo bezprostřední boje, nevedlo k trvalému řešení konfliktu a spíše upevnilo dělení regionu, což mělo vážné následky pro další vývoj v Asii až do konce druhé světové války.