Sladké chleby nebo ris jsou kulinářské názvy pro brzlík nebo slinivku břišní, zejména telecí (ris de veau) a jehněčí (ris d'agneau) (konzumují se však také hovězí a vepřové chleby).
Jako "sladké chleby" se označují i různé další žlázy používané jako potrava, včetně příušní žlázy, podjazykových žláz a varlat (viz ústřice skalní). Srdíčkové žlázy mají kulovitý tvar a jsou symetricky obklopeny krčními žlázami, které mají válcovitý tvar.
Jedna z běžných úprav bůčku spočívá v namáčení ve slané vodě a následném pošírování v mléce, po kterém se odstraní vnější blána. Po vysušení a vychlazení se často obalují a smaží. Používají se také jako nádivka nebo do paštik. V mnoha latinskoamerických kuchyních se grilují, například v argentinské kuchyni asado, a v turecké kuchyni se podávají v chlebu.
Slovo "sladký chléb" je poprvé známo v 16. století, ale logika tohoto názvu je nejasná. Slovo "sladký" se možná používá proto, že brzlík má sladkou a sytou chuť, na rozdíl od pikantně chutnajícího svalového masa. "Chléb" může pocházet z brede "pečené maso".
