AlegsaOnline.com

Seléné (Σελήνη): řecká bohyně Měsíce — mýty, rodina a symbolika

Seléné (Σελήνη) — řecká bohyně Měsíce: mýty, rodina (Hyperion, Theia, Hélios, Eos), symbolika měsíčního vozu a vazby na Artemis či římskou Lunu.

Autor: Leandro Alegsa Datum vytvoření: 20. dubna 2022 Poslední aktualizace: 14. března 2026

simple.wikipedia.org · Public domain

Seléné je také jiné jméno pro Měsíc.

Seléné (starořecky Σελήνη) je v řecké mytologii bohyně Měsíce. Je dcerou Titánů Hyperiona a Theie. Je sestrou boha Slunce Hélia a bohyně úsvitu Eos. Často je zobrazována, jak řídí svůj vůz po noční obloze, tažený spřežením okřídlených koní. S Měsícem bylo spojováno mnoho dalších bohyň, například Artemis a Hekaté, ale pouze Seléné byla považována za zosobnění samotného Měsíce. Její římský ekvivalent je Luna.

Mýty a hlavní vyprávění

Nejslavnějším mýtem spojeným se Seléné je příběh o jejím milenci Endymionovi. Podle různých verzí ho Seléné milovala natolik, že ho buď prosila o nesmrtelnost, nebo mu Zeus udělil věčný spánek, aby zůstal věčně mladý a krásný a Seléné ho tak mohla navštěvovat každou noc. V některých pramenech se uvádí, že z tohoto vztahu vznikly dcery; jiné prameny zmiňují i další potomky.

V řeckých a později římských básních se Seléné často objevuje jako personifikace měsíčního světla, které osvětluje noc, probouzí sny a ovlivňuje cykly života. Ve starší literatuře (např. Homer, Hesiod) je představena spíše jako božská síla než jako kultovní bohyně s rozsáhlými sanktuáři.

Rodina a potomci

Rodiče: Titáni Hyperion a Theia.
Sourozenci: Hélia (Slunce) a Eos (úsvit).
Významní potomci: V některých pramenech se uvádí, že Seléné měla dítě s Diem (často pojmenované Pandia, bohyně úplňku), a v mýtu o Endymionovi se zmiňují potomci či dcery vzniklé z jejich vztahu. Podrobnosti se liší podle tradice.

Ikonografie a symbolika

Seléné je v umění běžně zobrazována jako krásná žena s nimbem nebo lunárním půlměsícem nad hlavou, často nesoucí pochodni nebo řídící měsíční vůz tažený koňmi či býky. Symboly spojené s ní zahrnují:

měsíční půlměsíc na čele nebo jako koruna,
vůz (měsíční archa) tažený koni nebo někdy býky,
pochodeň či lucerna jako zdroj světla v noci,
spojení se spánkem a sny (vliv na Endymionův příběh).

Kult a uctívání

Seléné neměla v Řecku tak rozvinutý a samostatný kult jako některé jiné bohyně (např. Artemis). Často byla uctívána v rámci širších lunárních nebo přírodních kultů a objevuje se v hymnech a literárních textech. V pozdější římské tradici se její role přenesla na Lunu, která měla větší rituální viditelnost v Římě.

Související božstva a synkretismus

V řecké náboženské praxi docházelo k prolínání a slučování božstev. Artemis byla často spojována s měsíčními aspektami (zejména v pozdějších obdobích) jako bohyně lovu a panenské plodnosti, zatímco Hekaté měla měsíční a podsvětní atributy spojené s magií a hranicemi. Seléné však zůstává především přímým zosobněním Měsíce samotného — jeho světla a cykličnosti.

Literární a výtvarné prameny

Seléné je zmíněna v dílech starověkých autorů: v Homerových eposech, u Hesioda, v hymnech i u pozdějších básníků jako Ovidius. Výtvarně se objevuje na váze, nástěnných reliéfech a mincích, kde ji umělci zobrazovali podle ikonografických konvencí: jako řidičku měsíčního vozu nebo jako něžnou milenku Endymiona.

Dnešní inspirace

Seléné zůstává v moderní kultuře symbolem nočního světla, ticha, snů a ženské mystiky. Jejím jménem se inspirovala literatura, poezie, výtvarné umění i populární kultura — často jako archetyp měsíční bohyně nebo strážkyně nocí.

Stručné shrnutí: Seléné (Σελήνη) je v řecké mytologii personifikací Měsíce, dcera Hyperiona a Theie, sestra Hélia a Eos. Je zobrazována na měsíčním voze, spojována s mýtem o Endymionovi a v pozdější tradici často slučována s jinými lunárními božstvy. Její římský ekvivalent je Luna.

Seléné, Hesperos, Phosphoros (Louvre, Paříž)

Etymologie

Etymologie slova Seléné není známa, ale pokud slovo pochází z řečtiny, pravděpodobně souvisí se slovem selas, které znamená "světlo". Boreion Selas je řecký název pro polární záři. Z jejího jména pochází slovo selenologie, nauka o geologii Měsíce. Po Seleně byl také pojmenován chemický prvek selen.

Zobrazení

V postrenesančním umění je Seléné zobrazována jako krásná žena s bledou tváří. Někdy jede na stříbrném voze taženém voly nebo párem koní. Často je zobrazována na koni nebo na býkovi, v rouchu s půlměsícem na hlavě a s pochodní.

Mytologie

Genealogie

Ve starém předolympijském rodokmenu bohů je slunce Hélios bratrem Seleny: poté, co její bratr Hélios dokončí svou cestu po obloze, Selena, čerstvě umytá ve vodách oceánu obklopujícího Zemi, se vydává na svou vlastní cestu, když na Zemi padá noc, která se rozzáří světlem její hlavy a zlaté koruny. Když po polovině měsíce roste, je to "jisté znamení a znamení pro smrtelné lidi". Její sestra Eos je bohyní úsvitu. Eos si také odvedla lidského milence Kéfala, což připomíná mýtus o Seléné a Endymionovi.

V důsledku toho, že Seléné splynula s Artemidou, pozdější autoři někdy uváděli, že Seléné byla dcerou Dia, stejně jako Artemida, nebo Titána Pallase. V Homérově Hymnu na Herma s výčtem otců lidí je to "jasná Seléné, dcera pána Pallase, syna Megamédova".

Milenci

Apollón Rhodský vypráví, jak Seléné milovala smrtelníka, krásného lovce nebo pastýře - nebo, podle verze, kterou znal Pausaniás, krále - z Elis, jménem Endymion z Malé Asie. Byl tak krásný, že Seléné požádala Dia, aby mu dopřál věčný spánek, od své sestry se dozvěděla, že nikdy nemá žádat o věčný život nebo být ponechána s kobylkou v ruce, aby ji nikdy neopustil: její žádost o svolení Dia je jako olympská změna staršího mýtu: Cicero Tusculanae Disputationes uznal, že to bohyně měsíce udělala sama. Jiný příběh říká, že Endymion se rozhodl žít věčně ve spánku. Každou noc Seléné sestupovala za horu Latmus u MiletuPausanias geografPausanias . Seléné měla od Endymiona padesát dcer, Mén, včetně Naxos, nymfy z ostrova Naxos. Endymionovo chráněné místo v Hérakleji u Latmu|Hérakleje na jižním svahu Latmu je místnost ve tvaru podkovy se vstupní halou a pilířovým předním dvorem.

Ačkoli je dnes nejznámější příběh o Endymionovi, Homérův hymnus na Selénu vypráví, že Seléna měla také dceru od Dia, Pandii, "naprosto zářící" úplněk. Podle některých pramenů byl jejím dítětem i Nemejský lev. Měla také krátký vztah s Panem, který ji svedl tím, že se zabalil do ovčí kůže a dal jí jařmo bílých volů, kteří táhli vůz, v němž je zobrazována na sochách, s větrným závojem nad hlavou jako klenutým baldachýnem oblohy. V Homérově hymnu je její vůz tažen dlouhými hřbety koní.

Luna

Římská bohyně měsíce Luna měla chrám na Aventinském pahorku. Byl postaven v 6. století př. n. l., ale byl zničen při velkém požáru Říma za vlády císaře Nerona. Na Palatinském pahorku stál také chrám Luny Noctiluky ("Luny, která svítí v noci"). Na počest Luny se 31. března, 24. srpna a 29. srpna konaly oslavy.

Římská socha měsíční bohyně Luny s pochodní nebo Diany Lucifery ("Diany přinášející světlo"), která byla údajně totožná s řeckou Selenou (Vatikánská muzea).

Drobnosti

Hlavní postava ve filmech Underworld a Underworld: Podsvětí a Underworld: Evoluce je žena jménem Selene, která je upírka. Hraje ji Kate Beckinsale.
Selene je tajná loď ve hře Einhänder pro Playstation.
Selene je jméno, které Lanfear použije, když se přiblíží k Matovi, Perrinovi a Randovi, aby si s nimi promluvila o slávě, v sérii Kolo času, kterou napsal Robert Jordan.