Seléné je také jiné jméno pro Měsíc.
Seléné (starořecky Σελήνη) je v řecké mytologii bohyně Měsíce. Je dcerou Titánů Hyperiona a Theie. Je sestrou boha Slunce Hélia a bohyně úsvitu Eos. Často je zobrazována, jak řídí svůj vůz po noční obloze, tažený spřežením okřídlených koní. S Měsícem bylo spojováno mnoho dalších bohyň, například Artemis a Hekaté, ale pouze Seléné byla považována za zosobnění samotného Měsíce. Její římský ekvivalent je Luna.
Mýty a hlavní vyprávění
Nejslavnějším mýtem spojeným se Seléné je příběh o jejím milenci Endymionovi. Podle různých verzí ho Seléné milovala natolik, že ho buď prosila o nesmrtelnost, nebo mu Zeus udělil věčný spánek, aby zůstal věčně mladý a krásný a Seléné ho tak mohla navštěvovat každou noc. V některých pramenech se uvádí, že z tohoto vztahu vznikly dcery; jiné prameny zmiňují i další potomky.
V řeckých a později římských básních se Seléné často objevuje jako personifikace měsíčního světla, které osvětluje noc, probouzí sny a ovlivňuje cykly života. Ve starší literatuře (např. Homer, Hesiod) je představena spíše jako božská síla než jako kultovní bohyně s rozsáhlými sanktuáři.
Rodina a potomci
- Rodiče: Titáni Hyperion a Theia.
- Sourozenci: Hélia (Slunce) a Eos (úsvit).
- Významní potomci: V některých pramenech se uvádí, že Seléné měla dítě s Diem (často pojmenované Pandia, bohyně úplňku), a v mýtu o Endymionovi se zmiňují potomci či dcery vzniklé z jejich vztahu. Podrobnosti se liší podle tradice.
Ikonografie a symbolika
Seléné je v umění běžně zobrazována jako krásná žena s nimbem nebo lunárním půlměsícem nad hlavou, často nesoucí pochodni nebo řídící měsíční vůz tažený koňmi či býky. Symboly spojené s ní zahrnují:
- měsíční půlměsíc na čele nebo jako koruna,
- vůz (měsíční archa) tažený koni nebo někdy býky,
- pochodeň či lucerna jako zdroj světla v noci,
- spojení se spánkem a sny (vliv na Endymionův příběh).
Kult a uctívání
Seléné neměla v Řecku tak rozvinutý a samostatný kult jako některé jiné bohyně (např. Artemis). Často byla uctívána v rámci širších lunárních nebo přírodních kultů a objevuje se v hymnech a literárních textech. V pozdější římské tradici se její role přenesla na Lunu, která měla větší rituální viditelnost v Římě.
Související božstva a synkretismus
V řecké náboženské praxi docházelo k prolínání a slučování božstev. Artemis byla často spojována s měsíčními aspektami (zejména v pozdějších obdobích) jako bohyně lovu a panenské plodnosti, zatímco Hekaté měla měsíční a podsvětní atributy spojené s magií a hranicemi. Seléné však zůstává především přímým zosobněním Měsíce samotného — jeho světla a cykličnosti.
Literární a výtvarné prameny
Seléné je zmíněna v dílech starověkých autorů: v Homerových eposech, u Hesioda, v hymnech i u pozdějších básníků jako Ovidius. Výtvarně se objevuje na váze, nástěnných reliéfech a mincích, kde ji umělci zobrazovali podle ikonografických konvencí: jako řidičku měsíčního vozu nebo jako něžnou milenku Endymiona.
Dnešní inspirace
Seléné zůstává v moderní kultuře symbolem nočního světla, ticha, snů a ženské mystiky. Jejím jménem se inspirovala literatura, poezie, výtvarné umění i populární kultura — často jako archetyp měsíční bohyně nebo strážkyně nocí.
Stručné shrnutí: Seléné (Σελήνη) je v řecké mytologii personifikací Měsíce, dcera Hyperiona a Theie, sestra Hélia a Eos. Je zobrazována na měsíčním voze, spojována s mýtem o Endymionovi a v pozdější tradici často slučována s jinými lunárními božstvy. Její římský ekvivalent je Luna.


