Ruská sociálně demokratická strana práce (RSDLP) byla ruská politická strana založená jako marxistická organizace na konci 19. století. Formálně vznikla na prvních konferencích ruského dělnického hnutí v roce 1898 a postupně se stala hlavní organizací, která sdružovala revolucionáře usilující o svržení carského režimu.

Vznik a program

Program RSDLP byl založen na marxismu a socialismu. Strana prosazovala politickou i sociální emancipaci dělnické třídy, organizaci dělníků v továrnách i odborech a položení základu pro revoluční přechod od kapitalismu k socialismu. Hlavním cílem bylo svrhnout cara a odstranit autokratické a feudální prvky ruské společnosti. Součástí taktiky byla agitace, organizování stávkových akcí, ilegální tisk a mezinárodní spolupráce s evropskými socialistickými organizacemi.

Rozkol: menševici a bolševici

Na 2. sjezdu RSDLP (1903) došlo k zásadnímu rozkolu, který se týkal především otázky organizace strany a členství. Debata mezi J. V. Martovem a V. I. Leninem se soustředila na to, zda má být strana širokým hnutím zahrnujícím různé sympatizanty, nebo úzkou, disciplinovanou organizací profesionálních revolucionářů. Odtud vznikla neformální opozice:

  • menševici – zastávali spíše otevřenější, koaliční přístup a byli ve vedení skupiny osobností jako Julius Martov či Alexander Potresov; mezi jejich významné představitele patřil i Georgij Plekhanov, který se nakonec přiklonil spíše k menševikům;
  • bolševici – pod vedením Vladimira Iljiče Lenina prosazovali přísnější organizaci a centralizovanou politiku strany, což mělo usnadnit koordinaci revolučních akcí a přímé vedení proletariátu.

Rozkol měl dlouhodobé důsledky: obě frakce si udržely vlastní struktury, časopisy a částečně i odlišné strategie vůči revolučním událostem v následujících letech.

Činnost, represe a role v revolučních vlnách

RSDLP působila převážně jako ilegální organizace. Její členové organizovali schůze, agitovali v továrnách, vydávali ilegální tiskoviny a podporovali stávky a další protestní akce. Strana sehrála významnou roli během revolučních vln, zejména v roce 1905, kdy došlo k masovým nepokojům a prvním pokusům o politickou změnu.

Carský režim reagoval tvrdými represemi: mnozí aktivisté byli zatčeni, vyslýcháni, uvězněni nebo posíláni na nucené práce do vyhnanství v Sibiři. Část vůdců a aktivistů působila v emigraci, odkud organizovala tisk a mezinárodní agitaci. Po porážce revolučních akcí v letech 1905–1907 následovalo období restrikcí a perzekucí, které oslabilo organizační strukturu strany.

Roky 1912–1917 a vznik RSDLP(b)

Ve druhé dekádě 20. století došlo k dalšímu prohlubování rozdílů. Bolshevici pod vedením Lenina postupně budovali vlastní centralizované vedení; v roce 1912 se oddělili de facto trvalejší organizační hranicí a označovali se někdy jako RSDLP(b). Po návratu Lenina do Ruska v roce 1917 a po říjnové revoluci, kterou bolševici vedli, se tato organizace stala jádrem nové mocenské struktury. Lenin a většina bolševiků se po roce 1917 transformovali v samostatné revoluční vedení a jejich formace byla později přejmenována a institucionalizována jako Ruská komunistická strana (vývoj do dalších názvů — RCP(b), VKP(b) atd. — reflektoval konsolidaci moci a budování sovětského státu).

Důsledky občanské války a osud menševiků

Během ruské občanské války a v prvních letech sovětské moci došlo k dělení života politických proudů: komunisté postupně zakázali konkurenční politické strany nebo značně omezili jejich činnost. Někteří předchozí členové RSDLP přestoupili k bolševikům a aktivně se zapojili do budování sovětské moci; jiní, mezi nimiž byli zejména menševici a středoví sociální demokraté, emigrovali do zahraničí nebo byli perzekuováni, uvězněni či označeni za politickými vězni. Mnoho představitelů a odbojářů tak skončilo v exilu, ve vězení nebo na okraji politického dění.

Dědictví

RSDLP položila ideologické a organizační základy ruského a později sovětského komunistického hnutí. Rozkol mezi menševiky a bolševiky ovlivnil nejen vnitřní podobu ruské levice, ale i proces přechodu k autoritativnímu monopolu jedné strany po roce 1917. Historie RSDLP zůstává důležitou kapitolou pro pochopení ruské revoluce, vývoje dělnického hnutí a přeměny politické moci v Rusku na počátku 20. století.