RPK (z ruštiny Ruchnoy Pulemyot Kalashnikova) je lehký kulomet automatické konstrukce, který navrhl Michajl Kalašnikov. Byl koncipován jako jednoduchá, spolehlivá a masově vyráběná zbraň pro vybavení pěchotních družstev a jako náhrada staršího kulometu RPD. Jeho původní konstrukce vycházela z osvědčeného mechanismu pušky AK, což umožnilo zachovat mnoho shodných dílů a výrobních postupů.

Hlavní vlastnosti a uspořádání

RPK se od útočné pušky odlišuje zesíleným a prodlouženým hlavňovým blokem, pevnějším závěrem a často upravenou pažbou. Typické rysy zahrnují těžší hlaveň pro odvod tepla, bajonetní nebo skládací bipod integrovaný k předpažbí a možnost použití zásobníků s vyšší kapacitou i bubnových zásobníků. Díky shodným princům činnosti s řadou AK mohla armáda využít obdobné díly a střelivo.

Vývoj a nasazení

Vývoj RPK vycházel přímo z konstrukce známé AK-47 a byl proveden s cílem vytvořit lehký kulomet, který by nahradil zastaralý RPD. Oficiální výroba původního modelu začala na počátku 60. let; autorem konstrukce byl Michajl Kalašnikov. Později, v 70. letech, vznikla modernizovaná verze RPK-74 přizpůsobená novému standardu munice.

Varianty a technické rozdíly

  • RPK – původní model navržený pro sovětské standardní střelivo této doby.
  • RPK-74 – upravená varianta z 70. let kompatibilní s novějším 5,45 mm nábojem a s dalšími konstrukčními vylepšeními.
  • Další polní a exportní verze – lišily se délkou hlavně, typem pažby a možnostmi montáže příslušenství.

Užití a význam

RPK sloužil jako primární družstevní automat v mnoha jednotkách Varšavské smlouvy a u spojeneckých armád. Díky jednoduchosti konstrukce a možnostem výroby ve velkém počtu byl rozšířen po celém světě. Během konfliktů druhé poloviny 20. století byl RPK používán i partyzánskými a guerillovými silami; například jednotky NVA a Vietkong ho nasazovaly během vietnamské války, kde ocenily jeho spolehlivost v těžkých podmínkách.

Rozsah výroby a nástupce

Výroba původního modelu RPK započala počátkem 60. let a v 70. letech byla postupně nahrazena modernější variantou RPK-74, která reflektovala změnu standardního náboje v sovětské armádě. Díky provázanosti s platformou AK zůstala zbraň přitažlivá i pro pozdější modernizace a lokální výrobní řady v různých zemích.

RPK tak představuje příklad praktické designové evoluce vojenské zbraně: jednoduchost, snadná údržba a kompatibilita s existující municí a díly z něj učinily významnou součást pěchotní výzbroje v druhé polovině 20. století. Pro technické detaily a ilustrace konstrukčních rozdílů je možné nalézt specializované zdroje a katalogy o zbraních či publikace zaměřené na historii Kalašnikova a vývoj sovětské pěchotní výzbroje. Pro konkrétní modely a jejich charakteristiky lze konzultovat také vojenské příručky a technické databáze o AK a variantách RPK.