Požár Říšského sněmu (1933): příčina, průběh a politické důsledky

Požár Říšského sněmu (1933): odhalené i spekulace o příčině, průběhu a jeho zásadních politických důsledcích – klíčový moment vedoucí k nacistické diktatuře.

Požár Říšského sněmu (německy Der Reichstagsbrand) byl žhářský útok na budovu Říšského sněmu v Berlíně 27. února 1933. Jednalo se o určující moment v procesu přeměny Německa v totalitní stát pod vedením nacistů.

Průběh události

Večer 27. února 1933 začal hořet plenární sál budovy Reichstagu. Hasiči dorazili na místo a požár uhasili, ale budova byla silně poškozena. Uvnitř byla zadržena nizozemská komunistická aktivista Marinus van der Lubbe, který byl později obviněn z žhářství. Nacisté okamžitě prohlásili, že požár je součástí komunistického spiknutí proti státní moci. Van der Lubbe byl prezentován jako důkaz probíhající konspirace a krátce po události byli zatčeni i další podezřelí.

Bezprostřední reakce a právní kroky

Kancléř Adolf Hitler, který se stal německým kancléřem 30. ledna 1933, okamžitě využil požáru jako záminku pro rozsáhlé zásahy. Prezident Paul von Hindenburg na Hitlerovu žádost vydal 28. února 1933 tzv. dekret „k ochraně lidu a státu“ (Reichstagsbrandverordnung). Tento dekret suspendoval řadu základních práv a svobod — mimo jiné svobodu projevu, svobodu tisku, svobodu shromažďování a právo na ochranu před neoprávněným zadržením — a umožnil policejní a státní zásahy bez obvyklých právních záruk. Následovaly masové zatýkání zejména členů Komunistické strany Německa (KPD), pronásledování politických odpůrců a cenzura médií.

Zmocňovací zákon a konsolidace moci

Na vlně paniky a represí byl krátce poté přijat zmocňovací zákon z roku 1933 (Ermächtigungsgesetz), který parlamentu de facto odebral schopnost kontrolovat vládu: Hitlerova vláda získala pravomoc vydávat zákony bez souhlasu Reichstagu a bez omezení podle ústavy. Zmocňovací zákon (23. března 1933) znamenal klíčový krok k „Gleichschaltung“ — organizované eliminaci politické opozice, centralizaci státu a postupnému zavedení diktatury. Do léta 1933 byly zakázány opoziční politické strany a výrazně potlačeny odbory a nezávislá média.

Vyšetřování a soudní procesy

Okamžitě po požáru proběhla řada zatýkání; někteří účastníci byli rychle souzeni. Hlavní mezinárodně sledovaný proces probíhal v Lipsku na podzim a v zimě 1933 — tzv. Lipský proces — kde byli před soudem postaveni Marinus van der Lubbe spolu se třemi Bulhary obviněnými ze spolupráce (mezi nimi Georgi Dimitrov, Blagoi Popov a Vasil Tanev). Dimitrov svým sebevědomým obhajováním během procesu získal značnou mezinárodní pozornost a nakonec byli Bulhaři zproštěni viny. Van der Lubbe byl shledán vinným a byl popraven 10. ledna 1934.

Historické hodnocení a spory o vině

Otázka, kdo požár naplánoval a zapálil, zůstává předmětem historické diskuse. Hlavní alternativy jsou:

• že Marinus van der Lubbe jednal osamoceně jako jednostranný žhář (teze, kterou podporovali někteří badatelé, např. Fritz Tobias),
• že požár byl součástí širší komunistické akce (nacistická interpretace hned po události),
• že šlo o řízenou provokaci nebo dokonce operaci zinscenovanou členy nacistického aparátu za účelem získat záminku k potlačení opozice (teorie o „false flag“).

Neexistuje jednoznačný konsensus. Některé archivní nálezy a soudní záznamy podporují zprávu o van der Lubbe jako o jediném pachiteli, jiné náznaky a nezrovnalosti v chování bezpečnostních složek a v rychlosti využití události ze strany vlády vyvolaly podezření z účelového zneužití. Historikové stále analyzují dostupné prameny a interpretace se liší.

Politické a společenské důsledky

Požár Říšského sněmu byl využit jako bezprostřední záminka pro masivní omezování občanských práv a pro odstranění politické opozice. Dekret z 28. února a následný zmocňovací zákon umožnily Německu rychlý přechod od křehké parlamentní demokracie k diktatuře nacistické strany. Důsledky zahrnovaly:

• zatýkání a likvidaci komunistů a dalších politiků opozice,
• cenzuru a kontrolu médií,
• zákazy odborů a nezávislých organizací,
• vytvoření právního rámce pro pozdější represivní opatření a vznik koncentračních táborů pro politické odpůrce,
• výrazné zesílení moci Adolfa Hitlera a NSDAP, které vedlo k úplnému potlačení demokratických institucí.

Závěr

Požár Reichstagu zůstává jednou z klíčových událostí, která umožnila přeměnu Německa v totalitní stát. Ačkoli detaily přípravy a odpovědnosti za samotný požár jsou stále předmětem historického zkoumání a debat, jeho politické následky jsou zřejmé: událost byla rychle instrumentalizována k potlačení demokracie a konsolidaci moci nacistického režimu.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jakou událostí byl požár Říšského sněmu?

Otázka: Kdo byl nalezen uvnitř hořící budovy?

Otázka: K čemu Hitler po požáru vyzval prezidenta Paula von Hindenburga?

Otázka: Jaký dekret vydal německý prezident von Hindenburg v reakci na požár?

Otázka: Jak to Hitlerovi poskytlo větší moc?

Otázka: Kdo byl krátce poté postaven před soud, aby vyšetřil, kdo to naplánoval nebo provedl?

Otázka: Existuje už nějaká definitivní odpověď na to, kdo to naplánoval nebo provedl?

Hledání podle dopisu