Přehled

B-lymfocyty (běžně zkracované jako B-buňky) patří mezi lymfocyty a jsou jedním ze dvou hlavních typů adaptivních buněk zajišťujících protilátkovou odpověď. Jsou specializované na rozpoznání příslušných částí cizorodých látek (antigenů) a po aktivaci se mohou přeměnit v plazmatické buňky produkující protilátky. Jako součást adaptivního imunitního systému spolupracují s T-lymfocyty, antigen prezentujícími buňkami a dalšími složkami imunity.

Stavba a povrchové znaky

Na povrchu B-buněk se nachází B-buněčný receptor (BCR), specifický membránově vázaný protein, který rozpoznává antigen. BCR je doplněn dalšími molekulami a povrchovými markery, které se používají k identifikaci podtypů B-buněk, např. CD19, CD20, CD21 nebo CD27. Informace o povrchních prvcích a o povrchu buňky umožňuje lékařům i vědcům sledovat vývoj a stav B-složky imunity.

Vývoj a aktivace

U savců vznikají nezralé B-buňky v kostní dřeni, odkud se uvolňují do oběhu a sekundárních lymfatických orgánů. Po setkání s antigenem jsou B-buňky aktivovány buď samostatně (T-indepentní cesta) nebo s pomocí pomocných T-lymfocytů (T-dependentní cesta). Aktivované buňky se mohou podrobit procesům jako somatická hypermutace a class switch recombination v centru folikulů (germinalních centrech), což vede k produkci protilátek s vyšší afinitou.

Hlavní funkce

  • Produkcí a uvolňováním protilátek, které neutralizují patogeny nebo je označí pro eliminaci.
  • Prezentací antigenu na molekulách MHC II a aktivací pomocných T-buněk; tím fungují i jako antigen prezentující buňky (APC).
  • Diferenciací v dlouhodobé paměťové B-bunky, které zajišťují rychlejší a silnější odpověď při opětovném setkání s tímtéž antigenem.
  • Existuje i podskupina regulačních B-buněk s potlačující funkcí, která ovlivňuje zánět a autoimunitní procesy.

Význam v medicíně a poznámky

B-buňky jsou klíčové pro účinnost očkování a pro vznik imunologické paměti. Jejich dysfunkce se podílí na autoimunitních onemocněních i alergiích a maligních poruchách (leukémie, lymfomy). Cílení povrchových antigenů B-buněk, například na bílé krvinky orientovaných terapií, vede k lékům jako jsou anti-CD20 monoklonální protilátky používané v léčbě některých lymfoproliferativních onemocnění a autoimunitních stavů. Experimentální a klinický výzkum stále rozšiřuje znalosti o podtypech B-buněk, jejich úloze v chronických infekcích a potenciálu v imunoterapiích.

Pro základní orientaci a další čtení viz také: BCR a doprovodné proteiny, studie povrchových markerů a přehledy o vývoji v kostní dřeni. Pro praktické informace o diagnostice a léčbě hledejte odborné zdroje a klinické směrnice.

Více materiálů a zdrojů k imunologii a B-buňkám lze nalézt v odborné literatuře a výukových portálech: adaptivní imunita, antigeny a rozpoznávání, lymfocyty.