Proto-sinaitština (často nazývaná také protosinaitské písmo) je zapisovací systém ze střední doby bronzové. Je známo pouze z několika nápisů objevených především v lokalitě Serabit el‑Chadim na Sinajském poloostrově, ale podobné nápisy byly později nalezeny i jinde v Egyptě. Díky omezenému počtu dokladů je o jeho přesné povaze známo jen málo, přesto hraje klíčovou roli v dějinách abecedního písma.

Objevy a nálezy

Nejstarší a nejznámější nápisy byly objeveny v zimě 1904–1905 v areálu měděných a tyrkysových dolů u chrámu bohyně Hathor v Serabit el‑Chadim Hildou a Flindersem Petrieovými. Tyto nápisy se objevují jako rytiny na kamenech a ostrakách a jsou datovány přibližně do období 1700–1400 př. n. l.. V roce 1999 objevili manželé John a Deborah Darnellovi v oblasti Středního Egypta (tzv. Wadi el‑Hol) další, nezávislé nápisy, které byly datovány do 18. století př. n. l. a významně rozšířily kontext – ukázaly, že podobné znaky se používaly i mimo sinajské doly.

Povaha písma

Protože je protosinaitských znaků zachováno málo a nápisy jsou často krátké a poškozené, zůstává otázka jejich přesného funkčního typu otevřená. Písmo existovalo současně s egyptskými hieroglyfy, a podle mnoha badatelů jde o skutečné písmo, nikoli pouze o izolované grafické značky. Na základě tvaru znaků a porovnání s pozdějšími abecedami se většina odborníků domnívá, že šlo o ranou abecedu (abjad) – systém zapisující převážně souhlásky – a že představuje předchůdce fénické abecedy.

Původ znaků a princip zápisu

Nejrozšířenější hypotéza říká, že protosinaitské znaky vznikly z egyptských hieroglyfů přetvořených jednoduchým, snad acrofónickým principem: původní obrazový znak (např. hlava, dům, ruka) si uživatelé spojili se slovem ve svém semitském jazyce a první zvuk toho slova pak začali zapisovat jedním znakovým tvarem jako reprezentaci dané hlásky. Zjednodušením a stylizací hieroglyfů vznikla soustava znaků, které byly snadněji psatelné a přenosné mezi komunitami mluvícími semitskými jazyky.

Co nápisy obsahují

Dochované nápisy jsou většinou krátké a obsahově jednoduché: často jde o jména, dedikace, krátké náboženské formule nebo graffiti dělníků a řemeslníků pracujících v dolech a u chrámu. U některých nápisů se pozorují položky, které lze interpretovat jako semitská vlastní jména nebo zmínky o božstvech, což podporuje hypotézu o semitských autorech písma žijících v egyptském prostředí.

Datování a odborné diskuse

Datování nápisů je stanovováno podle kontextu nálezů a srovnání s egyptskými artefakty; tradičně se klade do období střední doby bronzové (2. polovina 2. tisíciletí př. n. l.). Přesné datování i interpretace znakového inventáře však zůstávají předmětem odborných diskuzí. Někteří badatelé upozorňují na omezenost materiálu a varují před příliš odvážnými rekonstrukcemi celého abecedního systému z pouhých několika nápisů.

Význam pro dějiny písma

Navzdory fragmentární povaze dokladů má protosinaitské písmo velký význam: představuje jeden z nejstarších kroků směrem k abecednímu zápisu na Blízkém východě. Pokud interpretace jako rané abecedy platí, je to klíčový mezník, z něhož vyrostly pozdější semitské abecedy, zejména fénická, a z ní následně řada moderních abeced včetně řecké a latinky.

Kde jsou nápisy dnes

Mnohé z nálezů z kontextu Serabit el‑Chadim a egyptské lokality Wadi el‑Hol jsou uloženy v muzeích a sbírkách (část dokumentace ve sbírkách v Britském muzeu a egyptských muzeích), fotografie a opisné záznamy se nacházejí i v publikacích průkopnických badatelů. Novější objevy a analýzy digitálně zdokumentovaly nápisy, což umožňuje širší srovnávací studium a nové pokusy o čtení.

Závěr: Protosinajské písmo je vzácným a důležitým svědectvím raného vývoje abecedního zápisu. I když je materiál omezený a interpretace někdy sporná, většina odborníků považuje tento zápis za přirozený mezistupeň vedoucí k pozdější fénické abecedě, z níž vzešly téměř všechny moderní abecedy.