Chudoba v Indii patří mezi klíčové sociálně‑ekonomické problémy současného světa. Navzdory rychlému hospodářskému růstu v posledních dekádách žije v Indii stále mnoho lidí v nedostatku základních životních potřeb — jídla, střechy nad hlavou, zdravotní péče a vzdělání.

Co znamená „hranice chudoby“ a jak se určuje

Hranice chudoby je zjednodušený peněžní ukazatel, který odděluje lidi považované za chudé od ostatních. Existují různé přístupy:

  • Absolutní chudoba — měří se podle minimálních potřeb (kalorie, základní zboží) nebo podle minimálního výdajového koše nutného k přežití.
  • Relativní chudoba — srovnává příjem či spotřebu jedince s průměrnou úrovní v dané společnosti (např. 50 % mediánu příjmů).
  • Multidimensionální chudoba — nezaměřuje se jen na peníze, ale i na zdravotní stav, vzdělání a standard bydlení (např. Multidimensional Poverty Index, MPI).

Oficiální indické hranice a návrhy

Indická vláda pro určování chudoby používá odlišné nástroje než mezinárodní organizace. Podle některých indických šetření činí hranice chudoby 816 ₹ měsíčně ve venkovských oblastech a 1000 ₹ měsíčně ve městech. Tyto hodnoty vycházejí z dřívějších metod založených na spotřebě a minimálním kalorickém koši.

Existuje také navrhovaná, ale dosud plně nepřijatá oficiální hranice, která uvádí 972 ₹ (přibližně 14 USD) měsíčně ve venkovských oblastech a 1407 ₹ (přibližně 21 USD) měsíčně ve městech. Tyto přepočty se liší podle zvoleného referenčního období a metodiky.

Tradiční indické metody měření chudoby často vycházely z kalorického minima (např. 2400 kcal/den pro průměrnou osobu na venkově a 2100 kcal/den ve městech), což bylo použito pro odhad potřebné spotřeby potravin a následně peněžní hranice.

Mezinárodní srovnání a oficiální odhady

Mezinárodní hranice chudoby se používá pro srovnání mezi zeměmi. Dříve se často citovala hranice 1,25 USD/den (v PPP), kterou například uvádí starší zprávy. V posledních letech Mezinárodní banka přizpůsobila tuto hranici (např. 1,90 USD/den v trendech 2011 PPP a novější revize kolem 2,15 USD/den podle jiných přepočtů), proto je důležité vždy uvést, podle jaké paritní základny se počítá.

Podle zprávy plánovací komise (Tendulkarův výbor) z roku 2012 bylo v daném období přibližně 26 % obyvatel Indie pod mezinárodní hranicí chudoby (v té době citované 1,25 USD/den). V letech 2004–2010 došlo k výraznému poklesu relativní míry chudoby: zhruba z 37,2 % v letech 2004–2005 na 29,8 % v letech 2009–2010. Podle tehdejších odhadů to odpovídalo přibližně 250 milionům lidí žijících v chudobě.

Trendy, regionální rozdíly a skupiny nejohroženější chudobou

Hospodářský růst Indie v posledních dekádách významně snížil relativní chudobu, avšak pokles nebyl rovnoměrný:

  • Rozdíly mezi státy: státy jako Kerala nebo Goa vykazují nízkou míru chudoby, zatímco státy jako Bihar, Uttar Pradesh nebo části východní a severovýchodní Indie zůstávají znevýhodněné.
  • Sociální skupiny: chudoba postihuje výrazněji tradičně marginalizované skupiny — nižší kastovní skupiny, domorodé komunity (Adivasi), dalitské komunity a často také ženy a děti.
  • Městské vs. venkovské oblasti: i když rychlý růst měst vytváří pracovní příležitosti, v některých městských periferích roste počet lidí žijících v nejistých podmínkách; venkov zůstává spoléhající se na zemědělství s vyšší sezónní křehkostí příjmů.

Programy a politiky proti chudobě

Indie má rozsáhlý soubor programů cílených na snížení chudoby a zajištění základních služeb:

  • MGNREGA — garantované pracovní programy na venkově, které poskytují minimální příjmové zabezpečení.
  • Public Distribution System (PDS) — subvencované potraviny pro nízkopříjmové domácnosti.
  • Sociální programy jako Jan Dhan (finanční začleňování), Ayushman Bharat (zdravotní pojištění), přímé podpory farmářům (PM‑Kisan) a programy zaměřené na bydlení, sanitaci a energii.

Tyto politiky pomohly zmírnit extrémní deprivace, ale jejich účinnost se liší podle provedení, cílení a místní správy.

Omezení statistik a aktuální vývoj

Statistiky chudoby v Indii jsou citlivé na zvolenou metodiku. Mezi hlavní omezení patří:

  • rozdílné metody (kalorická vs. výdajová),
  • časové zpoždění oficiálních šetření (nejnovější celostátní šetření výdajů domácností bývají staršího data),
  • dopad jednorázových šoků (např. pandemie COVID‑19) může dočasně zvýšit počet chudých a zpomalit pokles chudoby.

Proto odborníci doporučují kombinovat peněžní ukazatele s multidimenzionálními měřeními a sledovat krátkodobé dopady ekonomických šoků.

Závěr

Chudoba v Indii se v dlouhodobém horizontu výrazně snížila, ale zůstává významným problémem s výraznými regionálními a sociálními nerovnostmi. Pro další snižování chudoby je třeba pokračovat v cílených sociálních programech, zlepšovat přístup ke kvalitnímu vzdělání a zdravotní péči, posilovat zaměstnanost a zlepšovat sběr dat a jejich transparentnost.

Pro podrobnosti o používaných hranicích a metodikách viz také původní statistiky a zprávy o Indii a další zdroje, které analyzují vývoj chudoby a účinnost politik.