Hrnčířské kolo
Hrnčířský kruh, známý také jako hrnčířský soustruh, je stroj používaný při tvarování kulatých keramických výrobků.
Název hrnčířský soustruh se však používá také pro stroj používaný k jinému procesu tvarování, k soustružení, který je podobný stroji používanému k tvarování kovových a dřevěných předmětů. Kolečko se může používat také při ořezávání přebytečného těla ze sušeného zboží a při nanášení vroubkovaného dekoru nebo barevných kroužků.


Klasické hrnčířské kopací kolo v Erfurtu, Německo
Historie
Mnoho raných keramických výrobků se vyrábělo ručně jednoduchou technikou svinování, při níž se hliněné těleso stáčelo do dlouhých nití, které se pak štípaly a tloukly dohromady, aby vytvořily tělo nádoby. Při způsobu výroby vinutím dodávají veškerou energii potřebnou k vytvoření hlavní části díla přímo ruce hrnčíře. To se změnilo se zavedením rychlého kola, jehož první formy využívaly energii uloženou v rotující hmotě samotného těžkého kamenného kola.
Hrnčířský kruh v mýtech a legendách
Ve staroegyptské mytologii prý bůh Chnum stvořil první lidi na hrnčířském kruhu.
Hrnčířský kruh v literatuře
Způsob, jakým se hlína tvaruje na hrnčířském kruhu, působí i dnes magickým dojmem; hliněné tělo působí dojmem živé věci, kterou hrnčíř vytváří nebo tvaruje. Hrnčíř a hlína již dlouho slouží jako metafora stvoření a vztahu Boha k lidem:
Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec; my jsme hlína a ty náš hrnčíř, a my všichni jsme dílem tvé ruky.
-Izajáš 64:8
V "Rubaijatech Omara Chajjáma" se tato metafora používá neustále. Ve FitzGeraldově překladu je řada čtyřverší shromážděna do Knihy hrnců, v níž se hrnce pouštějí do teologických spekulací:
A kupodivu, mezi tou pozemskou spoustou
někteří uměli mluvit, zatímco jiní ne:
A náhle jeden netrpělivěji zvolal: "
Kdo je hrnčíř, prosím, a kdo hrnec?"
JinГЅ Е™ekl: "ProДЌ
by nikdy zlobivý chlapec
nerozbil mísu, z níž pil v radosti?" "
Má ten, kdo nádobu stvořil v čisté lásce, v
následném hněvu zničit?"
Nikdo na to neodpověděl, ale po tichu promluvila
nádoba ještě neohrabanějšího tvaru: "
Posmívají se mi, že se nakláním nakřivo; "
Cožpak se ruka hrnčířova třásla?"


Ukázka hrnčířského kruhu z roku 1836 v živém historickém muzeu Conner Prairie.