Philippe Pétain — vůdce vichistické Francie a odsouzený kolaborant
Philippe Pétain: vůdce vichistické Francie 1940–1944, kontroverzní generál a odsouzený kolaborant za velezradu — život, proces a historické dědictví.
Philippe Pétain (24. dubna 1856 – 23. července 1951) byl francouzský vojevůdce a politik, který se proslavil jako vrchní velitel v první světové válce — zejména za obranu Verdunu — a později se stal symbolem vichistické Francie. Jako státník vystoupil v červnu 1940 po porážce Francie Německem a byl jmenován hlavou nového autoritářského režimu se statusem „chef de l'État“ (doslova „vedoucí státu“). Jeho jméno je dodnes spojeno s kolaborací s nacistickým režimem a s rozsáhlou historickou debatou o motivaci a odpovědnosti představitelů Vichy.
Vzestup k moci a povaha vichistického režimu
Po porážce Francie v roce 1940 vznikla vláda sídlící v lázeňském městě Vichy, která přijala program zvaný Révolution nationale — konzervativní, autoritářskou a anti-parlamentní ideologii. Pétain přijal roli hlavy tohoto režimu a vyznačoval se důrazem na „národní obnovu“, tradiční hodnoty a pořádek. V praxi však Vichy záviselo na Německu: od roku 1940 do konce roku 1942 byla vichystická Francie v mnoha ohledech loutkovým státem nacistického Německa. Po vylodění spojenců v severní Africe v listopadu 1942 Německo plně okupovalo i dosud „neobsazenou“ jižní zónu a režim Pétaina byl ještě více podřízený německým požadavkům.
Spolupráce, represe a antisemitské zákony
Pod vedením Pétaina přijala vichistická vláda řadu opatření, která překračovala pouhé přizpůsobení se německému tlaku: sama vydávala antisemitské zákony (tzv. statut des Juifs), omezovala občanské svobody, potlačovala politickou opozici a spolupracovala s Němci při zajišťování deportací Židů z Francie do vyhlazovacích táborů. Do rozhodování o konkrétních opatřeních často zasahovali i politici jako Pierre Laval, kteří tlačili na aktivnější spolupráci s okupanty. Tyto kroky vedly k vážným zločinům proti lidskosti a po válce se staly jedním z hlavních důvodů, proč byl Pétain považován za kolaboranta.
Po válce: proces, odsouzení a poslední léta
Po osvobození Francie a pádu Vichy byl Pétain zadržen, vrácen do Francie a v roce 1945 souzen za velezradu a spolupráci s nepřítelem. Byl odsouzen k trestu smrti, avšak s přihlédnutím k jeho vysokému věku, zdravotnímu stavu a k dřívějšímu vojenskému významu z první světové války byl trest změněn na doživotí. Byly mu rovněž odebrány některé čestné tituly a majetek. Do konce života byl držen v internaci na izolovaném ostrově (Île d'Yeu), kde i zemřel roku 1951.
Dědictví a historické hodnocení
Pétainova postava vyvolává dodnes silné emoce a spory: pro některé byl pragmatikou, který se snažil ochránit zbytek Francie před naprostým zničením; pro jiné je především symbolem zrady, přijetí autoritářství a zločinné spolupráce s nacisty. Historici poukazují i na odpovědnost režimu za represivní a rasové politiky, které měly tragické následky pro tisíce lidí. Debata o Pétainovi je součástí širšího zkoumání francouzské role během druhé světové války, včetně odporu (Résistance) vedeného mimo jiné la France libre pod vedením Charlese de Gaulla.
Klíčové momenty Pétainova života zahrnují jeho vojenskou slávu v první světové válce, nominaci do čela státu v roce 1940, politiku Vichy charakterizovanou spoluprací s Německem a antisemitskými zákony a konečně poválečný soud a doživotní vězení až do jeho smrti v roce 1951.
Vyhledávání