Španělsko je rozděleno na 17 částí zvaných autonomní společenství (es. comunidades autónomas). Každé z těchto společenství má vlastní zákonodárnou, výkonnou a soudní moc a vlastní statut autonomie. Kromě 17 autonomních společenství má Španělsko také dvě speciální autonomní města na severním pobřeží Afriky: Ceuta a Melilla, která vykonávají pravomoci podobné jak autonomním společenstvím, tak provinciím a obcím.
Provinční dělba a vznik autonomií
Území Španělska je dále rozděleno na 50 provincií. Současné uspořádání autonomních společenství vychází z Ústavy z roku 1978 a následných statutů autonomie, kdy byly provincie seskupeny do společenství podle historických, kulturních a administrativních kritérií. Některá společenství jsou jednoprovincialní (mají jen jednu provincii), jiná se skládají z několika provincií (například Andalusie má osm provincií, Kastilie a León devět apod.). Provinční správní struktura má historicky i praktickou funkci (například koordinace mezi obcemi a stát), ale hlavní výkonná a zákonodárná moc dnes leží na úrovni autonomních společenství a centrální vlády.
Jazyky
Úředním jazykem v celém Španělsku je španělština (kastilština). Ve šesti autonomních společenstvích je vedle španělštiny uznán i další úřední jazyk („spoluzákonný“):
- Katalánsko: Katalánština a okcitánština (okcitánština je oficiální především v údolí Val d'Aran jako araneština)
- Valencijské společenství: katalánština (v této oblasti nazývaná valencijština)
- Baleárské ostrovy: katalánština (místní dialekty – mallorquín, menorquín, ibicenco)
- Galicie: galicijština
- Baskicko: baskičtina (euskara)
- Navarra: baskičtina (oficiální pouze v severních oblastech a na hranici s Baskickem)
Rozsah používání a výuky těchto jazyků se liší podle regionu; v některých oblastech jsou vedle právního uznání silné politiky pro jejich podporu ve školství a veřejné správě. Některá společenství si rovněž ujednala zvláštní fiskální nebo správní pravomoci (např. speciální daňové a finanční dohody v Baskicku a Navarrě známé jako "fueros" nebo ekonomické dohody).
Seznam autonomních společenství a jejich hlavních měst
Níže je přehled 17 autonomních společenství s uvedením města, kde sídlí jejich vláda (hlavní město společenství):
- Andalusie (její hlavní město je Sevilla)
- Aragonsko (jeho hlavním městem je Zaragoza)
- Asturie (její hlavní město je Oviedo)
- Baleárské ostrovy (hlavní město Palma de Mallorca)
- Baskicko (jeho hlavním městem je Vitoria)
- Kanárské ostrovy (mají dvě hlavní města - Las Palmas de Gran Canaria a Santa Cruz de Tenerife)
- Kantábrie (její hlavní město je Santander)
- Kastilie-La Mancha (její hlavní město je Toledo)
- Kastilie a León (hlavním městem je Valladolid)
- Katalánsko (jeho hlavním městem je Barcelona)
- Extremadura (její hlavní město je Mérida)
- Galicie (její hlavní město je Santiago de Compostela)
- La Rioja (její hlavní město je Logroño)
- Madridské společenství (jeho hlavním městem je Madrid)
- Region Murcia (jeho hlavním městem je Murcia)
- Navarra (její hlavní město je Pamplona)
- Valencijské společenství (jeho hlavním městem je Valencie)
Autonomní města
Ceuta a Melilla jsou speciálními administrativními jednotkami nazývanými autonomní města. Mají kombinaci pravomocí autonomního společenství, provincie a obce a zvláštní postavení z hlediska správy a bezpečnosti kvůli své poloze v severní Africe.
Krátké shrnutí
- Španělsko = 17 autonomních společenství + 2 autonomní města.
- 50 provincií — základní administrativní jednotky, které byly sjednoceny v rámci moderního systému autonomií po roce 1978.
- Španělština je úředním jazykem celonárodně; v šesti společenstvích existují vedle ní i oficiální regionální jazyky (katalánština/valencijština, galicijština, baskičtina, okcitánština v údolí Val d'Aran).
- Rozsah pravomocí a financování společenství se liší podle jejich statutů a dohod s centrem (některé regiony mají větší fiskální autonomii).