Parcae
V římské mytologii byly Parky (v jednotném čísle Parky) ženskými personifikacemi osudu. V angličtině se jim často říká Fates. Jejich řeckým ekvivalentem byly Moirai. Řídily "nit života" každého smrtelníka i nesmrtelného. Parky se báli i bohové.
Jména tří Parků byla následující:
- Nona (řecký ekvivalent Clotho), která na svém vřetenu spřádala nit života;
- Decima (řecky Lachesis), která měřila nit života;
- Morta (řecky Atropos), která přetrhla nit života a vybrala způsob, jakým člověk zemře.
Nejstaršími známými doklady o těchto božstvech jsou tři malé stély (cippi). Byly nalezeny nedaleko starověkého Lavinia krátce po druhé světové válce. Je na nich nápis:
Neuna fata, Neuna dono, Parca Maurtia dono
Jsou zaznamenána jména dvou ze tří římských Parků (Neuna = Nona, Maurtia = Morta) a souvisí s pojmem fata.
Jedním z pramenů pro Parcae jsou Ovidiovy Metamorfózy, II 654, V 532, VIII 452, XV 781.
Les Parques (Parky, asi 1885), Alfred Agache
Tři parky spřádající osud Marie Medicejské ( 1622-1625), Peter Paul Rubens
Související stránky
- Norny, obdoba sudiček v severské mytologii.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byli Parkové v římské mytologii?
Odpověď: Parky byly v římské mytologii ženskými personifikacemi osudu.
Otázka: Jak se Parky často nazývaly v angličtině?
Odpověď: Parky se v angličtině často nazývaly Fates.
Otázka: Co Parcae v římské mytologii ovládaly?
Odpověď: Parcae v římské mytologii ovládaly "nit života" každého smrtelníka i nesmrtelného.
Otázka: Báli se bohové v římské mytologii Parků?
Odpověď: Ano, v římské mytologii se Parků báli i bohové.
Otázka: Jak se v římské mytologii jmenovali tři Parcae?
Odpověď: Tři Parcae se v římské mytologii jmenovaly Nona, Decima a Morta.
Otázka: Jaké byly role jednotlivých Parcae v římské mytologii?
Odpověď: Nona spřádala na svém vřetenu nit života, Decima měřila nit života a Morta v římské mytologii nit života přetínala a vybírala způsob, jakým člověk zemře.
Otázka: Jaký je jeden zdroj informací o Parcích v římské mytologii?
Odpověď: Jedním ze zdrojů informací o Parcích v římské mytologii jsou Ovidiovy Metamorfózy s odkazy v knize II, knize V, knize VIII a knize XV.