Politika známá jako "One Unit" (v češtině Politika jedné jednotky) představovala státní program, jehož účelem bylo sjednotit několik samosprávných celků Západního Pákistánu do jedné administrativní jednotky. Počátky návrhu sahají k prohlášení předsedy vlády Muhammad Ali Bogra, které bylo veřejně oznámeno 22. listopadu 1954, a k následnému nařízení z 5. října 1955, vydanému úřadujícím generálním guvernérem Iskanderem Mirzou.
Původ a cíle
Hlavním motivem byla snaha o administrativní a politickou rovnováhu mezi dvěma geografickými křídly státu. Spojením čtyř provincií Západního Pákistánu do jediné jednotky se chtělo dosáhnout parity s převážně bengálsky mluvícím Východním Pákistánem. Režim prosazoval, že centrální struktura zjednoduší řízení, sníží regionální rivalitu a posílí jednotu federace.
Hlavní rysy
- Sloučení provinčních administrací do jediné správní entity zvané Západní Pákistán (West Pakistan).
- Centralizace rozhodovacích pravomocí — oslabení místních sněmů a posílení federálních institucí.
- Proměna politické reprezentace tak, aby křídla státu byla na papíře rovnocenná, i když demograficky odlišná.
Veřejná správa se díky tomu častěji spoléhala na úředníky a někdy i na armádní elitu, což změnilo lokální politickou rovnováhu a zvýraznilo rozdíly mezi centrální mocí a regionálními nároky.
Důsledky a protesty
Politika jedné jednotky vyvolala odpor u mnoha etnických a regionálních skupin — zejména u Sindhů, Paštunů a Balochů — kteří považovali sloučení za opatření potlačující jejich jazykové, kulturní a politické zájmy. Kritici upozorňovali na to, že centralizace oslabuje místní autonomii a zvyšuje napětí mezi centrem a periferii.
Zrušení a následky
One Unit formálně přetrvávala přes jednu a půl dekády. Postupné politické otřesy, vojenské intervence a eskalující regionální nespokojenost vedly k jejímu zrušení v roce 1970, kdy byly původní provincie opět obnoveny. Zrušení mělo dlouhodobý vliv na vývoj federálního uspořádání, na etnické hnutí a nakonec i na osud Východního Pákistánu — oblasti, jež se v následujícím roce stala nezávislým státem. Pro další studium politických a právních aspektů lze použít obecné přehledy a archivní analýzy dostupné u specializovaných zdrojů: federální dokumenty, studie o provinciích, nebo biografie klíčových aktérů jako předseda vlády a historické přehledy Východního křídla. Další materiály a souhrnné rozbory najdete též v pramenech označených v odborné literatuře o Západním Pákistánu a v politických profilech Muhammad Ali Bogra.