V kontextu biogeografie znamená neotropický nebo neotropický druh jednu z osmi suchozemských ekozón světa. Tato ekozóna zahrnuje Jižní a Střední Ameriku, mexické nížiny, karibské ostrovy a jižní Floridu, protože tyto oblasti sdílejí velké množství skupin rostlin a živočichů.
Někdy se používá jako synonymum pro tropickou oblast Jižní Ameriky, ačkoli tato ekozóna zahrnuje také mírný jih Jižní Ameriky. Její fauna a flóra se liší od nearktické oblasti (která zahrnuje většinu Severní Ameriky), protože oba kontinenty jsou od sebe dlouho odděleny. Vznik Panamského průlivu spojil oba kontinenty před 2 až 3 miliony let, což vedlo k tzv. Velké americké biologické výměně (Great American Biotic Interchange), kdy se některé skupiny organismů rozšířily mezi kontinenty.
Rozloha a ecoregiony
Neotropická oblast zahrnuje více tropických deštných lesů než kterákoliv jiná ekozóna. Tyto lesy se táhnou od jižního Mexika přes Střední Ameriku a sever Jižní Ameriky až po jižní Brazílii a zahrnují rozsáhlý Amazonský deštný prales. Kromě Amazonie sem patří i další významné ecoregiony, např.:
- Atlantský les (Mata Atlântica) na východním pobřeží Brazílie
- Chocó-Darién (bohaté na srážky oblasti v Kolumbii a Ekvádoru)
- Andské mlžné (cloud) lesy ve vyšších nadmořských výškách
- Cerrado (savany a křoviny v Brazílii)
- Pantanal (největší sladkovodní bažiny světa)
- Karibské ostrovy a suché i vlhké ostrovní biomy
Biodiverzita a endemismus
Neotropická ekozóna patří mezi nejbohatší oblasti světa z hlediska biologické rozmanitosti. Obsahuje obrovské množství druhů rostlin i živočichů, často s vysokým podílem endemických taxonů (druhů vyskytujících se pouze v určité oblasti). Příklady charakteristických skupin:
- Mléčnaté a suchomilné rostliny: palmy, orchideje, bromélie a velké množství epifytů typických pro deštné lesy.
- Savci: nový světový primáti (např. marmoseti, kapucíni), jaguár (Panthera onca), lenochodi (Bradypus, Choloepus), mravenečníci a pásovci (Xenarthra).
- Ptáci: kolibříci, tukanovití, papoušci, trogoni a mnoho druhů pěvců typu tanagerů.
- Plazi a obojživelníci: jedovaté pralesní žabky (např. dendrobatidé), anakondy, kajmani a bohaté množství geckónů a hadů.
- Sladkovodní fauna: bohatství ryb včetně piraní, cichlid a mnoha endemitů říčních systémů (Amazonka, Orinoko).
- Marine a pobřežní skupiny na karibských ostrovech a v mangrovech.
Biogeografická historie
Vývoj neotropické fauny a flóry je úzce spojen s geologickou minulostí Jižní Ameriky. Po rozdělení kontinentů v době rozpadání Gondwany probíhala dlouhá izolace, během níž se vyvinuly unikátní skupiny, jako jsou xenarthry nebo někteří endemičtí plazí a obojživelní druhy. Spojení s Severní Amerikou přes Panamský průliv před 2–3 miliony lety umožnilo migraci řady skupin oběma směry a významně ovlivnilo současné rozšíření mnoha druhů.
Hrozby a ochrana
Navzdory své důležitosti je neotropická oblast pod silným tlakem lidské činnosti. Hlavní hrozby zahrnují:
- Odlesňování pro zemědělství, pastviny a plantáže (např. sója, palma olejná)
- Rozsáhlé kácení a fragmentace lesů
- Licencované i nelegální těžby nerostných surovin a vyčerpávání půdy
- Výstavba přehrad a změny hydrologických režimů
- Klimatické změny, které mění srážkové vzorce a zvyšují riziko požárů
- Znečištění vod a invazní nepůvodní druhy
Tato destrukce již vedla k úbytku části biologické rozmanitosti, jak ukázalo rozsáhlé odlesňování na konci 20. století. Ochranná úsilí zahrnují tvorbu národních parků, chráněných oblastí, programy obnovy, udržitelnější lesnické a zemědělské postupy a projekty podporující práva a tradice místních a domorodých společenství.
Význam pro lidstvo
Neotropická oblast poskytuje klíčové ekosystémové služby: regulaci klimatu (vázání uhlíku), zásobování vodou, opylování kulturních a divokých plodin, zdroje potravy a léčivých rostlin a živobytí pro miliony lidí, včetně mnoha domorodých komunit, které mají hluboké ekologické znalosti a hrají důležitou roli při zachování přírody.
Závěr
Neotropická ekozóna je jednou z nejvýznamnějších a nejbohatších oblastí světa z hlediska biologické rozmanitosti. Její ochrana je kritická pro udržení globálního biodiverzitního bohatství i pro stabilitu klimatu a obživu místních společenství. Úspěšná ochrana vyžaduje kombinaci vědeckého výzkumu, mezinárodní spolupráce, místních iniciativ a udržitelných ekonomických alternativ.