Čína je zemí velké etnické rozmanitosti. V Číně žije nejvíce lidí na světě a státní statistiky formálně rozlišují 56 národností. V oficiálním čínském kontextu se používají výrazy 族 zú nebo 民族 mínzú. Přibližně devadesát procent obyvatel tvoří Han (汉族, Hànzú). Zbytek populace tvoří řada etnických menšin, které se liší jazykem, náboženstvím, zvyky i historickými zkušenostmi. Pro základní orientaci v této problematice viz Čína a obecné údaje o obyvatelstvu.

Charakteristika a rozložení

Etnické skupiny se v Číně liší svou geografickou koncentrací. Některé menšiny mají historicky pevné domovy ve vymezených regionech — například Ujgurové na severozápadě, Tibetští Tibettané na jihozápadě nebo Mongolové v severních provinciích. Jiné skupiny jsou rozptýlené napříč provinciemi a žijí v městských i venkovských oblastech. Rozdíly se projeví v jazyce (systémy sinotibetské, turkické, tunguzské a další), v kultuře a v náboženství; proto hrají významnou roli místní tradice a komunální instituce. Více o kulturních aspektech lze nalézt u zdrojů o kulturách a historii.

Hlavní menšiny

  • Zhuang: jedna z nejpočetnějších menšin, soustředěná hlavně v autonomní oblasti Guangxi.
  • Hui: většinou muslimská komunita roztroušená po celé zemi, často s čínsky mluvící kulturou.
  • Manchu: historicky vládnoucí elita dynastie Čching, dnes kulturně silně integrovaná s Han populací.
  • Ujgurové: turkický národ s převážně muslimským vyznáním a vlastními kulturními zvyklostmi.
  • Miao a Yi: etnické skupiny s bohatými folklorními tradicemi a vlastními jazyky.
  • Tibeťané a Mongolové: národy se silným regionálním identitním citem, často v autonomních územích.

Pro podrobnější přehled o konkrétních skupinách, jejich jazycích a kulturních zvláštnostech jsou dostupné specializované studie a statistiky; viz také zdroje označené jako etnické profily a regionální informace.

Politika, administrativa a historie

V moderní době byla etnická klasifikace v Číně systematicky zpracována v poválečném období; státní uznání 56 národností je výsledkem administrativního procesu. Pro některé skupiny byly zřízeny autonomní oblasti, prefektury a okresy s cílem zachovat jazykovou a kulturní autonomii a umožnit specifická administrativní řešení. Státní politika kombinuje podporu kulturního dědictví a jazykových programů s úsilím o hospodářský rozvoj dotčených oblastí; současně existují sporné otázky týkající se asimilace, náboženské svobody a práv menšin. O historickém i politickém kontextu viz dále politické rámce a sociální studie.

Porozumění národnostem Číny vyžaduje kombinaci demografických údajů, historického kontextu a znalosti místních tradic. Etnická rozmanitost ovlivňuje kulturu, jazykovou politiku i regionální rozvoj a představuje důležitou součást současné čínské společnosti.