Země Marie Byrdové je rozsáhlé území v Antarktidě, které se rozkládá přibližně mezi 158° z. d. a 103°24' z. d. Nachází se mezi Rossovým ledovým šelfem a Rossovým mořem na západě a Tichým oceánem na severu; na východě se táhne k linii mezi čelem Rossova šelfového ledovce a Osmým pobřežím. Oblast zahrnuje pás mezi Rockefellerovou plošinou a Eights Coast. Název udělil kontradmirál Richard E. Byrd v roce 1929 na počest své manželky Marie, poté co ji při svých leteckých a pozemních průzkumech prozkoumal.

Geografie a přírodní poměry

Je to převážně ledem pokryté území s pásy odhalených skalních výchozů podél pobřeží a v horských hřbetech. Typické rysy krajiny zahrnují:

  • pohoří a hřbety – mezi nejvýznamnější patří Ford Ranges a Executive Committee Range (včetně sopky Mount Sidley, nejvyšší sopky v Antarktidě);
  • vulkanická aktivita – oblast patří k západoantarktickému vulkanickému komplexu, najdou se zde vyhaslé i relativně mladé sopky;
  • ledové šelfy a ledovce – rozsáhlé šelfové ledovce a mohutné souvislé ledovcové toky ústí do moře; vnitrozemí je silně zaledněné;
  • klima – extrémně chladné, suché (polární poušť) s častými katabatickými větry a nízkým množstvím srážek;
  • životní prostředí – bez stálého lidského osídlení; pobřežní oblasti hostí mořské ptactvo a mořské savce, vnitrozemí je téměř bez vegetace (místy řasy, lišejníky na skalních výchozech).

Historie průzkumu a výzkumu

Oblast prozkoumával Byrd během svých expedičních letů v letech 1928–1930 a později; americké expedice v meziválečném období a po druhé světové válce (např. Operation Highjump 1946–47, Operation Deep Freeze) mapovaly rozsáhlejší části pobřeží i vnitrozemí. V roce 1957 byla zřízena americká výzkumná stanice Byrd Station, která sloužila pro geofyzikální a glaciologický výzkum (stanice byla provozována v různých režimech a některé její části bývaly sezónně obsazovány).

Politický status

Oblast leží v tak izolované části Antarktidy, že si na její většinu — konkrétně východní část od 150° z. d. — nikdo nečinil oficiální nárok. Území samo o sobě není státem; v důsledku toho se často uvádí jako největší jednotlivé nevyhlášené území na Zemi. Celková plocha Marie Byrdovy země společně s Osmým pobřežím se uvádí kolem 1 610 000 km².

V roce 1939 americký prezident Franklin D. Roosevelt údajně vybídl členy antarktické expedice, aby si nárokovali území; některé americké mapy a dokumenty (včetně výroků části Ministerstva obrany USA) později označovaly tuto oblast jako prostor s „pevným základem“ pro případný americký nárok. Nicméně žádný formální, mezinárodně uznaný nárok na východní část nebyl oficiálně vznesen a po podepsání systému antarktických smluv v roce 1959 jsou jakékoli nové suverénní nároky pozastaveny.

Část území západně od 150° z. d. leží v rámci Rossovy dependence, kterou administrativně uplatňuje Nový Zéland (Rossova dependence), takže v praxi je politický status této části odlišný od zbytku Země Marie Byrdové.

Vědecký význam

Marie Byrd Land má pro vědu velký význam: studium ledovců, stabilita západoantarktického ledového příkrovu, vulkanismus a paleoklimatologie jsou hlavními oblastmi zájmu. Vědecké organizace pořádají dočasné tábory a sezónní základny, aby prováděly geofyzikální měření, vrtby ledu, geologický průzkum a sledování klimatických změn. Díky své izolaci a relativně nedotčenému stavu je oblast cenná pro sledování dlouhodobých přírodních procesů bez výrazného lidského vlivu.

Doprava a osídlení

V oblasti nejsou trvale obydlené osady; veškeré lidské přítomnosti jsou vědecké expedice a dočasné tábory. Přístup je možný letecky přes ledové dráhy a vrtulníky nebo lodí tam, kde to umožňuje ledová situace; logistika je náročná kvůli extrémním povětrnostním podmínkám a izolaci.

Obvykle odborníci rozdělují Zemi Marie Byrdové na několik pásů podle charakteru krajiny — pobřežní pásmo, horské pásmo, vulkanické oblasti, ledovcová pole a vnitrozemské pláně — které se převážně střídají od západu k východu a tvoří komplexní, z vědeckého hlediska zajímavou oblast Antarktidy.