Zvon svobody je důležitým a slavným symbolem americké nezávislosti (svobody). Původně visel ve Státním domě v Pensylvánii (dnes známém jako Independence Hall) a stal se jedním z nejrozpoznatelnějších národních symbolů Spojených států. Zvon byl objednán v Londýně u londýnské firmy Lester and Pack (později Whitechapel Bell Foundry) v roce 1752. Na zvonu je vytesán nápis „Proclaim LIBERTY Throughout all the Land unto all the Inhabitants Thereof“, česky zhruba „Vyhlaste LIBERTY po celé zemi všem jejím obyvatelům“; tato slova pocházejí z knihy Leviticus 25:10. Po příjezdu do Filadelfie praskl zvon při prvním zkušebním zazvonění a byl dvakrát přeléván místními zvonaři Johnem Passem a Johnem Stowem; právě jejich jména a rok lití (MDCCLIII) jsou na zvonu uvedeny. Zvon váží přibližně 2 080 liber (cca 942 kg) a byl původně určen ke svolávání zákonodárců i k oznamování veřejných shromáždění a významných událostí.

Role při založení republiky a vznik legend

V době čtení Deklarace nezávislosti a dalších revolučních událostí roku 1776 se ve městě rozezněly zvony; přímý zápis o tom, že by právě tento konkrétní zvon zazvonil při oznámení Deklarace, však chybí. Většina historiků soudí, že v ten den zazvonily jiné městské zvony. Popularitu a lidový význam získal zvon zejména v 19. století, kdy ho abolicionistická hnutí přijala jako symbol boje proti otroctví a začala jej nazývat „Liberty Bell“. Velká, dnes dobře známá prasklina vznikla někdy na počátku 19. století; tradice uvádějí několik možných okamžiků – jedním z nich je smuteční zvonění po úmrtí předsedy Nejvyššího soudu Johna Marshalla v roce 1835, jiné prameny pak zmiňují pozdější rozšíření trhliny při pokusu o zvonění v polovině 19. století.

Mýty, turismus a poškozování

Jedna z nejrozšířenějších legend vznikla v roce 1847, kdy se objevila povídka, podle níž měl starý zvoník 4. července 1776 zazvonit na oslavu rozhodnutí Druhého kontinentálního kongresu o nezávislosti. Ve skutečnosti se 4. července nezavršilo formální vyhlášení deklarace v podobě, jak ji dnes známe, takže tato podoba příběhu je spíše literární než historická. Přesto si tuto verzi mnozí lidé a někteří historici vzali za svou a legenda se rychle rozšířila. Od konce 19. století až do počátku 20. století se zvon stal předmětem masového zájmu turistů; návštěvníci si dokonce odlamovali malé kousky jako suvenýry, čímž se povrch zvonu dál poškodil. Poslední taková „exkurze“ pro sběratele byla podle záznamů uskutečněna v roce 1915; město Filadelfie pak další podobné žádosti postupně odmítlo.

Současný stav a symbolika

Dnes je zvon vystaven v Liberty Bell Center v Independence National Historical Park ve Filadelfii, kde jej mohou návštěvníci prohlédnout zblízka, ale není běžně používán k zvonění. Jeho prasklina je považována za součást historického artefaktu a samotný zvon zůstává silným symbolem amerických ideálů svobody, občanských práv a vzpomínky na boj za rovnost. V průběhu 19. a 20. století se jeho obraz a jméno objevovaly v hnutích za zrušení otroctví, v ženském hnutí za volební právo i v pozdějších občanských kampaních za rovnoprávnost.

Co si zapamatovat

  • Zvon svobody byl objednán v Londýně v roce 1752 a později přelit dvěma místními zvonaři.
  • Na zvonu je nápis z knihy Leviticus, který odkazuje k myšlence vyhlášení svobody.
  • Historické záznamy o jeho zvonění při Deklaraci nezávislosti nejsou přímé; legendy o 4. červenci 1776 vznikly až v 19. století.
  • Jeho prasklina a lidová symbolika ho proměnily z místního zvonu v národní ikonu; dnes je vystaven jako památka v centru Filadelfie a slouží jako memento americké historie a pokračujících ideálů svobody a práv.