Liancourtské skály

Geografie

Liancourt Rocks se skládá ze dvou ostrůvků, které jsou od sebe vzdálené 150 metrů. Tyto ostrůvky se nazývají Západní ostrůvek a Východní ostrůvek. Západní ostrůvek je větší z obou ostrůvků. Celkem se zde nachází asi 90 ostrůvků a útesů. Ostrovy a skály mají sopečný charakter. Celkem 37 z těchto ostrůvků je uznáno jako trvalá pevnina. Východní ostrůvek vznikl před 4,5 miliony let. Ulleungdo vznikl o 2 miliony let později. Oba rychle podléhají erozi a zvětrávání.

Celková rozloha ostrůvků je asi 187 450 metrů čtverečních. Jejich nejvyšší bod je 169 metrů na západním ostrůvku. Západní ostrůvek má rozlohu asi 88 640 metrů čtverečních, východní ostrůvek asi 73 300 metrů čtverečních. Liancourt Rocks leží na 131°52′ východní délky a 37°14′ severní šířky. Západní ostrůvek leží na 37°14′31″ s. š., 131°51′55″ v. d. a východní ostrůvek na 37°14′27″ s. š., 131°52′10″ v. d. Hlavní pobřežní linie ostrovů jsou od korejské pevniny vzdáleny 217 km a od hlavního japonského ostrova Honšú 212 km. Nejbližší korejské území (Ulleung-do) je vzdáleno 87 km a za příznivého počasí může být vidět; nejbližší japonské území (ostrovy Oki) je vzdáleno 157 km.

Západní ostrůvek je tvořen jediným vrcholem. Podél pobřeží se nachází mnoho jeskyní. Útesy východního ostrůvku jsou vysoké asi 10 až 20 metrů. Jsou zde dvě jeskyně umožňující přístup do moře a také kráter.

Ekonomika

Na ostrůvcích pobývá 40 Korejců,^[] několik korejských poskytovatelů telekomunikačních služeb (jmenovitě SK Telecom, KT a LG U+) rovněž nainstalovalo stanice na Liancourt Rocks, aby pokryli ostrůvky jihokorejskou bezdrátovou telefonní sítí.^[] Z Ulleung-do sem také jezdí pravidelná trajektová doprava.

Přestože samotné ostrůvky jsou sotva obyvatelné, ve výlučné ekonomické zóně, která je obklopuje, se nacházejí bohatá loviště a možné zásoby zemního plynu. Do roku 2006 se očekávané zásoby nenašly. V okolí ostrůvků žije celá řada ryb a také mořských řas, chaluh, mořských plžů a škeblí. Hlavními úlovky rybolovu v oblasti jsou olihně, aljašský pollock, treska obecná a chobotnice. Vyskytuje se zde 102 druhů mořských řas, i když mnohé z nich nemají žádnou hospodářskou hodnotu.

Tato oblast bývala jedním z největších hnízdišť lachtanů (Zalophus californianus japonicus) a vhodným místem pro jejich lov a na konci období Meidži (1868-1912) také místem pro získávání abalone. Až do 50. let 20. století byli lachtani na ostrůvcích pozorováni dobrovolnými strážci.

Více než 900 korejských občanů uvádí, že žije na ostrovech. Totéž tvrdí více než 2 000 Japonců. Trvale zde však žijí pouze dva lidé, korejský manželský pár.

Cestovní ruch

Vzhledem k tomu, že jsou klasifikovány jako přírodní rezervace, je nutné zvláštní povolení, aby turisté mohli na ostrůvcích přistát a ne je jen obletět. V roce 2003 zde bylo zaznamenáno 1 507 a v roce 2004 1 597 turistů. Návštěvníci většinou přijíždějí lodí z Ulleung-do.

V roce 2005 se na ostrůvcích konal první svatební obřad. Jihokorejský pár si toto místo vybral na protest proti japonským územním nárokům.

Klima

V Liancourt Rocks mohou panovat drsné povětrnostní podmínky. Důvodem je její poloha a malá rozloha. Někdy se stává, že lodě nemohou v zimě zakotvit kvůli silnému severozápadnímu větru. Podnebí je teplé a vlhké. Je silně ovlivňováno teplými mořskými proudy. Během roku zde hodně prší (roční průměr - 1324 mm), občas padá sníh. Častým jevem jsou mlhy. V létě převládají jižní větry. Voda kolem ostrůvků má na jaře, kdy je nejchladnější, kolem 10 stupňů Celsia. V srpnu se otepluje na přibližně 25 stupňů Celsia.

Ekologie

Stejně jako v případě Ulleung-do jsou ostrůvky tvořeny sopečnými skalami, na kterých je jen tenká vrstva půdy a mechu. Na ostrůvcích bylo kromě místního mořského života zaznamenáno asi 80 druhů rostlin, přes 22 druhů ptáků a 37 druhů hmyzu.

Od počátku 70. let 20. století byly vedle původní flóry a fauny vysazovány stromy a některé druhy květin. (Stromy jsou podle mezinárodního práva nutné k tomu, aby byly ostrůvky uznány za přírodní ostrovy, nikoliv za útesy.)

V 90. letech 20. století vyhlásila Jižní Korea Liancourtské skály za "přírodní památku č. 336". Někteří ptáci na ostrovech skutečně žijí, ale většina z nich je využívá jen jako zastávku k přeletu jinam. Na ostrovech žije buřňák vidloocasý, střihavka pruhovaná a racek černohlavý. Počet hnízdících ptáků, kteří byli na skalách spočítáni, však v posledních letech klesá.

V roce 1999 byly ostrůvky jihokorejskou vládou prohlášeny za zvláštní chráněnou oblast. Jsou starší než všechny ostatní korejské sopečné ostrovy včetně Ulleung-do.

V roce 2005 bylo oznámeno, že vědci z Korejské republiky identifikovali ve vodách u ostrůvků tři nové rody a pět nových druhů bakterií. Jedná se o rody Dokdonella koreensis, Dokdonia donghaenensis a Donghae dokdoensis. Nově identifikované druhy jsou Virgilbacillus dokdoensis, Maribacter dokdoensis, Marimonas dokdoensis, Polaribacter dokdoensis a Porphyrobacter dokdoensis.

Strategická poloha

Ostrůvky mají význam nejen z ekonomických důvodů^[] , ale také z vojenských důvodů^[] . Občas sloužily jako vojenská základna, zejména během rusko-japonské války. Jihokorejská vláda na ostrůvcích vybudovala radarovou stanici a přistávací plochu pro vrtulníky, což jí umožňuje sledovat zahraniční námořní síly^[] .

Doplňující poznámka ke sporu

Jihokorejské ozbrojené síly zajaly 3929 a zabily 44 Japonců v letech 1952-1965, dokud nebyla stanovena linie Syngman Rhee. Spor mezi Jižní Koreou a Japonskem o ostrovy se rozhořel v roce 2008 díky novým japonským školním učebnicím, v nichž jsou ostrovy zmíněny, a červencové návštěvě jihokorejského premiéra. Před deseti lety na ostrovech nežili žádní lidé. Jižní Korea však začala ostrov osídlovat, aby posílila svůj nárok. Jižní Korea trvá na tom, že ostrůvek se v minulosti jmenoval Usan-do nebo Sokdo a později se přejmenoval, ale neexistuje žádný historický důkaz, který by prokazoval, kdy se název změnil.

V Ruskových dokumentech z roku 1951 se uvádí: "Pokud jde o ostrov Dokdo, jinak známý jako Takešima nebo Liancourtovy skály, tento normálně neobydlený skalní útvar nebyl podle našich informací nikdy považován za součást Koreje a přibližně od roku 1905 spadá pod jurisdikci pobočky Oki Islands v japonské prefektuře Šimane. Nezdá se, že by si na tento ostrov někdy dříve činila nárok Korea."

Historie

512: Ve 13. roce vlády sillského krále Jijeunga dobyl Isabu zemi deštníků a připojil ji k území Silly (Záznamy o Třech královstvích).

An Yong-bok, rybář : a 1693 šógunát smutek, Japonsko násilně odstraněny a zjistit, proč v oceánu poblíž Ulleungdo na Dokdo a Ulleung Island je korejské území Seogye pro získání (Anály vlády. historie).

Banpo Uldo Ulleung Island krále Gojong, císařský dekret č. 41 : 1900, logistiky a průvodce a jako Dokdo uldogun na bude mít za následek jurisdikce

Takešima v roce 1905 : Japonsko, Dokdo, (Takeshima) u Shimane a jako číslo 40, a že Japonsko bude mít za následek (Japonsko-korejská smlouva z roku 1905 v listopadu 1905, ke ztrátě suverenity,).

V roce 1907: jurisdikce Ulleungdo a Dokdo v provincii Gangwon přešla ve dvou rychlostech na provincii Gyeongsang.

V roce 1946 : gho scapin v (Allied Supreme Command) (vrchní velitelství spojeneckého velení) pododstavci na 677 v souladu s Japonskem vyloučen z kontroly nad Dokdo.

Dokdo : 1953 a dobrovolnické (plukovník 32 agentů, hongsunchil) posádkové organizace.

A 1956 : Národní policie, Dokdo kvůli výdajům.

Dokdo : v roce 1981, první registrační karta rezidenta (Choi Jong-Duk Dodong-ri, Ulleung-eup, koupeno 67).

Státní kulturní památka : 1982, a byla vyhlášena jako přírodní památka č. 336 (Dokdo mořských řas líhniště).

1998: Podpis dohody o rybolovu mezi Šinhanem a Japonskem.

Státní kulturní statek : v roce 1999 a organizace pro správu a přírodní památka č. 336, Dokdo a změna názvu směrnice pro správu, kulturní dědictví (→ Dokdo a Dokdo řasy reprodukovat oblast ochrany přírodních zdrojů).

Dodong-ri koupil 42 : číslo parcely k 76 / Administrativní rozdělení : název a číslo (Dodong-ri → Východní ostrov a Dokdo, (otevření. - třída 1 - 2 třída : kraje), 2000 → Dokdo, hora, na 37 k 1.

Dokdo a ministerstvo informací a komunikací : v roce 2003, poštovní číslo "799 - 805".

2005: Zrušení označení 11 veřejných prostranství (Dongdo) včetně stezky (systém povolenek → přechod na systém hlášení) a Zip Bungyeong (1-37 hor → 1-96 ulic).

A 2008 : Adresování nové adresy "Dokdo to Kim Isabu" a "Dokdo An Yong-bok gil" podle změn v.