AlegsaOnline.com

Kurt Vonnegut — autor Jatek č. 5, americký satirik a sci‑fi spisovatel

Kurt Vonnegut — autor Jatek č. 5: americký satirik a sci‑fi spisovatel známý černým humorem, humanismem a vlivnými romány.

Autor: Leandro Alegsa

17-03-2026

Kurt Vonnegut mladší (vyslovováno /ˈvɒnɨɡət/; 11. listopadu 1922 – 11. dubna 2007) byl americký spisovatel. Ovlivnil mnoho dalších spisovatelů. Ve své tvorbě kombinoval satiru, černou komedii a science fiction. Mezi jeho díla patří například Jatka číslo pět (1969), Kočičí kolébka (1963) nebo Snídaně šampionů (1973). Byl známý svým humanistickým přesvědčením a byl čestným předsedou Americké humanistické asociace. Kurt Vonnegut se v roce 1986 objevil ve filmu Zpátky do školy s Rodneym Dangerfieldem v hlavní roli.

Život

Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu v Indianě. Během druhé světové války sloužil v americké armádě; byl zajat německými jednotkami a jako válečný zajatec přežil ničivé bombardování Drážďan, které později zpracoval ve své nejslavnější knize Jatka číslo pět. Zkušenost z války silně ovlivnila jeho pohled na lidskou krutost, absurditu konfliktu a na pomíjivost života, což se pravidelně objevuje v jeho dílech.

Dílo a témata

Vonnegutova tvorba kombinuje satiru, černý humor a prvky science fiction. Ve svých románech často používá jednoduchý, přímý styl, ironii a prvky metafikce — narušuje tradiční vyprávěcí postupy, prolíná autobiografické prvky s fikcí a opakovaně se vrací k otázkám svobodné vůle, odpovědnosti jedince, technologického pokroku a etiky vědy. V Jatkách číslo pět například opakuje větu „So it goes“ jako reflexi smrti a osudu.

Hlavní díla (výběr)

The Sirens of Titan (1959) – ranější román s prvky kosmického cestování a satiry.
Mother Night (1961) – příběh o morálce a identitě během a po válce.
Kočičí kolébka (1963) – satirický román o vědě, náboženství a zodpovědnosti.
God Bless You, Mr. Rosewater (1965) – satira na bohatství a filantropii.
Jatka číslo pět (1969) – nejznámější dílo, které vychází z autorových válečných zkušeností; stalo se kultovním textem protijaderného a protivojenského myšlení.
Snídaně šampionů (1973) – satira americké kultury a konzumerismu.
Deadeye Dick, Bluebeard, Timequake a další pozdější romány, které rozvíjejí jeho témata a styl.

Adaptace a vliv

Mnohá Vonnegutova díla byla adaptována pro film, divadlo a rozhlas. Jatka číslo pět se dočkala filmové adaptace v 70. letech. Jeho práce ovlivnila generace spisovatelů, publicistů i filmařů a často se objevuje v akademických kurzech zaměřených na americkou literaturu druhé poloviny 20. století.

Osobnost a odkaz

Vonnegut byl veřejně vystupujícím humanistou a kritikem totalitních ideologií i neuváženého technologického optimismu. Jeho styl — jasný jazyk, černý humor a morální citlivost — z něj učinil jednoho z nejčtenějších amerických autorů své doby. Po jeho smrti v roce 2007 zůstává jeho dílo předmětem čtenářského zájmu a literárního bádání; fráze, motivy a satirické postřehy z jeho knih pronikly do širší kultury.

Život

Rodina

Kurt Vonnegut mladší se narodil v Indianapolisu ve Spojených státech amerických. Jeho rodiče byli Kurt Vonnegut starší a Edith Lieberová. Byl nejmladší ze tří dětí. Jeho předkové přišli do Ameriky z Německa v roce 1855. Původně byli prosperujícími pivovarníky a obchodníky. Jeho otec i dědeček navštěvovali Massachusettský technologický institut a byli architekty v indianapoliské firmě Vonnegut & Bohn. Jeho pradědeček byl zakladatelem Vonnegutovy železářské společnosti, která byla v Indianapolisu jednou z institucí.

Raná léta

Vonnegut v květnu 1940 maturoval na střední škole Shortridge v Indianapolisu. Na podzim nastoupil na Cornellovu univerzitu. Studoval chemii, ale byl také zástupcem vedoucího redaktora a zástupcem šéfredaktora univerzitních novin s názvem The Cornell Daily Sun. Stejně jako jeho otec byl členem bratrstva Delta Upsilon. Během studia na Cornellu vstoupil Vonnegut do americké armády. Armáda ho převelela na Carnegie Institute of Technology a University of Tennessee, kde studoval strojní inženýrství. Na Den matek v roce 1944 spáchala jeho matka sebevraždu prášky na spaní.

Druhá světová válka

Zkušenosti Kurta Vonneguta jako vojáka a válečného zajatce měly hluboký a silný vliv na jeho psaní. Během války byl vojákem s nízkou hodností. Byl vojínem u 423. pěšího pluku 106. pěší divize. Vonnegut byl zajat během bitvy v Ardenách 19. prosince 1944. Byl ve vězení v německých Drážďanech. Stal se vůdcem mezi zajatci, protože uměl trochu německy. Německým dozorcům však řekl: "...jen co jim udělám, až přijdou Rusové...". Dozorci Vonneguta zbili a zabránili mu stát se vůdcem. V únoru 1945 zažil ohnivé bombardování Drážďan, které zničilo většinu města.

Vonnegutova skupina amerických válečných zajatců útok přežila. Němci je drželi v podzemní místnosti pro skladování masa na jatkách. Němci budovu nazvali Schlachthof Fünf (Jatka pět) a spojenečtí váleční zajatci tento název používali pro své vězení. Výsledkem útoku byla podle Vonneguta naprostá zkáza a smrt, kterou nikdo nedokázal pochopit. Tento zážitek mu dal podnět k napsání slavného románu Jatka číslo pět. Zážitek smrti a zkázy je ústředním tématem nejméně šesti jeho dalších knih. V knize Jatka číslo pět popsal, že město po bombardování vypadalo jako povrch Měsíce. Vyprávěl o tom, jak Němci nutí vězně pracovat. Museli se vloupat do sklepů a protiatomových krytů, aby posbírali těla. Museli tyto mrtvé pohřbívat všechny pohromadě ve velkých dírách, zatímco Němci po nich házeli kameny a křičeli nadávky. Vonnegut později řekl: "Bylo tam příliš mnoho mrtvol, které se nedaly pohřbít. Místo toho tam tedy Němci poslali vojáky s plamenomety. Všechny ostatky těchto civilistů byly spáleny na popel."

Vonneguta osvobodily jednotky Rudé armády v květnu 1945 na sasko-československé hranici. Americká armáda mu udělila Purpurové srdce. On však říkal, že to bylo směšné, protože nebyl vůbec těžce zraněn. V časopise Timequake napsal, že ocenění dostal za to, že dostal "omrzliny".

Práce po druhé světové válce

Po válce se Vonnegut stal postgraduálním studentem antropologie na Chicagské univerzitě. Pracoval také v chicagské městské zpravodajské kanceláři. Vonnegut přiznal, že nebyl dobrým studentem. Jeden z profesorů řekl, že z některých studentů budou profesionální antropologové, ale on mezi ně nepatřil. V knize Bagombo Tabačka Vonnegut napsal, že univerzita odmítla jeho první diplomovou práci. Týkala se kubistických malířů a vůdců indiánských povstání. Podle univerzity byla "neprofesionální".

Z Chicaga se přestěhoval do Schenectady ve státě New York. Pracoval v oddělení vztahů s veřejností pro společnost General Electric. Jeho bratr Bernard pracoval ve výzkumném oddělení stejné společnosti. Během pobytu v Schenectady žil Vonnegut v malé vesnici Alplaus. Vonnegut si pronajal byt v patře naproti dobrovolnému hasičskému sboru v Alplausu. Několik let byl aktivním dobrovolným hasičem. V tomto bytě je stále jeho psací stůl. U tohoto stolu napsal mnoho svých povídek, do jejichž spodní části vyryl své jméno. Chicagská univerzita později přijala jeho román Kočičí kolébka jako diplomovou práci, protože prý šlo o antropologický příběh. V roce 1971 mu udělili titul magistra.

V polovině 50. let Vonnegut krátce pracoval pro časopis Sports Illustrated. Byl požádán, aby napsal o dostihovém koni, který přeskočil plot a pokusil se utéct. Vonnegut celé dopoledne zíral na prázdný list papíru na psacím stroji. Pak napsal: "Ten kůň přeskočil ten zasranej plot," a odešel. Málem se chystal s psaním skončit, ale z Workshopu spisovatelů Iowské univerzity ho požádali, aby učil. Když tam byl, Kočičí kolébka se stala bestsellerem a on začal psát Jatka číslo pět. Tato kniha je dnes označována za jeden z nejlepších amerických románů 20. století. Je na seznamu 100 nejlepších knih časopisu Time a časopisu Modern Library. V roce 1961 vydal slavnou povídku Harrison Bergeron.

Vonnegut se přestěhoval do Barnstable v Massachusetts, města na mysu Cod. Byl ředitelem prvního dealerství Saab v USA.

Osobní život

Po návratu z druhé světové války se Kurt Vonnegut oženil s Jane Marií Coxovou. Milovali se od mládí. O jejich raném vztahu psal v několika svých povídkách. Manželé se rozešli v roce 1970. S Coxovou se rozvedl až v roce 1979, ale od roku 1970 žil Vonnegut s jinou ženou, fotografkou Jill Krementzovou. Ta se po Vonnegutově rozvodu s Coxovou stala jeho druhou manželkou.

Vychoval sedm dětí. Tři měl z prvního manželství s Coxovou. S Krementzem adoptovali jednu dceru jménem Lily. Tři byly děti jeho sestry Alice. Vonnegut je adoptoval poté, co zemřela na rakovinu.

Ze čtyř Vonnegutových adoptovaných dětí jsou tři jeho synovci: James, Steven a Kurt Adams. Vonnegut je adoptoval po strašlivém týdnu v roce 1958. Během tohoto týdne zahynul otec dětí James Carmalt Adams při vlakovém neštěstí a o dva dny později zemřela jejich matka. Ve svém románu Slapstick Vonnegut vyprávěl, jak dva dny před ní zemřel Alicin manžel. Její rodina se snažila manželovu smrt utajit. Ona se to však dozvěděla, když jí jiný pacient den před smrtí dal noviny. Tři chlapci měli mladšího bratra jménem Peter Nice. Byl ještě dítě, když jejich rodiče zemřeli. Peter odešel žít k otcovu bratranci do Birminghamu v Alabamě.

31. ledna 2001 zničil požár horní patro Vonnegutova domu. Nadýchal se kouře a čtyři dny byl v kritickém stavu v nemocnici. Přežil, ale jeho osobní dokumenty byly zničeny.

Vonnegut kouřil nefiltrované cigarety Pall Mall. Tento zvyk označil za "nóbl způsob, jak spáchat sebevraždu".

Vonnegut upadl ve svém domě na Manhattanu a poranil si mozek. Zemřel 11. dubna 2007.