Přehled

Kriegsmarine (německy "Válečné námořnictvo") byla oficiální námořní složka ozbrojených sil nacistického Německa v letech 1935–1945. Vznikla přejmenováním a rozšířením meziválečného Reichsmarine a doplnila ostatní složky Wehrmachtu, které tvořily dohromady německé válečné úsilí. Její mise zahrnovala obranu pobřeží, námořní blokády, průzkum, minování a především vedení protihabsobních operací proti spojenecké dopravě.

Organizace a hlavní části

Kriegsmarine byla organizována kolem několika klíčových typů sil: povrchových válečných lodí (bitevní lodě, křižníky, torpédoborce), ponorek (U‑boaty), minových sil a pomocných plavidel. Velitelé flotily a námořnictva zastávali funkce řízení taktiky a strategie; mezi nejvýznamnější představitele patřili Admirál Erich Raeder a později Großadmiral Karl Dönitz, specialista na ponorkovou válku.

Významné operace a role ve válce

Nejznámější součástí Kriegsmarine byly U‑bóty, které vedly rozsáhlou kampaň proti spojenecké obchodní plavbě v tzv. Bitvě o Atlantik. Taktika smeček ("wolfpacks") byla navržena k přerušení zásobovacích tras spojenců. Povrchové lodě a těžké křižníky se objevily v akcích jako bitva o Atlantik, invaze do Norska (Operace Weserübung) a jednotlivé střety, z nichž nejznámější jsou akce kolem bitevních lodí jako Bismarck nebo Tirpitz. Kriegsmarine nasazovala také miny, nasazovala pomocné obchodní ničitely a využívala dálkové obchodní ponorky a námořní komando operace.

Technika a taktika

  • Ponorky: prioritní zbraň ve strategiích přerušení zásob. U‑bóty ohrožovaly transporty z Ameriky a z kolonií.
  • Povrchové loďstvo: disponovalo moderními bitevními loděmi, křižníky a torpédoborci, ale kvůli omezeným zdrojům a silné protiválečné aktivitě spojenců nebylo schopné trvale ovládnout moře.
  • Minování a eskortní válka: významné pro ochranu vlastních přístavů a pro omezování pohybu soupeře.

Historie vzniku a mezinárodní souvislosti

Po první světové válce byla německá námořní kapacita omezena ustanoveními mírových smluv. Od poloviny 30. let, v rámci zbrojení Třetí říše, proběhla rozsáhlá obnova a rozšiřování námořních sil, přičemž v roce 1935 byla námořní složka oficiálně přejmenována na Kriegsmarine. Tento proces byl součástí širší remilitarizace, jež se dotýkala i dalších větví ozbrojených sil; v tomto kontextu je vhodné připomenout spojitost s Wehrmachtem a politickým zásahem do námořní politiky.

Důsledky a dědictví

Kriegsmarine sehrála v průběhu druhé světové války významnou, byť nakonec nedostatečnou roli při pokusu o izolaci Velké Británie a omezení spojeneckých zásobovacích tras. Po porážce Německa byla organizace rozpuštěna, její lodě byly ukořistěny nebo potopeny a někteří vedoucí velitelé skončili po válce v internaci a soudních procesech. Historie Kriegsmarine je studována jako příklad kombinace technické vyspělosti, taktické inovace i omezení strategických zdrojů a politických rozhodnutí. Pro další informace viz také přehledy o Německu a jeho vojenské organizaci: Německo, Nacistické Německo.