Kriegsmarine (německá výslovnost: [ˈkʁiːksmaˌʁiːnə], Válečné námořnictvo) byl název námořnictva nacistického Německa v letech 1935-1945. Nahradilo císařské německé námořnictvo z první světové války a meziválečné říšské námořnictvo. Kriegsmarine byla jednou ze tří oficiálních složek Wehrmachtu, ozbrojených sil nacistického Německa.
Kriegsmarine
Historie
Kriegsmarine vznikla během německého námořního zbrojení ve 30. letech 20. století. Versailleská smlouva omezila velikost německého námořnictva po první světové válce a také znemožnila Německu stavět ponorky. Do roku 1934 však Německo tajně nashromáždilo většinu dílů potřebných ke stavbě ponorek (tzv. U-bootů). Počátkem roku 1935 Hitler nařídil stavbu ponorek. V lednu 1939 byl nařízen plán Z, který požadoval stavbu mnoha námořních plavidel. Lodě Kriegsmarine bojovaly během španělské občanské války a druhé světové války. Velitelem Kriegsmarine byl Karl Dönitz.
Lodě
Nejznámějšími loděmi Kriegsmarine byly ponorky. Většina z nich byla postavena po opuštění plánu Z na začátku druhé světové války. Vlčí smečky byly skupiny ponorek, které napadaly britské konvoje. Většina útoků se odehrála v první polovině bitvy o Atlantik. Spolu s ponorkami byly v prvních letech války k narušování spojenecké lodní dopravy používány obchodní nájezdníky a křižníky. Nejznámější z nich byly těžké křižníky Admiral Graf Spee a Admiral Scheer a bitevní loď Bismarck. Spojenci však zavedením doprovodu konvojů výrazně snížili nebezpečí ze strany obchodních nájezdníků.