Iwami Ginzan (石見銀山, "Stříbrná hora Iwami") byl stříbrný důl ve městě Ōda v prefektuře Šimane. Patřil k nejvýznamnějším těžebním lokalitám v dějinách Japonska a v období svého největšího rozkvětu zásadně přispěl k hospodářskému rozvoji celé oblasti. Důl byl objeven v roce 1526 a po téměř čtyři století nepřetržité činnosti byl uzavřen v roce 1923.
V době své největší slávy se zde těžilo stříbro v mimořádném množství a Iwami Ginzan se stal strategicky důležitým místem i v mezinárodním obchodu. Získané stříbro se z horského masivu dopravovalo složitou sítí stezek a cest do přístavů, odkud putovalo dál do dalších částí Japonska i do zahraničí. Kromě samotných štol a dolů se v okolí zachovaly také zbytky hornických sídel, obranných staveb, dopravních tras a dalších památek, které dokládají každodenní život lidí spojených s těžbou.
Techniky dobývání rudy v Iwami Ginzan patřily k nejpropracovanějším v tehdejší Asii. Horníci využívali ruční práci, jednoduché nástroje a promyšlené odvodňovací systémy, aby mohli pracovat i v obtížných podmínkách horského terénu. Díky tomu se důl stal vzorem pro další těžební oblasti a jeho význam přetrval po dlouhá desetiletí i po útlumu hlavní produkce.
Dnes je z dolu skanzen, který návštěvníkům přibližuje historii těžby stříbra i život v někdejším hornickém městě. Oblast nabízí dochované památky, naučné stezky a zrekonstruované objekty, takže je možné lépe pochopit, jak rozsáhlý a komplexní tento důlní systém byl. V roce 2007 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, a to zejména díky své historické hodnotě, zachovalé krajině a výjimečnému svědectví o tradiční těžbě kovů v Japonsku.
