Spor o investituru, známý také jako spor o světskou investituru, byl nejvýznamnějším konfliktem mezi světskou a církevní mocí ve středověké Evropě. Začal jako spor v 11. století mezi císařem Svaté říše římské Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. Šlo o to, kdo bude kontrolovat jmenování biskupů (investituru).
Tento spor vedl k dlouholetému rozhořčení a téměř padesátileté občanské válce v Německu. Tato válka skončila triumfem velkých vévodů a opatů a nakonec rozpadem německé říše.
Když byl v roce 1073 zvolen papežem reformní mnich Řehoř VII., začal spor mezi císařem a papežem.
Ve vyšších kruzích německého kléru měl Řehoř mnoho nepřátel. Král Jindřich proto prohlásil, že Řehoř již není papežem a Římané by měli zvolit nového papeže [1]. Když se to Řehoř dozvěděl, exkomunikoval Jindřicha IV. a prohlásil, že už není císařem, a svým poddaným sdělil, že ho už nemusí poslouchat, jak přísahali.
Exkomunikace krále vyvolala hluboký dojem v Německu i v Itálii. Třicet let předtím sesadil jeho otec Jindřich III. tři papeže, ale když se Jindřich IV. pokusil tento postup napodobit, neměl podporu lidu. Sasové zahájili druhou vzpouru a protikrálovská strana měsíc od měsíce sílila.
Jindřich byl v té době exkomunikován a čelil rozsáhlé domácí opozici, v jejímž čele stál Rudolf, a proto se setkal s papežem v pevnosti v jižních Alpách. Po tři dny se kál ve sněhu, bos a v pytlovině, což vedlo ke smíření s papežem Řehořem VII.
Opozice vzbouřených německých šlechticů využila Jindřichovy exkomunikace k nastolení konkurenčního krále Rudolfa z Rheinfeldenu (Forchheim, březen 1077). Zpočátku se zdálo, že Řehoř je neutrální, protože obě strany (císař a rebelové) byly poměrně stejně silné. Nakonec se však po vítězství u Flarchheimu (27. ledna 1080) rozhodl pro Rudolfa a znovu vyhlásil exkomunikaci a sesazení krále Jindřicha (7. března 1080).
To bylo všeobecně pociťováno jako nespravedlnost. Když Rudolf 16. října téhož roku zemřel, ujal se boje již zkušenější Jindřich. V roce 1081 zahájil konflikt proti Řehořovi v Itálii. Řehoř se nyní stal méně mocným a třináct kardinálů ho opustilo. Řím se vzdal německému králi a Guibert z Ravenny usedl na trůn jako Klement III (24. března 1084). Jindřich byl korunován císařem svým rivalem, zatímco sám Řehoř musel z Říma uprchnout v doprovodu svého normanského "vazala" Roberta Guiscarda.
Odpověď: Spor o investituru byl konflikt mezi světskou a církevní mocí ve středověké Evropě.
Odpověď: Hlavními stranami sporu o investituru byli císař Svaté říše římské Jindřich IV. a papež Řehoř VII.
Odpověď: Spor ve sporu o investituru se týkal toho, kdo bude kontrolovat jmenování biskupů (investituru).
Odpověď: Spor o investituru vedl k mnohaletému rozhořčení a téměř padesátileté občanské válce v Německu. Skončil triumfem velkých vévodů a opatů a nakonec rozpadem německé říše.
Odpověď: Spor o investituru začal v 11. století.
Odpověď: Jiný název pro spor o investituru byl spor o laickou investituru.
Odpověď: Spor o investituru byl ve středověké Evropě významný, protože představoval boj mezi světskou a církevní mocí o kontrolu nad jmenováním biskupů, což bylo v té době vysoce ceněné mocenské a vlivné postavení.