Nepřímá demokracie neboli zastupitelská demokracie spočívá v tom, že občané volí své zástupce, aby za ně vytvářeli zákony. Taková je dnes většina moderních zemí.
V mnoha zastupitelských demokraciích (USA, Kanada, Indie atd.) jsou zástupci voleni ve volbách. Volby mohou být vyhrávány většinově, většinově nebo jiným způsobem. Teoreticky by se místo toho mohly používat i jiné metody, například příděl (výběr losem). Zástupci také někdy disponují pravomocí vybírat jiné zástupce, prezidenty nebo jiné vládní úředníky (nepřímé zastoupení).
Přímá demokracie spočívá v tom, že občané sami hlasují pro nebo proti konkrétním návrhům nebo zákonům. Tento systém měly některé městské státy ve starověkém Řecku. Při velkém počtu obyvatel v moderních zemích je to možné jen výjimečně. Děje se tak v rámci plebiscitu nebo referenda.
V demokracii mají konečnou pravomoc rozhodovat o významných reformách volebního systému občané. Klíčová otázka, kterou si demokraté obvykle kladou u každé navrhované změny volebního zákona nebo volebního mechanismu, zní: "Zvýší se skutečně schopnost voličů zbavit se nevyhovujících vládců a nahradit je jinými?". Tuto základní schopnost považují demokraté za nejlepší ochranu před špatnou vládou a zneužíváním moci.
Vládní systémy, které neumožňují voličům měnit vládu, nejsou demokratické a obvykle se jedná o diktatury nebo státy jedné strany.