Havajština (ʻŌlelo Hawaiʻi): přehled jazyka, abecedy a dialektů

Havajština (ʻŌlelo Hawaiʻi): stručný přehled jazyka, unikátní 13písmenná abeceda s ʻokina, rozdílné dialekty včetně autentického Niʻihau a melodická výslovnost

Havajština (havajsky: ʻŌlelo Hawaiʻi) je jazyk rodilých Havajců, patřící do polynéské větve austronéské jazykové rodiny. Některá havajská slova, jako aloha (pozdrav, láska) a mahalo (díky), se stala známými po celém světě; do angličtiny přešla i slova jako lanai. (To se liší od Lanaʻi, názvu jednoho z havajských ostrovů).

Havajština je příbuzná s jazyky používanými na Markézách, Rarotonze, Samoe, některých ostrovech dnešního Fidži a na Novém Zélandu (maorština). Tyto polynéské jazyky se během posledních zhruba dvou tisíc let vyvíjely, ale i přes proměny si jejich mluvčí navzájem rozumějí lépe než zdálky příbuzné jazyky.

Abeceda a pravopis

Havajská abeceda je velmi krátká: obsahuje pouze 12 písmen (A, E, H, I, K, L, M, N, O, P, U, W). Když započítáme speciální znak známý jako ʻokina (glotální zápora), počet „grafémů“ se prakticky zvyšuje na 13. ʻOkina je skutečné písmeno, které označuje glotální záchvěv (krátkou přestávku), podobný přerušení ve slově „uh‑oh“. V tištěné podobě se ʻokina zapisuje jako znak podobný obrácenému apostrofu (Unicode U+02BB).

Dále havajština používá nad samohláskami kahakō (makron), který prodlužuje jejich délku. Každá z pěti základních samohlásek A, E, I, O, U může být krátká nebo dlouhá (s kahakō). Délka samohlásky i přítomnost ʻokiny mohou význam slov zásadně měnit, takže psaní diakritiky není pouze dekorativní.

Havajský pravopis, jak jej zformovali misionáři v 19. století, původně diakritiku (kahakō a často i ʻokinu) systematicky nezaznamenával. Při překladu Bible („Paipala“) a dalších textů se spoléhalo na kontext, což vedlo k občasným nedorozuměním a slovním hříčkám. Později byly ortografické zásady upraveny, aby diakritika byla jasně zaznamenána.

Fonologie a slabiková struktura

Havajština má relativně malé fonologické inventáře: pět samohlásek a omezený soubor souhlásek. Každá slabika typicky končí samohláskou (struktura CV nebo V), což způsobuje, že jazyk působí „melodicky“ a plynule. Neexistují zde souhláskové skupiny na začátku slabiky ani konsonantní koncovky, což usnadňuje tvoření rytmických poezií a zpívaných vyprávění. Lingvisté vysvětlují tuto strukturu jako výsledek vnitřních fonologických procesů v rámci polynéských jazyků.

Souhláska W může v různých kontextech nést výslovnost blízkou [w] nebo [v] (a v některých dialektech i [β]). ʻOkina (glotální stop) a kahakō jsou důležité pro správnou výslovnost i význam. Například rozdíl mezi slovem s krátkou a prodlouženou samohláskou může být významový (kahakō mění délku a tím i význam slov).

Dialekty

Nejkonzervativnějším dialektem havajštiny je dialekt ostrova Niʻihau. Na Niʻihau se dodnes vyskytují ve výslovnosti některé starší hlásky, které jinde zanikly nebo se změnily — například zbytky výslovností [t], [s], [r] a známky [b]. Lidé žijící na Niʻihau jsou mezi mála komunitami, které po dlouhou dobu zachovaly každodenní používání havajštiny jako hlavního jazyka, a jejich dialekt je považován za nejvěrnější historickým kořenům.

Gramatika a slovní zásoba (stručně)

Havajština je analytický jazyk se zpravidla nepřízvučnou flexí. Slovosled je často VSO (sloveso—podmět—předmět) nebo VOS, ale pořádek slov je poměrně volný a závisí na kontextu a zaměření věty. Důležitou kategorií jsou dvě třídy posesivních konstrukcí (tzv. „a“ a „o“ possessive), které rozlišují vlastnické vztahy podle kontroly, vztahu a dalších kulturně‑jazykových faktorů (tento systém se objevuje i v jiných polynéských jazycích).

Slovní zásoba obsahuje mnoho výrazů spjatých s mořem, přírodou, genealogiemi a kulturními praktikami. Tradiční znalosti, písně (mele) a genealogie (moʻokūʻauhau) mají v jazyce zvláštní místo a formy, které pomáhají uchovávat paměť komunity.

Historie, ohrožení a oživení

Po kontaktu s Evropany a v důsledku kolonizace došlo k prudkému úbytku mluvčích havajštiny; angličtina se stala dominantním jazykem. V polovině 20. století byla havajština považována za ohroženou. Od 70. a 80. let 20. století však proběhla silná revitalizační kampaň: vznikly immersion školky a školy ʻAha Pūnana Leo, programy na univerzitách (např. Ka Haka ʻUla O Keʻelikōlani na University of Hawaiʻi) a zákony, které uznaly havajštinu jako oficiální jazyk státu Havaj (spolu s angličtinou).

Dnes je počet plně rodilých mluvčích omezený (několik stovek až tisíc podle různých odhadů), ale existuje širší komunita druhých mluvčích a studentů – tisíce lidí se ji učí ve školách a kurzech. Jazyk je nadále klasifikován jako ohrožený, avšak úsilí o jeho oživení jsou považována za jeden z nejúspěšnějších příkladů jazykové revitalizace na světě.

Pár praktických poznámek

• Diakritika má jazykotvorný význam: kahakō (makron) prodlužuje samohlásku, ʻokina značí glotální stopu.
• Každá slabika končí samohláskou; koncové samohlásky přispívají k melodii jazyka a usnadňují zpaměti učení písní a rodokmenů.
• Při učení havajštiny je užitečné naslouchat rodilým mluvčím a využívat materiály z havajských škol a univerzit, které respektují správné užití ʻokiny a kahakō.

Původní písemné záznamy vytvořené misionáři nezahrnovaly vždy diakritiku; moderní standardy však zdůrazňují její používání, protože chyby v psaní mohou snadno vést k nechtěným dvojsmyslům nebo k humorným nedorozuměním (což si domorodci brzy uvědomili, když se začaly objevovat tlaky na tisk novin bez „speciálních“ znaků dostupných v sazbě).

Pro zájemce o hlubší studium jsou dostupné učebnice, slovníky a online zdroje od havajských institucí, které zachovávají tradiční kulturu i moderní normy pravopisu a výslovnosti.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jakým jazykem mluví původní obyvatelé Havaje?

Otázka: Jaká jsou nejznámější slova v havajštině?

Otázka: Je lanai anglické slovo?

Otázka: Je Lanaʻi název jazyka nebo ostrova?

Hledání podle dopisu