Anarchie (z řeckého αναρχια, doslova „bez archontů“) je pojem s více významy. Může označovat politickou ideologii, stav bez ústřední moci nebo obecný zmatek a rozklad pořádku. Mezi hlavní použití patří:

  1. Když není žádný vůdce nebo když nikdo nemá moc nad všemi (tento smysl používá především anarchistické hnutí).
  2. Když neexistuje politický řád a panuje zmatek — takto pojem často užívají média.
  3. Když lidé nemají důvod spolupracovat nebo nic, co by je spojovalo jako skupinu (sociální rozklad nebo anomie).

Anarchie jako politická představa

V prvním významu může jít o reálnou nebo utopickou společnost založenou na principech decentralizace, dobrovolného sdružování a vzájemné pomoci. Tato představa je součástí širšího hnutí zvaného anarchismu (viz anarchokomunismus) a dalších směrů anarchistické teorie. Anarchisté nesouhlasí s centrální státní mocí a místo ní navrhují různé formy samosprávy, komun, svobodných společenství nebo sítí kooperativ.

Anarchie jako kolaps státní moci (praktické příklady)

Ve druhém pojetí se „anarchie“ vztahuje k absenci politického řádu. Například CIA World Factbook uvádí, že v důsledku rozpadu centrální moci byl v určité době považován za stav bez fungující vlády pouze jeden stát, Somálsko. V Somálsku už vláda nevládne a v některých částech země vládnou mafie a váleční náčelníci, kteří se někdy střetávají o moc a zdroje.

Podobné situace přechodného nebo narušeného fungování centrální moci se odráží i jinde. Je zmíněn malý počet dalších míst (Afghánistán, Albánie, Burundi, Bosna a Hercegovina a Rwanda), kde vláda „vzniká“ nebo je „přechodná“ a kde v nedávné minulosti panovala anomie. Podle některých analýz mají také Šalamounovy ostrovy tendenci k nestabilitě, protože „násilí, korupce a kriminalita podkopaly stabilitu a občanskou společnost“.

Mezi chaosem a alternativní organizací

Slovo „anarchie“ se někdy používá i obecněji — například v historickém kontextu se tak popisuje období vnitřního rozvratu nebo občanských válek: takto se označuje občanská válka a neuspořádaná vláda v Anglii v době, kdy byl anglickým králem Štěpán). Takové použití klade důraz na chaos a rozklad instituce místo organizované absence státu podle anarchistických principů.

Pokud neexistuje jedno centrální politické uspořádání, mohou o stejné zdroje (potraviny, ropu, půdu nebo loajality obyvatel) soupeřit více subjektů. Tento stav se někdy popisuje slovem „anarchie“, ale přesnějším výrazem může být polyarchie — tedy existence více soupeřících autorit. Rozdíl mezi „anarchií“ ve smyslu chaosu a „anarchií“ jako záměrným bezstátním uspořádáním je důležitý zejména pro ty, kdo věří, že anarchistické uspořádání by mohlo fungovat. Osobu, která tomuto ideálu věří, nazýváme „anarchista“ a učení je „anarchismus“. O anarchismu se přemýšlí a diskutuje už stovky let.

Formy anarchie a hlavní proudy anarchismu

  • Anarchokomunismus (kolektivní vlastnictví prostředků a sdílení plodů práce) — viz anarchokomunismus).
  • Anarcho-syndikalismus (důraz na odbory a dělnickou samosprávu).
  • Individuální anarchismus (důraz na svobodu jednotlivce).
  • Zelený anarchismus (propojení ekologických principů s anti-autoritářskou politikou).
  • Praktické formy bezstátních organizací: komuny, kooperativy, konsensuální sbory a další sítě dobrovolné spolupráce.

Mýty a fakta

  • Mýtus: „Anarchie = jen chaos a násilí.“ Fakt: Anarchismus jako ideologie navrhuje konkrétní způsoby organizace (samospráva, dobrovolné asociace, přímá demokracie). Zánik státní moci ale často vede k dočasnému chaosu, pokud nejsou připraveny alternativní instituce.
  • Mýtus: „Bez státu nelze mít pořádek.“ Fakt: Historické i současné příklady ukazují různé modely místní samosprávy a neformálních pravidel, které udržují pořádek i bez silného centrálního státu.

Anarchie, která následuje po smrti panovníka a zaniká s nástupem jeho nástupce k moci, se odborně nazývá interregnum (doslova „mezi vládami“). Taková období bývají obvykle dočasná a končí obnovením autority.

Stručně řečeno: pojem „anarchie“ zahrnuje jak politickou teorii zaměřenou na odstranění hierarchické státní moci, tak praktické stavy, kdy stát přestal efektivně fungovat. Při užívání slova je proto důležité rozlišovat, zda mluvíme o ideji, o organizovaném bezstátním uspořádání, nebo o společenském rozkladu.