Doktor Fu Manchu je fiktivní postava z románů britského spisovatele Saxe Rohmera z první poloviny 20. století. Postava vznikla v době rostoucích obav západní Evropy z tzv. „žluté hrozby“ (Yellow Peril) a spojila v sobě prvky detektivního, dobrodružného i thrillerového žánru.

Tato postava se po více než 90 let hojně objevovala ve filmu, televizi, rozhlase, komiksech a komiksových knihách. Stal se archetypem zlého génia a jedním z nejznámějších literárních padouchů 20. století.

Autor ho popsal takto:

"Představte si člověka, vysokého, štíhlého a kočičího, s vysokými rameny, s čelem jako Shakespeare a tváří jako Satan, ... jeden obrovský intelekt, se všemi prostředky vědy minulosti i současnosti ... Představte si tuto strašlivou bytost a máte mentální obraz doktora Fu-Manchu, žlutého nebezpečí vtěleného do jednoho člověka". -Zákeřný doktor Fu Manchu

Charakteristika postavy

Fu Manchu je mistrem zločinu a jeho vražedné plány se vyznačují používáním biologického boje; pohrdá zbraněmi nebo výbušninami a jako své agenty si vybírá dacany, bandity a členy jiných tajných společností, kteří jsou vyzbrojeni noži nebo používají "krajty a kobry... houby a mé malé spojence, bacily... mé černé pavouky" a další zvláštní zvířata nebo přírodní chemické zbraně.

V prvních knihách je Fu Manchu agentem tajné společnosti Si-Fan a stojí za vlnou atentátů na západní imperialisty. V pozdějších knihách se snaží získat kontrolu nad Si-Fanem. Si-Fan je z velké části financován z kriminální činnosti, zejména z obchodu s drogami a z otroctví bílých. Dr. Fu Manchu si prodloužil již tak značnou délku života pomocí elixíru vitae (elixíru života), jehož recepturu se snažil zdokonalit celá desetiletí.

Hlavní postavy a vztahy

Proti Fu Manchovi stojí typický anglický detektiv typu Sherlocka Holmese: Denis Nayland Smith. Smith je ztělesněním britského řádu, rozumu a houževnatosti, což kontrastuje s Fu Manchuvou genialitou a bezohledností. Fu Manchuova dcera Fah lo Suee je sama o sobě prohnaná, spřádá plány, jak uzurpovat otcovo postavení v Si-Fanu, a pomáhá jeho nepřátelům uvnitř i vně organizace. Její skutečné jméno není známo; Fah lo Suee byla v dětství její důvěrná přezdívka.

Knihy, filmové a další adaptace

Saxe Rohmer napsal řadu románů a povídek, v nichž se Fu Manchu objevuje. Postava byla rychle převzata do dalších médií:

  • filmové adaptace (tichá i zvuková kina),
  • seriály a televizní adaptace,
  • rozhlasové dramatizace,
  • komiksy a pulpové příběhy.

V různých obdobích a verzích se Fu Manchu objevoval v odlišných podobách — někdy jako tajemný vědec, jindy jako mezinárodní zločinec s širokou sítí agentů. Postava ovlivnila řadu pozdějších fikčních zloduchů a „zlých géniů“ v populární kultuře.

Témata a kontroverze

Postavy a motivy spojené s Fu Manchu jsou dnes často kritizovány za rasistické stereotypy a orientalistické zobrazení Asiatů. Fu Manchu zosobňuje poněkud karikovanou představu „žluté hrozby“, která v době vzniku knih odrážela obavy a předsudky západních společností. Moderní čtenáři a badatelé proto zkoumají romány z hlediska historického kontextu, rasových stereotypů a kulturních předsudků.

Dědictví a vliv

Bez ohledu na kontroverze zůstává Fu Manchu významnou postavou v dějinách populární fikce. Jeho archetypy — geniální zločinec, tajemné organizace, používání vědy a biologie jako zbraně — lze najít v mnoha pozdějších dílech (komiksy, filmy, televizní seriály). Diskuse o Fu Manchovi také přispěla k širším debatám o zodpovědnosti autorů a medií při zobrazování etnických a kulturních skupin.

Další poznámky

  • Arthur Henry Sarsfield Ward, známý pod pseudonymem Saxe Rohmer, založil postavu v řadě románů a povídek, které vycházely od konce 19. století do 30. let 20. století.
  • Postava inspirovala rovněž parodie a reinterpretace — od groteskních verzí až po moderní rekonstrukce, které se snaží odstranit nebo zkritizovat původní rasové stereotypy.
  • Při čtení originálních textů je užitečné uvažovat o nich v dobovém kontextu a zároveň reflektovat, jaký vliv měly a mají na kulturní reprezentace.

Fu Manchu tak zůstává ambivalentním symbolem: na jedné straně ikonou literárního padoucha a zdrojem dramatického napětí, na straně druhé varováním před tím, jak fikce může upevňovat škodlivé stereotypy.