Frottola (množné číslo: frottole) byla nejoblíbenějším druhem světské (nenáboženské) písně v Itálii na konci 15. a počátku 16. století.

Frottole byly poměrně jednoduché a zábavné. Často je zpívaly malé skupinky zpěváků. Nebyly kontrapunktické, ale měly melodii v horní části, zatímco ostatní zpěváci zpívali akordy, které melodii doprovázely. Někdy je mohl zpívat sólový hlas s doprovodem loutny.

Nejznámějším skladatelem frottol byl Bartolomeo Tromboncino. Velký skladatel Josquin také skládal frottole, i když je tak nenazýval. Známá je například skladba El Grillo (Cvrček), v níž se zpěváci snaží znít jako cvrkot cvrčka v trávě.

Kolem roku 1530 se z frottoly vyvinul madrigal.

Charakteristika a forma

Frottola je typicky homofonní, tj. text je nastaven tak, aby byl snadno srozumitelný a melodie jasně dominovala nad doprovodem. Hudebně bývá jednoduchá, metricky pravidelná a často rytmicky dosti taneční. Texty jsou psány v italském národním jazyce a sledují světská témata: lásku, společenské zvyky, humorné či satirické náměty.

Často užívaná struktura písně zahrnuje opakující se část (nazývanou např. ripresa) a následující sloky složené z menších oddílů (piedi) a závěrečné části (volta). Díky této formě byly frottole vhodné pro opakování a jednoduché kompozice, které mohly být snadno zapamatovány a interpretovány.

Instrumentace a provedení

Frottole se prováděly buď skupinově (3–4 hlasů), kdy horní hlas zpíval melodii a spodní hlasy vytvářely akordický doprovod, nebo jako sólový zpěv s nástrojovým doprovodem, zejména loutnou. V některých případech doplnily doprovod i jiné nástroje (vihuela, citole apod.). Interpreti často využívali jednoduché ozdobné prvky a drobnou improvizaci v rámci melodie.

Šíření a vydávání

Významnou roli v šíření frottoly sehrál raný tisk hudby v Itálii, především v Benátkách. Tiskem se písně dostávaly do širšího povědomí na dvoře i mezi městskou veřejností. Frottole byly populární na šlechtických dvorech (např. v Mantově nebo Ferrarě), ale rovněž ve městských kruzích a mezi profesionálními hudebníky.

Skladatelé a příklady

  • Bartolomeo Tromboncino – jeden z nejznámějších autorů frottol, často uváděný v historických souborech.
  • Marchetto Cara – další významný skladatel písní tohoto žánru; jeho skladby byly oblíbené na dvorech i v tisku.
  • Josquin des Prez – ačkoliv je obvykle řazen k polyfonním skladbám, některé jeho světské písně mají rysy blízké frottolám (příkladem je El Grillo).

Dědictví a přechod k madrigalu

Frottola představuje důležitý mezník v historii italské světské hudby: její jednoduchost a zaměření na text a melodii připravily půdu pro vznik a rozvoj madrigalu. Od počátku 16. století skladatelé postupně hledali větší expresi, složitější harmoničnost a citlivější vztah mezi textem a hudbou, což vedlo k bohatším, emotivnějším formám madrigalu kolem roku 1530 a později.

Frottola tak zůstává významnou součástí dějin renesanční hudby jako reprezentant lehčí, populární polohy světské písně, která současně poskytla základy pro další umělecký rozvoj v italské vokální tradici.