Ferdinand je nejvzdálenější retrográdní nesférický měsíc Uranu. Objevil ho Matthew J. Holman, John J. Kavelaars, Dan Milisavljevic a Brett J. Gladman 13. srpna 2001 a dostal označení S/2001 U 2. Jedná se o tzv. nepravidelný (irregulární) měsíc – objekt na vzdálené, skloněné a excentrické dráze, který obíhá Urana v retrográdním směru, tj. opačném než rotace planety a většina vnitřních měsíců.
Přestože byl znovu spatřen 21. září a 15. listopadu a dokonce o rok později 13. srpna a 5. září 2002, nakonec se ztratil. Nakonec ji 24. září 2003 znovu nalezl Scott S. Sheppard na snímcích pořízených Davidem C. Jewittem a jím samotným 29. a 30. srpna a 20. září téhož roku. Potvrzující pozorování provedl Holman 30. září. Tyto epizody (počáteční objevení, následné „ztracení“ a pozdější obnovené nalezení) nejsou u vnějších nepravidelných měsíců neobvyklé, protože jejich malé rozměry a velké vzdálenosti způsobují, že jsou velmi slabé a obtížně sledovatelné.
Dráha a skupina
Ferdinand obíhá velmi daleko od Uranu na retrográdní dráze s velkým sklonem vůči rovině ekliptiky a s poměrně vysokou excentricitou. Patří mezi vnější nepravidelné měsíce Uranu – tyto objekty jsou dynamicky odlišné od vnitřních, pravidelných měsíců a často tvoří několik dynamických skupin podle podobnosti dráhových prvků. Protože oběžná dráha Ferdinanda leží výrazně dále od planety než dráhy většiny vnitřních měsíců, je považován za nejvzdálenější retrográdní měsíc Uranu.
Fyzikální vlastnosti a pozorování
O fyzikálních vlastnostech Ferdinanda je známo velmi málo. Jde o malý, tmavý těleso, jehož průměr se odhaduje na řád jednotek kilometrů (přesný rozměr závisí na neznámé hodnotě albeda). Jeho jasnost v optickém oboru je velmi nízká, což komplikuje měření spektrálních vlastností nebo přesnějšího rozměru. Pravidelná monitorovací pozorování velkými dalekohledy a budoucí průzkumné projekty (např. s většími optickými a infračervenými teleskopy) mohou přinést přesnější údaje o jeho velikosti, albedu a složení povrchu.
Původ a význam
Stejně jako u ostatních nepravidelných měsíců se předpokládá, že Ferdinand byl zachycen gravitačně na oběžnou dráhu Uranu spíše než aby vznikl spolu s planetou. Možnými zdroji zachycených objektů jsou populace planetek nebo transneptunických těles. Studium dráhových vlastností a rozdělení nepravidelných měsíců Uranu pomáhá astronomům lépe porozumět dějinám dynamických zachycení, kolizím v časném Slunečním systému a případným fragmentačním událostem.
Je pojmenována Uran XXIV podle syna neapolského krále ve hře Williama Shakespeara Bouře. Název tak navazuje na tradiční zvyk pojmenovávat měsíce Uranu podle postav z děl Shakespeara a Alexandera Pope.
Současný stav výzkumu
Ferdinand zůstává předmětem zájmu především díky své vzdálenosti a retrográdní dráze. Další pozorování pomohou zpřesnit jeho dráhové prvky, odhadnout fyzikální vlastnosti a objasnit, zda sdílí společný původ s jinými vnějšími měsíci Uranu. Pro amaterské i profesionální pozorovatele představuje výzvu kvůli své slabé jasnosti, ale i příležitost pro dlouhodobé sledování dynamiky soustavy měsíců Uranu.
