Erik Vítězný (staroseversky Eiríkr inn sigrsæli; švédsky Erik Segersäll) byl podle středověkých pramenů významným panovníkem Skandinávie koncem 10. století a často je označován za prvního švédským králem. O tom, zda skutečně stál na počátku jednotné švédské monarchie, však historici stále diskutují — prameny jsou řídké a částečně protichůdné.

Někdy se mu v pozdější literatuře říká Erik V. nebo Erik VI. Toto číslování vzniklo retrospektivně po zavedení číslování švédských králů v 16. století (od Erika XIV), kdy historikové a panovníci zpětně přidělovali pořadová čísla dávnějším Erikům.

Erikův mocenský základ ležel v oblasti kolem Upplandu, centrem jeho vlivu byla oblast kolem Uppsaly. Je možné, že jeho vliv sahal i dál na jih až do Blekinge, ale rozsah jeho království není přesně znám a závisí na výkladu pramenů. Jméno „Vítězný“ mu podle tradice přineslo vítězství v bitvě u Fýrisvelliru (Fyrisvellir) u Uppsaly.

Vyprávění runových památek a severských ság o bitvě u Fýrisvelliru zmiňují souboj s protivníkem známým jako Styrbjörn Silný (Styrbjörn den starke), který podle některých verzí v čele tzv. Jomsvikingů Erikovi utvořil silnou hrozbu. Ságové prameny líčí bitvu dramatičtěji a s mytologickými prvky, takže je třeba rozlišovat mezi literární tradicí a jistými historickými událostmi; přesto bitva patří k hlavním událostem, podle nichž si Erik vysloužil přídomek „Vítězný“.

Hlavním kronikářem, jenž o Erikovi píše, je Adam Brémský. Ten uvádí, že Erik po porážce dánského krále Sweyna Forkbearda (Sweyn Forkbeard) krátce ovládl i dánskou korunu; tuto informaci ale nelze zcela potvrdit jinými současnými prameny a odborníci ji hodnotí různě — některé verze jde považovat za přehánění nebo omyl kronikáře. Adam také připisuje Erikovi založení nebo významnou úlohu při rozvoji osady Sigtuna, která leží přibližně 38 km severovýchodně od centra Stockholmu a stala se důležitým sídlem a obchodním místem koncem 10. století.

Podle Adama Brémského se smrt Erika Vítězného datuje mezi lety 992 a 995. Moderní dějepisci přisuzují Erikovi postavení silného válečnického a expanzivního panovníka, který položil základy pro pozdější centralizaci moci ve Švédsku. Je mu připisováno, že byl otcem Olofa Skötkonunga, prvního švédského krále známého z jiných pramenů jako křesťanský panovník, čímž Erikova vláda tvoří důležitou přechodnou etapu mezi pohanskými a křesťanskými obdobími v regionu.

Hlavními zdroji o Erikovi jsou: severské ságové a eddické tradice, runové nápisy a latinské kroniky (zejména Adam Brémský). Každý z těchto typů pramenů má svá omezení — ságové texty jsou psány později a obsahují literární motivy, latinské kroniky někdy spoléhají na neúplné informace a místní tradice. Z toho důvodu zůstává mnoho otázek otevřených, a historikové nadále zkoumají archeologické nálezy, numismatiku a textové prameny, aby získali přesnější obraz o Erikově osobě, rozsahu jeho moci a roli v utváření raně středověkého Švédska.

Erik Vítězný je v tradiční historiografii připomínán jako schopný válečník a vládce, jeho přesná role při formování švédské státnosti však patří mezi předměty odborného zkoumání a debat.