Příběh hry Donkey Kong Country spočívá v tom, že Kremlingové ukradnou Donkey Kongovi banány. Příběh vypadá takto;
BYLA TEMNÁ A BOUŘLIVÁ NOC...
Bouřky bičovaly drsný terén ostrova Donkey Kong, kde žije slavná opice z počítačových her a její rodina a přátelé. Poblíž Donkey Kongova domku na stromě se malá opička jménem Diddy krčila ve strachu před divokými blesky, které pravidelně osvětlovaly bujnou temnou džungli pokrývající většinu ostrova. Donkey Kong pověřil Diddyho v tuto strašlivou noc hlídáním a ten ze svého osudu neměl radost.
Diddymu se do mysli stále vracel Donkey Kongův dřívější povzbuzující proslov. "Tak jo, kamaráde," řekl Donkey svým blahosklonným hlasem. "V rámci svého hrdinského výcviku musíš dneska v noci hlídat moje banány... O půlnoci tě znovu proženu, tak se snaž do té doby zůstat vzhůru!"
Kámo? Ano, správně. Teď byl sám. Sám, pokud nepočítal neznámé hrozby, které číhaly za každým stromem, který zahlédl během blesků. Kremlingové byli někde venku, to bylo jisté. Toužili po Oslíkově zásobě banánů, největší na ostrově a nejspíš i na světě. Poklad v podobě draslíku a vitaminu A. Dokonalá potrava. "Ahhh... lahodné banány..." Při pomyšlení na DKovu zlatou hordu Diddy téměř zapomněl na svou nepříjemnou situaci. Ze zamyšlení ho však vytrhlo šustění v podrostu a zvuk několika praskajících větviček.
"Kdo tam chodí?!" Diddy zpochybnil zvuky v potemnělém, kapajícím listí. Neozvaly se žádné odpovědi, jen blýskání drápů a zubů, následované letmým pohledem mnoha plazích očí a praskotem hromu. Diddy se vrhl do boje svým typickým útokem v podobě kotrmelců, ale rychle ho přemohla tíha mnoha šupinatých útočníků. Na Diddyho dopadla obrovská masa Klumpa Kremlinga a srazila ho k zemi. Jeho poslední vzpomínkou byl syčivý hlas... "To je ten sssmalý.... Ssejme ho vssvnitř tohohless sudu a hodíme ho do bussshess... Donkey Kongovy banány jsou naše!" Víko sudu se na Diddyho zavřelo a zahladilo i prchavé světlo bouřky. O několik vteřin později sud proletěl vzduchem díky Klumpově úderu vojenskou botou a drsně přistál v listí džungle. Diddy Kong už o ničem nevěděl.
Celý klan Donkey Kongů si nevšímal, jak Kremlingové nakládají hordu banánů do svých kremlingských motokár a odjíždějí s nimi džunglí, přičemž za sebou zanechávají zřetelnou stopu po shozeném ovoci z přetížených dopravních prostředků.
Druhý den ráno Oslíka probudil šílený křik jeho jména. "Ztište se!!" zavrčel. Najednou si uvědomil, kolik je hodin. "Už je ráno... Zaspal jsem hodinky!" Vypadl z postele a dveřmi svého domku na stromě, Oslík Kong sklouzl po žebříku dolů, aniž by použil některou z příček, a zaujal svou charakteristickou bojovou pózu se sluncem oslepenýma, přimhouřenýma očima! Stačila jedna rychlá rána a Oslík se rozvalil na podlaze obličejem dolů! vrávoravě se převalil a uviděl známou vrásčitou, bělovousou, nevrlou tvář svého starého dědečka "Cranky Konga", jak na něj shlíží. V dobách své největší slávy byl Cranky původním Donkey Kongem, který bojoval s Mariem v několika vlastních hrách.
"Proč to děláš?" Donkey Kong se zeptal, protože dobře věděl, že Cranky má tendenci ho poutat při každém rozmaru.
"Podívejte se do své banánové jeskyně. Čeká tě velké překvapení!" Cranky zapraskal.
Oslíkovi se honilo hlavou, když se vyškrábal k jeskyni a nahlédl dovnitř. Místo matné zlatavé záře tisíců banánů tam bylo jen několik odhozených slupek. Ty byly zašlapány do hlíny stovkami plazích nohou, soudě podle mnoha tříprstých stop, které pokrývaly vlhkou podlahu jeskyně. Ale co...
"Diddy je taky pryč!" Cranky se zasmál. "To máš za to, že se vyhýbáš zodpovědnosti, ty budižkničemu! Za mých časů bychom byli rádi, kdybychom mohli stát na stráži v dešti, protože to mohlo znamenat, že budeme mít o jeden snímek animace navíc! Samozřejmě, že déšť by byl vzhledem k našemu žalostnému výpočetnímu výkonu nemožný, ale..."
Donkey Kong tam nevěřícně stál a většinu toho, co Cranky říkal, vůbec neslyšel. "Diddy... je pryč... Můj malý kamarád..." mumlal si pro sebe.
Donkey Kong byl najednou plný přesvědčení. "Kremlingové za to zaplatí!" zuřil. "Budu je pronásledovat po všech koutech svého ostrova, dokud nedostanu zpátky všechny banány ze své hordy!"
"Najdi svého malého kamaráda a získej hromadu banánů?" Mrzout si odfrkl. "Co je tohle za nápad?! Kde je ta vřískající dáma v nesnázích?!"
"Diddyho posedlost být jako já zašla příliš daleko! Možná má k opravdovému videohernímu hrdinovi daleko, ale měl odvahu, reflexy, srdce..."
"Podle mě nejste ani jeden z vás připraveni na hlavní vysílací čas," přerušil ho Cranky. "Nikdy nebudeš tak populární postava jako já! V dobách mé největší slávy stály děti fronty, aby si mohly zahrát moje hry! Čtvrťáky se vršily na automatu, když čekaly, až na ně přijde řada! Jestli se pustíš do tohohle směšného dobrodružství, budeš mít štěstí, když prodáš deset kopií!"
Donkey Kong se rozčílil. Obvykle nechával Crankyho blábolení plavat, ale tentokrát to bylo jiné. "Co ty víš o dobrodružství, ty stará zablešená opice?" křičel Donkey Kong a přibližoval se blíž a blíž, statečně se bránil Crankyho holi, až mu byl úplně na očích. "Už mě nebaví poslouchat o tvých nudných dobrodružstvích na jedné obrazovce! Diddy má potíže, moje horda banánů je pryč a já je všechny dostanu zpátky!"
Donkey Kong se vydal hledat svého ztraceného kamaráda po stopách banánů, které Kremlingové upustili.
"No, není to zrovna záchrana princezny, ale v nouzi to stačí," odfrkl si Cranky, když DK zmizel v bujné džungli. Po chvíli váhání ho Cranky následoval. "Ten kluk možná zrovna potřebuje mou pomoc..." zamumlal si pro sebe. "Dnešní děti... prostě nemají žádnou úctu ke starším..."